Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Akčný
  • Romantický

Recenzie (2 188)

plagát

Pazuru (2014) 

Krvavá romantika. Solidní kritika společnosti, svým způsobem mi trochu připomínala Kawaki, jen s menším rozpočtem, komornější a méně známých tváří. Což nevadí, protože Kaho a Nomura Šúhei válejí. Nepotřebují slova, stačí se jim dívat do obličeje a je přesně jasné, co se v nich odehrává. Myslím, že člověk musí u toho filmu trochu domýšlet, aby to celé pochopil správně. Moc se mi líbila hudba, naprosto přesně vyjadřovala pocity hlavních postav. Je sice pravda, že to, co se dělo na střeše, už bylo trochu moc a říkala jsem si, že kvůli tomu dám 3*, ale nakonec to zachránily zdvižené ruce a bláznivý taneček. Tenhle film je, jak říkají Japonci, kurutteiru, „nepříčetný, pokroucený, řádit v amoku“. Titulky.

plagát

Kráčajúca skala 3: Spravodlivosť (2007) 

V rámci akčních kravin obstojné. Herkules si to vyřídí s drogovými dealery, že ani nestačí mrknout a prohlásit kchůl hlášku.

plagát

Hateu too hateu (2015) (seriál) 

Můj velký problém u této série je podržtaška. Milý policista mě nebavil, jeho scénky s kolegou mě spíš otravovaly, než rozesmávaly. Nevím proč, ale zřejmě mi nesedl herec, protože tak nějak jsem byla vždy až otrávená, když jsem ho viděla na scéně. A vzhledem k tomu, kolik ho tam bylo, je asi jasné, proč hodnotím jen 3*. Protože zbytek se mi moc líbil. Tentokrát to byl hlavní hrdina (většinou jsou to ženský), kdo byl na začátku pěkně rozmazlený a v podstatě „zlý“. A ty jo, bavilo mě to s ním. Chvílemi to bylo až roztomilé - obzvláště ty momenty, kdy jeho „rozmazlenost“ interagovala s hrdinkou, která se nedala. Ústřední dvojici jsem měla hrozně ráda. Proto jsem to s nimi, všechny ty jejich bolístky od druhé poloviny seriálu, prožívala. Přestože seriál překypuje klišé, řeší je neklišodiním způsobem, až je úplně cupuje na cucky - někdo se nachladí? Ale neomdlévá se! Pár má problém, podezřívá druhého z nevěry? Konečně se to řeší tak, že si spolu sednou a promluví si o tom! Všechny tyhle reálné aspekty jsem na tom zbožňovala. Dokonce hlavní hrdina není tvrdohlavý a pokouší se řešit své problémy za pomoci někoho dalšího. Nemluvě o hudbě, která k tomu padla, až mé srdce plesalo. Přesto všechno nemůžu hodnotit výš, protože… milý policajt na scéně (asi mezi námi, na rozdíl od hlavní dvojice, byla špatná chemie :-P). Pokud ovšem podržtašku snesete (vím, že spousta lidí ho měla moc ráda), tak si přidejte hvězdičku a mrkejte. Silné 3*. Přeloženo.

plagát

Ai Fai.. Thank You Love You (2014) 

Příjemná - lehce fekální - romantická komedie, která určitě stojí za zhlédnutí, pokud máte chuť na romantickou komedii. Člověk se zasměje, není tam moc těch trapných scén, jak to u romantických komedií bývá. Vlastně se to moc příjemně dívá. Pěkná oddechovka.

plagát

Ano hi mita hana no namae o bokutači wa mada širanai. (2011) (seriál) 

Umřel vám někdo blízký a byla to nehoda? Je to vaše vina. Nebo vina těch, kteří přežili a vůbec. Takže se pojďme sžírat pocitem viny celých jedenáct dílů, abychom si nakonec pobrečeli, vyříkali si to na paloučku a všechno zase bylo fajn, zase ze všech jsou sluníčkoví lidé. Menma je otravná, přesto ji všichni milujou – beztak je to jenom proto, že nevyrostla a nestala se z ní mrcha. Na anime mi přišel nejlepší ending. Ten jsem si poslechla vždy, když hrál. Pak animace – líbila se. No a zbytek je děsný. Povrchní, plačtivé, nikam nesměřující, hloupé. Určitě jsou anime, která mnohem lépe oplakávají mrtvou kamarádku/kamaráda. Ačkoliv většinou stojí za prd, protože tohle masochistické vyžívání se v trpění nad ztrátou blízkého je v japonském prostředí téměř bez výjimky zpracováváno hrozně. AnoHana není tou výjimkou, ačkoliv se nám mrtvá vrací a s radostí pomáhá v trýznění (tak proto ji tak všichni milovali?!). Slabé 2*.

plagát

Šigacu wa kimi no uso (2014) (seriál) 

