Recenzie (4 898)
Naušika z Větrného údolí (1984)
V některých oblastech jsou Japonci prostě už desítky let napřed. Jednou z nich je animovaný film. Lepší důkaz než Naušiku netřeba hledat.
Sherlock Holmes: Hra tieňov (2011)
Pravda, nejsem z toho tak nadšený jako před dvěma lety z prvního dílu. Na druhou stranu Guy Ritchie tentokrát používá ty své vracečky, zpomalovačky a spol. více k vyprávění a méně k předvádění se. Každopádně souhra dvojice Downey Jr. & Law je opět bezchybná a tahle série ještě rozhodně neztrácí dech.
Kolja (1996)
Jeden z těch mála filmů, na kterých je skvělé opravdu všechno.
Jedlo (1992)
Jídlo (nebo spíš žrádlo?) obvykle hraje ve Švankmajerových filmech výraznou roli, takže nepřekvapí, že mu jeden film věnoval celý. U snídaně, oběda i večeře přitom přišel s originálními nápady, které pasují k jejich obvyklým rolím: Snídaně je taková každodenní rutina, trochu i nuda, kdo by také pořád vymýšlel něco nového? Oběd je považován za hlavní jídlo dne, takže by měl být vydatný (předehra k Otesánkovi?). Večeře, to by mohlo být něco extra, třeba nějaká opravdu neobvyklá kulinářská specialita. A leckterého diváka u toho přejde chuť k jídlu. ;-)
Svatba za bílé noci (2008)
Tohle není romantická komedie! Snad nikdo, kdo by chtěl něco takového natočit, by komické scény z posledního dne před svatbou neprokládal scénami z konce předchozího manželství nastávajícího ženicha. Ty jsou totiž několikrát méně k smíchu než Hitchcockovo Psycho. A taky by film uzavřel tou připravovanou svatbou a neukázal nám, co přijde po ní. Takže tu máme spíš severské drama s humorem, který díky těm kontextům poněkud hořkne na rtech.Co to tedy je? Jestli existuje něco jako oddechový film pro přemýšlivější diváky, tak bude vypadat nějak takhle.
Dažďová víla (2010)
Pěkná kamera i hudba. Jinak je to ale spíš nuda.Všechny postavy jsou jednorozměrné figurky, pohádkové mocnosti si vyberou jedinou kladnou postavu a rozhodnou se ji pořádně potrápit, snad aby si z ní někdo nechtěl vzít příklad. A ty karikatury primitivních venkovanů? Zas taková sranda to nebyla. Bez aspoň trochu funkčního scénáře dobrou pohádku nenatočí nikdo.
Skafander a motýľ (2007)
Velice tělesný film. Julian Schnabel to měl dobře promyšlené, takže více než půl hodiny sledujeme děj téměř výhradně z pohledu hlavní postvy, abychom získali představu, jaké to musí být. Protože mu kromě levého oka zbyla i fantazie a paměť, dostáváme se občas do obou oblastí. Ale právě v těchto scénách jakoby občas film ztrácel svoji sílu. Pozoruhodný film o osudu pozoruhodného člověka.
Mission: Impossible 4 (2011)
Scenáristé to tentokrát přepálili a udělali nám z toho Mission: Unreasonable, ale kupodivu to vůbec nevadí, ba právě naopak! Stejně záleží hlavně na nadupané akci, a ta tentokrát opravdu stojí za to. Film má slušný počet velkých akčních scén (které krásně vypadají zejména na obřím plátně v IMAXu) a ta dubajská je opravdu parádní. Jako drobný bonus pro nás je tu objevování českých reálií ve filmové Moskvě či Budapešti. Jsem opravdu zvědav, s čím přijde Brad Bird příště (a mělo by to být tam, kde MI4 končí: v San Franciscu).
Rodina je základ státu (2011)
Road movie jako útěk před policií, jako rodinné drama, jako kousavá satira o světě, kde se přeci všichni chovají jako svině, tak proč se nepřipojit? Robert Sedláček snad točí čím dál zajímavější filmy a tenhle je ještě lepší než televizní Sráči. Také Igor Chmela dostal skvělou roli a předvedl, že je lepší herec, než jsem si kdy myslel. Jen tak dál!
Poupata (2011)
Tohle je poněkud netradiční „vánoční film“. Syrový, bezútěšný, zato se živými postavami z masa a kostí. Snad každá z nich v průběhu filmu provede něco nepěkného, přesto je divák chápe a stále jim fandí. Scénář je totiž pečlivě poskládaný, takže film řekne svoje a nemá potřebu nic dovysvětlovat, jen zkuste vlastní mozek. Ono je totiž tentokrát o čem přemýšlet. Od striptérek až po Vietnamce. Výborné je každopádně celé herecké obsazení, takže nebudu nikoho konkrétně jmenovat, abych na další nezapomněl. Český film má snad ještě naději... (90%)