jirikzaboj

Nejopulentnější kino zážitek od roku 2014, kdy vyšel snímek Interstellar od stejného filmového mistra. Spoustu lidí by se mnou nejspíš nesouhlasilo, ale takhle já to cítím a vnímám. Atomic age je mi blízkým tématem, které mám načtené a zrešeršované ze všech stran, knížek, dokumentů, biografií a sledovat tyhle fyziky, politiky či jakkoliv důležité postavy pro mě byl vizuálně splněný sen, ve kterém jsem si rochnil především ve vyšperkovaných dialozích, které prokládaly skutečné fakta a film se tak skoro vůbec neodklonil k fiktivním směrům a toho jsem se ani nebál, protože a prostě Ch. Nolan je muž cti a chce mít vše ve svých rukou a nejlépe co nejvíce autenticky. R. Oppenheimer byl velice specifickou a dílčí postavou v kauzalitě stvoření první jaderné zbraně a nejvíc na něm obdivuji jeho obyčejnost a lidskost. Zkrátka nešlo až o tak geniálního fyzika, protože každý fyzik je génius. O to víc si vážím zachycení jeho postavy, kterou Nolan s C. Murphym uchopili nejlépe, jak mohli. Střídání jeho melancholických poloh a myšlenkových pochodů je přesně to, co jsem od filmu očekával a navíc jsem to mohl cítit skrze plátno a skrze audiovizuální vrchol, na kterém si režisér už dlouhodobě zakládá. Chytře to funguje opravdu v prokládaném střihu, či při gradující atmosféře vrcholových dialogů. Následující celá sekvence Trinity už teď patří do mých TOP kinematografických zážitků všech dob, tady jsem zkrátka beze slov. Finální doznění má správně nastavenou atmosféru, která přichází se zaslouženou satisfakcí, reflexí a posláním, které rozhodně nejen zodpoví otázky, které si pokládáme po celé 3 hodiny. Ale zároveň položí otázky nové, které se nesou s jistou nezodpovědností, úzkostí a obavou z toho, co nás jako lidstvo může čekat nadále. Now I Am Become Death, the Destroyer of Worlds.’

Few people laughed. Few people cried. Most people were silent. Now i am become death, the destroyer of worlds.I suppose we all we all though that, one way or another.

Tohle je u mě za plný počet. Temná noir atmosféra s psychologickým přesahem a geniální režií mě dostane vždy. Se7en je můj nejoblíbenější film a tohle je jeho komornější bratríček, který mi nedá spát:)))) Al Pacino je král.

Originalita scénáře je rozhodně hlavní proprietou, která v Mementu jako taková funguje. Samozřejmě, že Christopher to dotáhl ještě víc k dokonalosti svého umu s (ne) linearitou a díky toho dokáže být film catchy tak moc, že po zhlédnutí máte prostě chuť pustit si ho znovu. I přesto nemohu nabít zasloužené satisfakce, protože chvilkami mě druhý akt ztrácel a ne snad proto, že bych nebyl dostatečně pozorný divák, ale spíše mírná herecká nezajímavost, tedy ve smyslu charismatu Guye Pearce a jeho ne až tak vysoké acting skills, aby si mě udržel u své psychologické one man show. Přesto jde o velice výjimečný a originální film, který nabízí otázky ohledně legitimnosti a rozdílů mezi lží a pravdou, případně jejich opodstatnění. "You lie to yourself to be happy…We all do it!

Pocta neo-noirovému žánru, případná inspirace začátky S. Kubricka je znatelná a příjemně vyznívající. Akorát že Nolan už od začátku uměl pracovat i s nevyrovnaností postav, nelineárním příběhem a pohrával si i s tím časem. Je vskutku pozoruhodné, kam jeho kariéra od samotného začátku směřovala a jaké trademarky lze vypozorovat v tak skromném filmu, který si dokáže pohrát s naši psychikou a donutit se zamyslet nad některými morálními otázkami. Rozhodně jeden z nejsilnějších debutů, co znám. ‚‚Everybody has a box‘‘

(Viděl jsem Directors Cut)Tak tohle mě absolutně minulo. Jak svým vyšinutým příběhem, tak veškerou snahou o groteskní parodii. Pár vtipných momentů by se tam našlo, ale to je tak vše. Neucelený chaos, jako celá scéna nepokojů v panice na Hollywood Boulevard Street. A to si troufám říct, že mám docela smysl pro humor a to i v případě těchto starších satirických událostí. Přece jen o rok mladší Připoutejte se prosím mě bavilo o něco více a rád se na něj podívám kdykoliv znovu. Chválit se dá v celku slušná výprava a pár režijních triků, které mohly být využity například původními plány a zůstat u muzikálu, který by filmu určitě slušely více. Není to ani tak Spielbergovo faux pas, jako spíše scénář od Zemeckise a Galea. Alespoň se tady vypsali na kravinkách a pak přišli s bombastickou trilogií.

