Zíza

Přestože jsem přezíravá k tématům, kde se již od začátku umírá, tak jsem se na seriál vrhla, protože mám naopak hodně ráda příběhy, kde se dva neznámí lidé dají dohromady na základě nějakého kontraktu a také od High Society mám ráda UEE, přišla mi tam dobrá. Ovšem co předvádí tady předčilo mé představy. Je výborná! Ačkoliv hodně brečí, nakonec má člověk pochopení a ona to umí tak krásně podat, že nezbývá než smutnit s ní. Navíc jim to s Lee Seo-Jienm moc slušelo, měli mezi sebou velmi přirozenou chemii a tu oboustrannou náklonnost jim šlo krásně uvěřit (jejich vztah je opravdu velmi pěkně pojat). Nakonec i ta malá nebyla tak otravná, jaká mi přišla na začátku. Co se mi také na seriálu líbilo, že opravdu dochází k nějakému posunu a to téměř u všech - každý má na začátku nějaký výchozí bod a hlavní postavy a jejich nejbližší se na konci ocitnou jinde, jejich situace či prostředí se promění. A to prostě zase tak často u seriálů nedostáváte. Například hlavní hrdinka je na začátku úplně sama v bídném postavení, ale na konci získává podporu mnoha a má po svém boku rozumného chlapa. Seriál samozřejmě nemá jen samé klady, nebyl úplně perfektní, ale i tak jsem si ho užila a každý týden se těšila na nové díly. Trochu mě mrzí ten konec, chtěla bych asi něco více hmatatelného (SPOILER můj ideál by byl, kdyby na úplném konci byla malá scénka, jak taťka s již dospělou dcerkou stojí v krematoriu u maminčina pomníčku a jdou nahlásit, že se pořád mají dobře - tahle scéna by podle mě byla krásnou tečkou; nevěděli bychom, kdy umřela, stejně jako teď, ale věděli bychom, že dcera i otec jsou i po její smrti stále spolu a mají se dobře, to by se mi zdálo ideální).

Film má to své tajemství a rozhodně je lepší ho nevědět, než si film pustíte. Bohužel já ho měla odhalená hned na začátku filmu, a tak jsem si to tolik neužila. Přesto musím uznat, že je to zajímavý snímek, který velmi reálně vypovídá o vztahu mladých lidí, za což musím dát palce nahoru. Nebýt toho vyzrazeného tajemství, tak bych asi dala o hvězdičku navíc, protože hercům to hezky šlapalo, příběh není zbytečně natáhnutý a 80. léta jsou sakra léta. :-D Lepší 3*. Titulky.

Na první pohled jen film plný prachu, ale i pod ním se dá zahrát velké divadlo. Tichý film, plný malých gest, ale když je všechny nasčítáte, dostane se vám něco pěkného, i když na to budete muset vzít prachovku. Viggo Mortensen v roli staršího, snad lze říci zlomeného, muže, který má za sebou hodně hodně věcí, ale divák se nikdy nedozví jakých, jen je mu to něžně servírováno v náznacích. Malý film, ale dá se v něm schovat. Nedoporučuji, pokud chcete nějakou oddychovku, ačkoliv věřím, že se u toho dá dobře usínat.

Pár týdnů před zhlédnutím filmu jsem četla knihu a trochu musím srovnávat. Kniha také není kdovíjaký literární poklad, ale rozhodně se dá číst, je poměrně krátká a rozhodně zajímavější než film. Dostaneme všechny postavy mnohem komplexnější. Film byl docela naivně laděný a konec byl takový hodobóžový, přestože se předtím staly hrůzy, skoro to vypadalo, že to mladou dámu moc nezasáhlo. Film byl bez rytmu. Jediné, co na něm oceňuju, jsou scény s vysněným Pipem. Jinak průměrný film z místa, které je zasáhnuto občanskou válkou (válečné scény ovšem nečekejte).

Poměrně dobrý thriller s vygradovanou atmosférou – pomalu vidíte, jak stoupá tíživý pocit, temná atmosféra a beznaděj. Nejvíce mě film ovšem bavil zhruba od té doby, kdy se dva zoufalí rodiče setkávají s Esther, do chvíle, kdy toto zlatíčko dostává facku v nemocnici. Mimo to mě to vlastně nebavilo; ano, závěrečná „bitka“ mi byla úplně putna. Každopádně hodnotím kladně, protože určitou atmosféru to má. Nic nadpřirozeného ovšem nečekejte, jen pořádnou vyšinutost.

