Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Dráma
  • Krimi
  • Akčný
  • Komédia
  • Horor

Recenzie (333)

plagát

Paranormal Activity (2007) 

2/10 - Film, od kterého jsem toho moc nečekal a moje očekávání se tentokrát naplnilo. Stejně jako u nedávno zhlédnutého À l'intérieur jsem se na to podíval spíše ze zvědavosti, cože je na tom tak "kultovního". Tušil jsem, že to bude spíš nízkorozpočtová amatérština (byla), ale doufal jsem, že se u toho budu aspoň trochu bát (nebál, smál - a čekal na konec). Zatímco l'intérieur mělo šokovat svojí brutalitou (a svým způsobem šokovalo), tohle pro změnu paranormálními jevy a strachem z neznámého. Celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že pátý člověk, který se na tom filmu podílel, celou dobu bouchal dveřmi, chodil po místnosti, stáhl peřinu z postele, rozdělal oheň apod., aby ho pak jednoduše vyretušovali z filmu. Tohle je asi fakt film (a potažmo série) pro teenager(k)y, které si vyrazí společně do kina "se bát", nic víc v tom není třeba hledat. Tomu lepšímu ze žánru "found footage" (The Blair Witch Project, Ils) to nesahá ani po kotníky a je to fakt ztráta času (ostatní díly jsem neviděl a dívat se na ně už nebudu). Když už pořádnou strašidelnou "duchařinu", tak raději Wanovo The Conjuring nebo Derricksonův Sinister. A Katie a Micah? No, jak to říct a neurazit... Na pivo bych s nimi asi nešel.

plagát

Bláznivá, hlúpa láska (2011) 

7/10 - Nemůžu si pomoct, ale strašně nevyrovnaný film. Na jedné straně některé nezapomenutelné scény (Calův "přerod" pod dohledem jeho donchuanského "guru" Jacoba a následné balení žen v baru, Emma "v akci" a jejich sbližování u Jacoba doma), jedna poněkud přepálená pranice a jinak hodně "vztahové" šedi. Když to opakují v TV, rád se na to podívám, abych opět zjistil to samé - dobré pasáže si užívám, u zbytku se chvílemi nudím. Ale právě díky těm nadprůměrným scénám nemohu tomuto filmu udělit nižší hodnocení. Carell s Gosingem jsou borci, Emma jim šlape na paty, "dětští" herci se snaží a Julianne mě tady nebaví. Komediální pasáže film táhnou, dramatické potápí. Toť vše.

plagát

Pád do tmy (2005) 

8/10 - Jeden z nejlepších britských hororů první dekády 21. století (kam se na něj hrabe Wilderness nebo tak opěvované Eden Lake). Úvodní sjezd řeky je dramatický, ale s dobrým koncem, a divák si může povšimnout, že vztahy mezi přítomnými budou zřejmě komplikovanější. Pak nastává první skutečně hororový zvrat - a to jsme stále teprve na začátku. Uplyne rok a kamarádky se chystají na náročnou jeskyňářskou expedici. Pokud čekáte pouze boj na život a na smrt s "mazlíčky", dočkáte se mírou vrchovatou. To ale není všechno, protože pobyt v samotném prostředí jeskynního komplexu je náročný i ve scénách bez příšerek - často z té představy bezmoci ve stísněných chodbičkách mně bylo ještě hůř než ze samotných krvežíznivých predátorů. Nepřáteli však nejsou jen oni a klaustrofobní prostředí, ale i nevyřešené vztahové konflikty (moje počáteční podezření se potvrdilo), které vylezou z temnoty stejně jako ony záhadné nestvůry. Ani v situaci, kdy jde o holý život, není jednoduché odpustit staré hříchy. Pokud vás tento film zaujme, doporučuji i jeho pokračování, které je ve stejném duchu a není podle mě zase o tolik horší.

plagát

Pád do tmy 2 (2009) 

