Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Komédia
  • Animovaný
  • Akčný
  • Romantický

Recenzie (2 188)

plagát

Young Black Jack (2015) (seriál) 

Příběh o tom, kterak se z božího mučedníka Hazamy stal nejlepší lékař podsvětí za pochodového moralizování. Chudák hlavní hrdina si prošel peklem, a tak ví, jak to ve světě chodí a může vše předat svá životní moudra a ze všech udělat lepší lidi. Pokud by to nestačilo slovně, vždycky jim může něco zašít nebo přišít, protože slovy jeho „starší kolegyně“ je prostě rychlej! Nakonec v seriálu kromě jehly a nitě nic nedostanete. Máte nějaké to pozadí šedesátých let, máte svatou ústřední postavu, která nezaškobrtá a stále si jde za svým snem stát se skvělým atestovaným doktorem, máte pak nějaké nepodstatné vedlejší postavy, které jsou v seriálu od toho, aby Hazamu nutily do nelegálního šití. Nakonec tedy před sebou máte vyšívání křížkovým stehem, ve kterém se určitě také skrývá spousta hlubokých myšlenek a dojemný příběh, jen je potřeba velmi usilovně hledat a kopat. Oni to snad mysleli vážně.

plagát

Detektívi od Najsvätejšej Trojice: Prípad pre exorcistu (2015) (seriál) 

Vzhledem ke zdejšímu hodnocení jsem vůbec nic neočekávala, ale byla jsem zvědavá, co se to nám to tu točí za krimiseriály, a tak jsem si to přece jen pustila. A světe div se, ono to vůbec nebylo tak hrozné, jako proklamuje současných 53 %! S potěšením jsem se dívala na obyčejný příběh obyčejného pátrání po pachateli a byla to opravdu příjemná změna po všech těch hypermoderně vybavených pátracích týmech nebo po všech těch výstředních vyšetřovatelích. Konečně něco „lidového“ za kačku. Ale chápu, že celé to ušmudlané zamračené prostředí nemusí padnout každému, obzvlášť když může koukat na nablýskané kulisy. Jediné, co se mi na opravdu nelíbilo, je ten strašný plakát, co to má tady na CSDF.

plagát

Spotlight (2015) 

Já mám prostě pro tyhle komorní dramata slabost. Obzvlášť když mám pocit, že jejich sledováním neplýtvám časem, protože mi to něco dá. Ať už je to kvalitní zábava nebo nová znalost. Takových filmů víc a budu mít tu americkou kinematografii o dost raději. Herci hrají, protože mají co. A to je na tom to nejlepší.

plagát

Přehlídka smrti (2015) (seriál) 

Trochu mi to připomnělo Shinigami no ballad. Ani ne tak příběhem, jak náladou a hlavními postavami. Určitě mají kihontekini něco podobného. Není to žádný skvost, v podstatě je to anime o ničem, ale kupodivu to ani nijak zvlášť nenudí a postavy jsou docela příjemné. Animace je na dobu výroby nijak nevybočující, opening a ending jsou světem sami pro sebe. V podstatě si to jede dokola pořád to samé, takže jako kulisa k večeři je to velice vhodné. Naprostý nevybočující průměr.

plagát

Návnada v pastičce (2016) (seriál) 

Na seriálu je zajímavá leda komplexnost hlavního hrdiny, protože hodně dlouho divák tápá, co si má vlastně o něm myslet. Je fajn, že se nám ho celý seriál snaží krok za krokem přiblížit. Jenomže tohle seznamování s Yoo Jungem je vyplněné balastem, který je nezajímavý, nemluvě o tom, že někdy kolem 11 dílu jsem už vlastně ani nevěděla, proč na to koukám. Asi ze setrvačnosti. Yoo Jung tam vlastně ani nebyl, místo něj nastoupili sourozenci Baekových a jejich problémy. Které mě ovšem vůbec nezajímaly. Není to nejhorší seriál, ale působí tak ospale, o ničem, sem tam se něco zajímavého děje, slibný začátek hrdinky byl hned druhou třetí epizodou zadušen a zase máme z ní typickou podržtašku, co poslouží všem. Co je na nich tak skvělého? Alespoň měla fajn kamarády, to jediné tomu dávalo jakous takous zajímavost. Jinak... mě to opravdu nudilo. A poslední díl to zabil. Opět. Přeloženo.

