Slarque

Perfektně odvyprávěný příběh jednoho koně. Naštěstí to nevypadá jako film pro děti (i když se tu Spielberg tentokrát vyhýbá jakýmkoli krvavějším scénám, což rozhodně nepovažuji za závadu) a jinak je to strhující drama od mistra s velkým M. Mohl bych vypíchnout výbornou kameru i hudbu, ale tohle je jeden z těch filmů, kde mi dokonalé přišlo téměř všechno. Bravo, mistře!

Vláčilova filmová rapsodie rozohodně patří do úzké skupiny nejlepších filmů, které jsem kdy viděl. Je působivá emocionálně, má myšlenkovou hloubku, pozoruhodnou vnitřní strukturu, autenticky syrově působící vizuální pojetí a pod tím vším zní úžasná Liškova hudba, která také dalece přesahuje to, co se běžně schovává pod označením filmová hudba. Samotný příběh nejspíš podobně úžasný není, ale to s přehledem přebíjí jeho zpracování. Stále podmanivá klasika!

Zimní severské road movie má neobvyklého hrdinu, ale jeho zastávky cestou u různě bizarních postaviček nikam nevedou a o ničem nevypovídají. Jsou mraky zajímavějších skandinávských filmů, tohle je jen průměrný kousek.

Film o svérázném bojovníkovi za svobodu slova výborně zapadá do Formanovy filmografie. Režisér dal velkou příležitost Woodymu Harrelsonovi a ten se ji skvěle chopil. Courtney Love je další Formanem výborně obsazená neherečka, která je tu víceméně sama za sebe. Při opakovaných sledováních mě čím dál víc ruší Jan Tříska. Nějak mi připadá jako parodie na profesionálního zabijáka. A tohle asi mělo být myšleno vážně.

Zvláštní, plakát i upoutávka vypadají na komedii, ale pak jsem se zasmál jen jednou, hned na začátku. Robert De Niro je v pohodě, další tři herci mu přihrávají, scenárista jenom opráskl italskou předlohu a režisér tomu nedokázal dát žádnou šťávu. Jede se v klidu, piánko, aby se nějakému staršímu divákovi při sledování nezvýšil tlak. Tudíž je to celé polovičaté.

Opravdu černobílé drama s nepříliš přesvědčivým scénářem, o to však lepším hereckým obsazením. Emma Stone v hlavní roli ale nemá moc co hrát, prototože tu funguje spíš jako průvodce po zajímavějších osudech. Také postava, kterou ztvárnila Bryce Dallas Howard, je pouze čiré zlo, které bez jakéhokoli polidšťujícího prvku působí opravdově asi jako pohádková ježibaba. Pokud by se takhle odporně choval někdo, kdo vypadá jako člověk, asi by to mohlo být pro diváky znepokojivé. Takže na sebe logicky strhávají pozornost představitelé černošských služek a Jessica Chastain, která se tu dokázala zaskvět v roli, která je stejnou měrou komická jako tragická. Ale kromě skvělých hereček tu nic zvláštního není.

Clara se narodila s těžkým postižením a pouze zbytkovým sluchem i zrakem. Časem o ně přišla úplně. Její otec jezdil za prací po celém světě a až dnes přiznává, že to byl spíš útěk a že se s postižením své dcery dokázal smířit až po dvanácti letech. Clara ve filmu oslavila osmnáctiny, ale nejspíš ji mnoho dalších narozenin nečeká. Stále vydává pouze neartikulované zvuky a komunikace s ní je velmi těžká. To José María ohluchl v osmi letech a o zrak přicházel postupně během dospělosti. Je obdivuhodné, že se stal sochařem. Jeho sestře je 47 let, ale nemá žádný osobní život, protože bratr by to bez ní sám nezvládl. Norberto je Clařin vrstevník, ale stále trochu vidí i slyší, takže se s pomocí logopedky také naučil mluvit. Informace, že tančí breakdance jsou všude, takže je s podivem, že nic takového není v samotném filmu. Každopádně je to jediná ze tří hlavních postav, která je celkem samostatná. Až po vyhledání informací o režisérovi jsem s překvapením zjistil, že ve filmu vystupoval nikoli jako tvůrce, ale jako Clařin otec. Takže je tenhle dokument hluboce osobní, ale bohužel chybí odstup. Každopádně nahlédnutí do pro mě děsivého světa hluchoslepých za pozornost stojí.

Příjemně praštěná komedie z vděčného italského prostředí. Naprosto dementní český název „Moje divoká italská svatba“ se jen snaží dělat z lidí blbce a nacpat jim něco úplně jiného, než by čekali. Tohle je komedie o problémech jednoho gaye, takže svatba je tu naprosto vedlejší a dokonce ani není jeho. A divoké je všechno ostatní.

Tentokrát na to šli filmaři z jiné strany. Jako předlohu si vzali film natolik nepovedený, že jim jen těžko může někdo vyčítat, že ho zkazili. A přestože postavy i děj jsou opět očekávaně pitomé, nějak mi to tady nevadilo a docela jsem se bavil (možná to bude i tím, že jsem neviděl módně zbytečné 3D). A vůbec neřeším, jestli to bylo tím, jak je to blbé. Moc jsem nečekal, ale nuda nenastala.

Kolektivní portrét obyvatelek pařížského nevěstince na samém konci 19. století (roky 1899 a 1900, druhý letopočet mylně vydáván za století dvacáté) nám dává nahlédnout do doby, která je dávno pryč, a na místa, kam se běžně nepodívali ani tehdejší návštěvníci těchto podniků. Kromě samotné profese je tu vylíčen i běžný život za zavřenými dveřmi, odkud prostitutky nemohly svobodně vycházet. Občasné flashbacky, střídání stejných krátkých scén, zobrazení snů, pár působivých momentů vzniklých použitím anachronické písně ze šedesátých let 20. století. Snad až na prostitutku plačící sperma se mi to líbilo, tohle už byl moc velký úlet. Chlíváci ať si dvě hvězdičky odečtou. ;-)