Když jsem začala koukat, nebylo to nejhorší, ale pořád jsem si říkala, že mám pocit, že už jsme to někde viděla. A pak jsem na to přišla. Kim Eun Sook, scénáristka. Viděla jsem od ní pár věcí a ani jedna se mi nijak výjimečně nelíbila, proto se mi vlastně nemůže líbit ani tohle, protože se daná dáma vykrádá. Recykluje, co už použila, aby chránila přírodu, jen to zasazuje do vojenského/válečného prostředí. Opět mohu říct to samé, co jsem říkala u Gentleman's dignity - všechno je to fajn, dokud se neřeší vztahy, obzvláště ústřední pár mě prostě vůbec neuchvátil. Budu teď citovat člověk, který to má stejně a narážel právě na ústřední dvojici: „I don't feel anything.“ Nemluvě o tom, že hlavní ženská postava mě iritovala, nedokázala jsem se k ní přiblížit a nakonec jsem si znechutila i herečku, u které mi přišlo, že má tzv. dead fish eye, takže mi nepřišlo, že by se nějak herecky vyjímala. Mnohem zajímavější a i herecky lépe podaný byl pár druhý. Jistě, mělo to takové ty typické sladké chvilky, sem tam i humor, některé akční scény byly také povedené, ale jako celek? Vůbec mě to nebavilo, kdybych se nepřemluvila, tak jsem to otrávená po 9. dílu zahodila. A asi bych neudělala zase takovou chybu, protože se dokola opakovala pořád to samé a pak přišel 14. díl a já si jen říkala „to myslí vážně?“ Lehký spoiler! na začátku je pošlou do černých pytlů, aniž by měli mrtvoly (neplatí to 7 let pohřešovaného, nikdo jejich mrtvoly, ani jejich smrt neviděl) a pak se chlapi do roka a do dne zase vyloupnou, abychom dostali dávku „zasloužených“ emocí. Konec spoileru. Vždyť ten příběh je poskládaný z epizod, které mají působit líbivě na diváka, ale to, že jsou divně poslepované, divně poskládané, to zjevně nikdo neřeší, hlavní je, že Song Joong Ki je roztomilý, že druhý pár je roztomilý, že se tam sem tam pusinkují a mají dospělácké vtipy... Těšila jsem se, ale hrozné zklamání. Přeloženo.

Tohle je pro mě jako Hercule Poirot – některé díly jsou skvostné, některé zase strašně nudné. Navíc i hodně záleží na tom, kdo Mizutanimu sekunduje. Co mě na tom přitahovalo nejvíc, je to, že se v tomhle seriálu mihne tolik známých tváří a že Japonci tuhle sérii strašně milují, jinak by se určitě nevysílala již přes 15 let a nedostala několik filmů, na které davy rozjařených Japončíků zamířily do kina. Pokud máte rádi krimi, tak proč ne, sem tam nějaký díl si dá během večeře; to je přesně ono. Díly na sebe nijak zvlášť nenavazují (najdou se ovšem samozřejmě i výjimky), takže se dá v podstatě začít kdekoliv.

Tenhle parodický seriál je jako já, když se rozhodnu běžet. Ze začátku je to boží, hodně síly, běžím jako o závod, ale pak síly začnou docházet, zrudnu v obličeji, najednou mám nedostatek vzduchu, začne mě píchat v boku a na konci se vlastně jen plazím, abych se dostala k lavičce, na kterou si chci sednout. Kolem osmého dílu to začalo píchat v boku, Ogurín to teda trochu zvednul, z něj jsme měla radost, ale jak se dostali do města, tak už to přestalo být zajímavé (=plazení k lavičce) a já v podstatě jen čekala, kdy toho šaška krále démonů porazí. Přesto je to velmi kreativní seriál a pokud máte rádi, hrajete RPG, tak se budete bavit o to víc. Navíc český překlad je také velmi zdařilý. I herci byli ve svých rolích skvělí a já si to s nimi užívala. Hlavně se mi líbilo, jak vždy na chvíli se objevil nějaký známý herec, zahrál padoucha a zase zmizel do neznáma. Škoda těch posledních dílů, jinak bych dala vyšší hodnocení. Přesto lepší 3*. Přeloženo.

Špetka špatných hereckých výkonů a sympatických postav, špetka nudného příběhu, šedý filtr, "dialogy", hodně střev a tekutin. Tohle zamíchejte po směru hodinových ručiček šestkrát, proti směru sedmkrát, strčte to do přehrávače a máte Corpse Party!

Už je to dávno, co mě takhle chytlo vážně laděné anime. Každý v tom zřejmě uvidí to své, ale já v tom měla poměrně hluboké myšleny, zajímavou ústřední postavu, která si dokázala zachovat chladnou hlavu a snažila se zachránit, co se dá. Hlavně se mi také líbila symbolika červené barvy. Jak šlo do tuhého, červená tam prostě figurovala. Nemluvě o tom, že opening i ending mě bavily a já si je pokaždé poslechla. Ale co na mě zapůsobilo ze všeho nejvíce – povedený konec. Opravdu se mi zakončení líbilo a jsem ráda, že ho udělali podle předlohy. Slabší 5*.