Lachtaan

Afriku miluju a asi už navždy milovat budu, už jsem to omílal u jednotlivých epizod, zmíním to i tady, za pár měsíců tu pravou konečně taky zažiju a už jen proto mě téměř každou epizodou nesmírně bavilo sledovat, co kluky při poznávání těch nejryzejších koutů černého světadílu všechno potká. Poslední epizody z čarokrásné Namibie a bezkonkurenční Jihoafrické republiky byly absolutním balzámem na duši. Stejně jako veškeré povedené básnické prupovídky sympaťáka Martina Písaříka. [viděno v iVysílání]

Poslední desetidílná štace přerodu uťáplého středoškoláka ve vypočítavého psychopata/vraha se svezla na vlně opravdu vyšperkovaných epizod 4. série a po tamních šokujících událostech nabalila další a v závěru přinesla mnoho očekávaných zadostiučinění, která z Batesova motelu vytvořila seriál, na nějž jen tak nezapomeneme. Vera Farmiga zatím ve své nejlepší roli. [viděno na SkyShowtime]

Pro zalíbení ve španělský jazyk člověk prostě musí domrtě vyčerpat všecko pozoruhodné, co se v něm natočilo a Mokřina je další trefou do černého. Zdejší mnohá přirovnání k True Detective jsou na místě, ona špína jednoho izolovaného místa, kde ani jeden člověk nehraje úplně čestně, pojí obě díla každým coulem. Vyvrcholení celého případu je na mě poněkud odfláklé, ale celá ta linie vyprávění na mě dýchla správným tónem a to mi bohatě stačí.

Se studiem A24 je to občas boj, semtam vyrukují s totální peckou (Všechno, všude, najednou) a semtam mě totálně minou (Zelený rytíř). Sledovaný a poněkud opěvovaný Drahokam se zastavil někde na půli cesty a nebýt netradičního vizuálu a extravagantního hudebního podkresu, tak jsem se zhruba až do 3/4 solidně nudil. Nebo spíš ztrácel. Nebo vlastně vůbec nevěděl, co tímhle vším chtěli autoři říct. I tak ale budu rád, když se Sandler odprostí od těch prázdných komedií a zkusí zase něco podobného. [viděno na Netflixu 27.5.2023]

Střídmá jednohubka s vhledem do duší a myslí těch, se kterými se život nemazlil a rozhodli se, že už to s ním vzdají. Pak se ale dostanou do kruhu obdobně zavržených a hodinu a čtvrt si povídají o tom, kdo je na tom podstatně hůř. Určitý přesah do toho, jak by si zdravý a motorný člověk měl vážit svobody pohybu i rozhodování. tam vidím, ale většina postav mě po celou stopáž spíš iritovala, než abych alespoň s jednou dokázal byť na malý moment soucítit. [viděno v KVIFF.TV 26.5.2023]

Jsem hodně na vážkách, co dalšímu installmentu do nekonečně zběsilé ságy udělit, přeci jen se tvůrci vzchopili a po absolutně odpadní devítce přinesli sice pořád totálně přepálenou, ale extrémně zábavnou popkornovku, kterou si v kině musí užít naprosto každý druh diváka. Pokud jste k téhle sérii už trochu milostiví, nenadáváte na ty všecky nelogičnosti, co se tu už léta dějí a stejně radši chcete zažít další dobrodružství Rodiny s velkým R, Fast X vás bude bavit od prvního skřípění gum až do prozatím posledního výbuchu. Jen to CGI je v mnoha momentech fakt bolestivé a trojku musím nakonec zařadit především proto, že ty vibes z mé oblíbené pětky nebo sedmičky se tu sice semtam objeví, ale kouzlo, které měly tyto dva filmy, jsou už dávno pod kapotou. U 11ky a 12ky ale budu. Je se na co těšit. [viděno v Kino Šumava Klatovy 20.5.2023]

Evropská kinematografie zase útočí na tu rozpínavou americkou a dokazuje jí, že má v zámoří silnou konkurenci. Takhle temné a propracované krimidrama jsem neviděl už pěkně dlouho a i když mu trvá minimálně čtvrtinu filmu, než divákovi zprostředkuje pořádek ve všem, co se tu děje a co se spojí do jednoho soudného dne, je se po celou stopáž opravdu na co dívat. Asi mě to úplně nenalákalo zkusit i navazující Netflix seriál, ale minimálně od Stefana Sollimy bych si jednou rád zase něco dopřál. [viděno v KVIFF.TV 18.5.2023]

Afrika je nejen kvůli mé momentální etapě studia mým kontinentem numero uno. Vždycky mi přišla z celého světa nejzajímavější, přestože za to může dost možná více negativních aspektů než pozitivních. A přesně o těch temných zákoutích stále velmi aktuálních a ryze ožehavých témat pojednává Constant Gardener, romantickým nádechem šmrncnuté drama z prostředí nelehkého střetu peníze chtivého západního světa s tím chudým subsaharským. Celé by mě to zasáhlo víc, kdyby film dokázal na diváka hodit větší emoce skrze celou premisu a nějaký konzistentnější konec. To jsem tu dost postrádal. [viděno na SkyShowtime 14.5.2023]

Zase Španělsko, zase thriller a zase bomba. Španělé ten um na kvalitní mysteriózno asi mají přirozeně v krvi, protože na poli vydařených thrillerů nemají konkurenci. Bonusem celé téhle téměř bezchybné temné vztahovky je úměrná stopáž, která si vás zaháčkuje hned v úvodu a po celou necelou hodinku a půl vůbec nepustí. Filmy, kde sedíte jako na trní se zvědavostí, jak to teda celé může dopadnout, cením snad ze všech nejvíc. Zvlášť když nutně nemusí obsahovat zjevný happyend.

Jeden z nejvyhlíženějších restů loňska konečně dobrouzdal v legální formě na internet a tak mi nezbývalo, než po něm skočit zcela okamžitě. Netradiční vizionář Aronofsky mě postupně svými filmy provází už od počátku střední a ani tentokrát nezklamal. Rád do svých vizí protlačuje téma zkázy, ať už celého světa (Noe) nebo hlavně konkrétní osobnosti a na tom staví Velryba opravdu hutně. Sice mě nedostala do kolen jako jiné zdejší kolegy, ale jako drama o výčitkách, těžkých rozhodnutích a ještě horších konsekvencích, z nichž si může kdekdo odnést nejedno ponaučení, funguje výborně. [viděno v KVIFF.TV 10.5.2023]