plagát

Odoru daisosasen - Nenmatsu tokubetsu keikai Special (1997) (TV film) 

Tak jsem se konečně dostala k nejstaršímu speciálu OD a rozhodně nejsem zklamaná. Celé se to nese v tom duchu, do kterého jsem se u seriálu zamilovala. Opět tu máme malé-velké případy, malé-velké úskoky, ale nakonec zvítězí ten, kdo je správně oblečen. Pobavila jsem se, zaradovala, že jsem zase s tou skvělou partou, omrkla dnešní velká jména, jak vypadala na začátku kariér (Itó, Nakama, Hirosue - odkaz na Beach Boys!) a odešla jsem od toho s úsměvem. S nima se to prostě krásně táhne. Silné 4*.

plagát

Bokura no júki (1997) (seriál) 

Je to sice starší seriál, takže ho v HD kvalitě neseženete (pokud by se tedy v Japonsku nerozhodli ho „vyleštit“ a znovu vydat), ale určitě to nebude kvůli tomu, proč seriál po celou dobu vypadá ta šedivě a zakaleně. Dospělí jsou mrtví a děti se o sebe musí postarat samy, jen z přídělů. Trochu to vypadá jako po válce. Rozhodně je to jiné, než 99,9 % seriálové tvorby. Už jen ta jinakost stojí za zhlédnutí. I když hlavní postavy jsou děti, nevyhneme se krutosti, lásce (ať už toho či onoho) ani smrti. Nemluvě o tom, že jsou tu tváře, které doteď září na nebi japonského šoubyznysu, jenomže skoro o dvacet let mladší... kdo by je nechtěl vidět?

plagát

Okitegami Kjóko no bibóroku (2015) (seriál) 

Jak Aragaki, tak Okada to zahráli krásně. On největšího smolaře na světě a ona detektivku, která po každém vyspání zapomíná, co bylo. Krásně se na jejich postupné sbližování kouká, obzvláště, když Jakusuke musí pokaždé začínat od začátku. Všechny díly mají svou detektivní zápletku, a zároveň se vždy něco odhalí. Je „lehké“ to sledovat (Kjóko umí Jakusukeho krásně stírat), a zároveň to ke konci trochu zvážní a dokáže to v divákovi vyvolat pocity úzkosti - jen aby to skončilo co nejlépe! Určitě velmi zajímavý seriál. Jen je škoda, že nemá druhou sérii. Velmi silné 3*. Přeloženo.

plagát

35 sai no kókósei (2013) (seriál) 

Seriálů o šikaně je hodně, protože tenhle problém Japonsko pálí, přestože se o nemluví zrovna často - leda v případě, že někdo spáchá sebevraždu, nebo se pokusí své ubližovatele zabít. Stejně jako u vše takových seriálů do třídy přichází nový element, který naruší systém šikany, který v ní do té doby vládl, a pokusí se vše sou vůlí, pílí či čímkoliv jiným napravit. V seriálu se můžeme setkat s různými formami šikany, což je docela zajímavé sledovat, protože o jedné z nich jsem ani neměla tušení, že se k ní děcka propracovala. Herecké výkony nejsou špatné, Jonekura je kočka, pro holky tam může být laxní pan učitel v podání Mizobaty nebo studentíci (takový Nomura je rozhodně sympaťák). Jestliže chcete šikanu, dostanete ji. Přeloženo.

plagát

Kekkon dekinai otoko (2006) (seriál) 

Jestliže to ještě nevíte, Abe Hiroši je opravdu dobrý herec. Má za sebou spoustu filmů a seriálů, ale abych se přiznala, byla to právě jeho role Kuwana, která mi utkvěla v paměti nejvíce. Jeho gesta, tón hlasu, pohledy. Všechno mi to utkvělo v paměti, a tak bych řekla, že opravdu stojí za to ho vidět. Je to komedie, měla by být romantická, ale víte, jak to chodí v Japonsku s romantikou - trochu jinak než třeba v Koreji či v Americe, žádná velká gesta, ani litry prolitých slz. Obzvlášť chlapy tu vyjadřují svoji náklonnost jinak. Ale to nevadí, protože i tak je zábava na to koukat. Je to vztahovka na všech možných úrovních. Po Abem je největší génius ten hnusný pes, který mi nakonec tak hnusný nepřišel. Lepší 3*.