Nudné, lehce čitelné, i když se to tváří zamotaně, přestože mám vážnou hudbu ráda, tady mě zaujala minimálně, všechny ty pocity a bláboly, o kterých postavy mluvily, v ní vůbec, ale vůbec slyšet/cítit nebyly. Opravdu, jak tu již bylo řečeno, je Nodame Cantabile mnohokrát lepší – ve všem. Ani jedna z postav mi nebyla sympatická, příběh se táhl jako smrad, nemělo to nic do sebe. Obyčejné šedé anime, ač se tváří barevně. O čem to vlastně bylo? Já si hlavně pamatuju, jak jsem se skoro u každého dílu modlila, aby už byl konec. Přesto jsem to dokoukala. Dá se to, ale je to těžký průměr.

plagát

Bakumacu kókósei (2014) 

Film je hrozná ptákovina a v ničem není nadprůměrný, ani vlastně nijak zajímavý (ve smyslu - ano, to chci vidět/vědět), ale i tak mě vcelku bavilo na něj koukat. Prostě obyčejná oddechovka, jestliže se vám nechce koukat na něco náročnějšího a zároveň i přes touhu po něčem jednoduchém nechcete, aby film urážel váš intelekt. :-D Absolutně od toho nic nečekejte a určitě nebudete zklamaní.

plagát

Kamisama to iu tóri (2014) 

Už to říkám dlouho, ale tady jsem se ujistila – Fukuši Sóta je opravdu špatný herec. Vzhledem k tomu, že tu hraje hlavní postavu, tak to dost vadí na kráse. Nemluvě o tom, že již delší dobu chválím Kamikiho, jak je to dobrý herec, bohužel zde psychopata nezahrál kdovíjak přesvědčivě. Spíš naopak – jeho „kulení očí“ bylo až k smíchu. Zbytek hereckého obsazení byl velmi nevýrazný. Snad jediné, co mi přišlo povedené, byly efekty – na japonské poměry určitě něco nadprůměrného. Chápu, co tím chtěl básník říct (kritika mladých že by), ale nepovedlo se. Ačkoliv vcelku vkusně jsou tu vyobrazené vraždy všech školáků a školaček, přijde mi to bezúčelné, zbytečné, jen na efekt. V příběhu, který nemá hlavu ani patu a je děravější než moje ponožky. Tentokrát jsme si s Miikem opravdu nesedli.

plagát

Naemsaereul boneun sonyeo (2015) (seriál) 

Ačkoliv je to předvídatelné, kolem desátého dílu se to začíná trochu táhnout, je to vyplněné zbytečnou vatou a plné klišoidních zvratů, tak mě sledování bavilo. Po dlouhé době si oba dva hlavní herci vybrali konečně slušný seriál. Z OST mi v hlavě nic nezůstalo, hudba byla na korejské poměry podprůměrná, občas to kameře ujelo. Přesto si seriál dokázal udržet mou pozornost, několikrát jsem se zasmála nahlas (upřímně to už se mi u korejského seriálu hodně dlouho nestalo), ústřední pár byl roztomilý, obešlo se bez pištění a tahání za vlasy, policajti zprvu vypadali jako budižkničemové, kteří vypadli z nějakého nepovedeného sitcomu, ale to se časem zlepšilo a vypadalo to „reálněji“. Postavy měly něco do sebe, a zřejmě proto to bylo koukatelnější. Navíc záporák konečně stál za to, nebyl to hňup a byl krásně narušený. Jen je škoda, že jsme se nemohli více ponořit do jeho duše, určitě by to byl zajímavější exkurz než to, čeho jsem byli svědky v posledních dvou dílech (úplně zbytečně vyplýtvaný filmový materiál). Fanoušci Mickyho by to určitě vidět měli. Slabé 4*.

plagát

サムライフラメンコ (2013) (seriál) 

Už hodně dlouho jsem neviděla tak těžce podhodnocený seriál, popravně častokrát se spíš setkám s nadhodnocenými. Tohle prostě není šónen, ani seinen, tohle je krásný příklad sentai. Čili Vesmírní strážci v animované verzi. Nic víc, nic míň. A v rámci žánru je to opravdu povedené. Nejenže si to ze sebe dělá legraci, ale zároveň si s hrdinou procházíme všemi stadii superhrdinů, které kopírují v podstatě klišé žánru, ale jsou podané vcelku roztomilým způsobem, že to člověka prostě baví sledovat. Pokud jste s Kamen Rider alespoň trochu příjemného času nestrávili, je jasné, že tohle anime také nestrávíte. Masajoši nám začíná od píky, překonává překážky, hromadí přívržence, bojuje se vším možným, aby nakonec přece jenom zvítězil, ač s holým zadkem. Všechno tu má hlavu a patu. Postavy mají svou (sentaiskou) hloubku. Navíc je to jen komedie o vesmíru, který se rozhodl jednomu hlupákovi splnit sen. Příjemně praštěné.