7/10 - O něco horší než jednička, ale pokud se vám líbila a nečekáte nic světoborného ani od pokračování, měli byste být docela spokojeni. Druhý díl navazuje dějově na první a bere si z něj to dobré, co už jsme viděli: jak klaustrofobní scény ve stísněných chodbičkách jeskynního komplexu, tak brutální gore řežbu s "mazlíčky" (a samozřejmě se vrací i "vztahové" problémy mezi hlavními hrdinkami). Onen dějový zvrat v poslední třetině to dost oživil, ale bylo to samozřejmě nelogické a ve skutečnosti naprosto nepravděpodobné. Také ta myšlenka, že by traumatizovanou a vysílenou Sarah uprostřed hospitalizace tahali starou šachtou zpět hluboko pod zem do jeskynního komplexu, je totální nesmysl. Ale chápu, že vzhledem k pozdějšímu zvratu další děj musel proběhnout co nejdříve, aby to mohli tvůrci jakž takž obhájit. Jen ten závěr už nebyl béčkový, ale céčkový a aspiruje na jeden z nejhloupějších hororových závěrů vůbec.

plagát

Tiché miesto (2018) 

6/10 - Začátek filmu byl velmi slibný - jsme vhozeni bez bližšího vysvětlení do post-apokalyptického světa s vylidněnými, zanedbanými ulicemi. Co hrozného se přihodilo? Proč lidé nesmí být slyšet? Co znamenají fotografie ztracených lidí v obchodě? Rodina putuje dál a zvědavost narůstá. Vysvětlení přichází již při prvním dějovém zvratu a je dost děsivé. Do této chvíle silné čtyři hvězdičky, ale... Také mě posléze vadila ta spousta nelogičností počínaje neuhlídáním dítěte. Asi bych pochopil, že rodiče chtěli dalšího potomka (i přes všudypřítomné nebezpečí), nechápu však otcův odchod se synem na rybolov ve chvíli těsně před narozením dítěte, kdy žena potřebovala ochranu a asistenci při porodu (a samozřejmě podporu a pomoc po narození plačícího novorozence). A závěr, kdy zjišťujeme, že s "predátory" není tak těžké bojovat (přestože předtím vyvraždili možná většinu lidstva), tomu nasazuje korunu. Ale abych jen nehanil - myšlenka byla docela zajímavá a herci ve filmu, kde se téměř nemluví, výborní (ne nadarmo mám Emily v mé TOP desítce hereček).

plagát

Lesní rituál (2017) 

6/10 - Dvě třetiny jsem si užíval 'blairwitchovskou' atmosféru, bavila mě psychologie postav a těšil jsem se na rozuzlení. Ta poslední 'predátorská' třetina už mě zaujala daleko méně a srazila moje hodnocení o jednu až dvě hvězdičky. Je to škoda, protože The Ritual je jeden ze zdařilejších anglických hororů (a podle mě lepší než vychvalované Eden Lake). Tentokrát bych tvůrcům snad odpustil i nějaký nelogický, surrealistický konec ála David Lynch. Ale chápu, že to bylo natočeno podle knižní předlohy, tak lépe to dopadnout nemohlo. Každopádně milovníkům 'lesních' psychohororů nelze (i přes ten závěr) nedoporučit.

plagát

Leatherface - zrození (2017) 

3/10 - Druhý film režisérské dvojice Bustillo a Maury, který jsem viděl a který mě opět nezaujal. Už docela opěvované, ale pro mě brakové À l'intérieur (2007) byla ztráta času a nejinak tomu bylo i v tomto případě. Inspirace Zombieho The Devil's Rejects (podle mě další přeceňovaný film) byla zjevná, po celou dobu jsem si připadal, že sleduji nepříliš záživný béčkový/céčkový gore o partě uprchlých chovanců než film o legendárním masovém vrahovi. A když už jsme u inspirace filmy R. Zombieho, tlusťoch mi zase příliš připomínal Michalea Meyerse z remaku Halloween (2007). Originální The Texas Chain Saw Massacre je hororovou klasikou a jeho remake z roku 2003 nechutná jatka s ponurou, depresívní atmosférou, Zrození je bez atmosféry, výraznějších postav a snadno zapomenutelné. Do odpadu! to má sice ještě daleko, ale i tak to vypadá, že to s touto režisérskou dvojicí vzdávám...

plagát

Roxette: Live in Sydney 1991 (2009) (koncert) 