Into the Spider-Verse přišel v roce 2018 jako dar z nebes, který nikdo nečekal. Komiksově stylizovaná podívaná s revoluční animací oslnila samotnou akademii, načež ji náležitě ocenila Oscarem za nejlepší animovaný film a ve stejné žebříčkové kategorii film exceloval i na ostatních cenách a posbíral, co se jen dalo. Fanoušci byli u vytržení, protože dostali ultimátní fan-servis a možná nejlepší komiksovku Spider-Versu. Není tedy divu, že za takovým vřelým přijetím a nadšením stálo vysoké očekávání od připravovaného pokračování, které mělo podle samotných tvůrců posunout už tak animační vrchol na ještě vyšší level a příběh se měl komplexněji zaobírat multivesmírem. Výsledek je takový, že audiovizuál je opravdu ještě dál. V podstatě jsem v životě neviděl nic nádhernějšího a ta pestrobarevnost a výhoda experimentování díky explorace různých světů nám nabídne široký pohled na kreslířské umění a jeho subžánry, které musí oslnit snad úplně každého. Tvůrci si zároveň hrají s celým komiksovým žánrem a kreativita snímku nezná mezí, protože je utržený ze řetězu tak moc, že nemáte šanci na první zhlédnutí pochytit všechny popkulturní a žánrové reference. Setsakra milion postav, které kdekomu dokážou vykouzlit úsměv na tváři a ocenit, že se tam objevily. Na druhou stranu méně je někdy více a je otázka, jestli tenhle specifický aspekt filmu dokáže uspokojit každého. V pár pasážích můžou nonstop odkazující a hláškovací postavy rušit a to konkrétně v klíčových momentech příběhu, které zbytečně přeplácaná scéna svou pitomostí degraduje a emocionální momenty tak ve filmu skoro vůbec nefungují, protože vás ani postavy nenechá na chvíli vydechnout. Finále je nedotažené a zaseknuté v momentě, kdy očekáváte epickou závěrečnou podívanou, která se vůbec nakonec nestane. Shrnutím je Across the Spider-Verse zábavným popcornovým pokračováním s opět vrcholovou animací, excelentním dabingem, hudbou a popkulturním pomrknutím na úžasného spider-mana a především pseudopornem pro nejzarytější fanoušky tohoto hrdiny. Mírným zklamáním je pocit z tzv. prostředního dílu alá dvě věže, který není stěžejním, ale přípravným teaserem na finální zakončení trilogie. Přesto je povinností každého fanouška zajít do kina a užít si to ve vší parádě na velkém plátně.

Kelly Craig jakožto specialistka na coming age žánr navázala na svůj předchozí film The Edge of Seventeen. Tentokrát přetočila ještě o pár let zpátky a film se tak věnuje dospívání do teenage věku a propírá všechny problémy a strasti spojené s ním. Velmi vlídně a s citem natočený film, který dokáže být milý, feel-good, sociálně vnímavý a zároveň velice stresující skrze opojení s hlavní postavou Margaret. Dokázal jsem se zasmát, dojímat i mírně slzet. Mix těchto emocí doplňují silné kinematografické momenty, jako když se snaží Rachel McAdams nakreslit zimního ptáčka, nebo první perioda a to myslím sakra vážně!

Zděšení, fascinace, frustrace, posedlost, obdivuhodnost, osamocení, navázaní kontaktu a mír. Tyhle všechny pocity se mi jeví při představě kontaktu s mimozemskou rasou a tyhle pocity dokážu procítit nejlépe skrze tenhle skvost, který má z vizuálního hlediska dodnes tisíc kroků napřed před jakýmkoliv sci-fi. Je neuvěřitelné, co Spielberg dokázal vytvořit s omezením technologií doby ve finální půlhodině, ve které se ani nemusí mluvit a mistrovské kamerové záběry to společně s jedním z nejlepších soundtracků všech dob vysloví za vás.

Silné 3 hvězdy. Uvědomuji si, jak povrchní látku dokázal roztahat Spielberg do komediálního road-trip movie, který ale sahá hlouběji, než se na první pohled zdá. Ten osobitý trademark věčného dítěte jde cítit už tady a nejlépe zrovna přes Goldie a její cíl, za kterým si jde přes všechny absurdity. V pozadí militární, politická, silná Amerika, která stojí na tradicích a samotná by se na ten Sugerland mohla přejmenovat. Jen mi to nedosedlo asi úplně a nedokážu popsat, co to přesně bylo. Kamera je perfektní, všeříkající. Stylizace trochu do westernu je také chytlavá. Možná jen ta stopáž? Hlušší místa jsem vnímal především, když se stálo na místě. Ale i tak jde o povedený start Spielberga, který si vypůjčil svůj osobitý koncept už z předchozího Duelu.