9/10 - Nostalgie jako hrom. Mám rád dobré popové melodie i kytarový rock a švédští Roxette ve své hudbě spojovali obojí. Sladkobolné balady typu Listen to Your Heart nebo It Must Have Been Love střídali s rychlejšími hitovkami typu Joyride či The Look. Tento koncert zachycuje vrcholné období této hudební dvojice po vydání třetího alba Joyride (březen 1991). Některé hity chybí (např. již zmíněná Listen to Your Heart nebo dvě skvělé balady z alba Joyride - Fading Like a Flower (Every Time You Leave) a Spending My Time). Album Joyride je i tak zastoupeno nejvíce, což je logické a není to vůbec na škodu - dle mého názoru bylo jejich nejlepší, obsahuje řadu nezapomenutelných písní a velmi vyrovnaný materiál. Takže uslyšíme jak rychlejší The Big L nebo Hot Blooded, tak i pomalejší Church of Your Heart nebo Do You Get Excited. Live in Sydney 1991 nechybí 'drajv' koncertu, ale naštěstí se všechny písně docela věrně drží původní albové podoby a Roxette nesklouzávají k protivným koncertním (často nekonečným) 'jamům', což je nešvar mnohých rockových kapel. Vrcholem koncertu je pro mě nádherná Watercolours in the Rain, kterou napsala sama Marie a zpívá ji ještě procítěněji než na albu. Mariin zpěv je vůbec samostatná kapitola - je to Paní Zpěvačka, umí dojmout, ale neznít ufňukaně; umí zazpívat řízný rock'n'roll, ale nepřehrávat. Jediný 'zápor' je tedy ten, že by to mohlo být i delší. Ale i tak je to nezapomenutelný koncert.

plagát

Temný prípad - Season 2 (2015) (séria) 

9/10 - Největším problémem 2. série Temného případu je to, že je zcela jiná než první. Jsou tu jiní herci, jiná forma vyprávění, jiné prostředí, všechno je prostě JINÉ... A proto pokud jste byli nadšení temným případem, který společně řešili Matthew McConaughey s Woody Harrelsonem, může se vám stát, že z prvních dílů druhé série pocítíte zklamání. Přiznám se, že také já jsem byl nadšen první sérií a rozčarován prvními díly druhé série. Důvody, proč jsem to dodíval do konce, byly dva: 1. Herecké mistrovství zejména Vince Vaughna, ale i ostatních ze čtveřice hlavních hrdinů, 2. Touha dozvědět se výsledek této zpočátku roztříštěné mozaiky. A možná bych přidal i třetí důvod: Vzhledem k tomu, že i k nové sérii napsal scénář Nic Pizzolatto a spolupracovali na ní i McConaughey s Harrelsonem, nevěřil jsem tomu, že to bude fiasko. A opravdu to stálo za to. Každým dílem vše do sebe čím dál víc zapadalo, herecké výkony, vztahy mezi hrdiny a dějové zvraty byly brilantní. Až jsem došel k poslednímu dílu, který byl snad nejlepší nejen z této série, ale možná i ze všech tří sérií True Detective. Po zhlédnutí jsem byl blízko euforii a jen jsem se musel usmívat tomu, jak si s diváky tvůrci pohráli. Navíc byl konec druhé série opět jiný, na rozdíl od happy endu předchozí (i následující) série, což byl další klad. Skvělé!

plagát

Piraňa 3D (2010) 

9/10 - Zvedám ze čtyř na slabších pět hvězdiček. Proč? 1) Považuji to za vrchol Ajovy tvorby. Haute Tension, The Hills Have Eyes a Mirrors jsou kvalitní filmy, ale teprve u Piranha 3D je krásně vidět, jak Aja zužitkoval všechny své předchozí zkušenosti a splnil si svůj velký sen. Další filmy od r. 2013 sice nebyly špatné, ale Piranhu 3D zatím nic nepřekonalo. 2) Podobných hororových filmů o různých příšerkách, příšerách a jiných potvorách byly natočeny mraky a spoustu z nich jsem viděl, ale - ruku na srdce - kolik z nich nám utkvělo v paměti? Čelisti byly klasika a cokoliv dalšího už byl slabý odvar. Z každé minuty této Piraně je cítit Ajova láska k řemeslu, touha udělat poctu podobným katastrofickým filmům, ale zcela po svém, jak to umí jen tento režisér - spojením brutálního násilí s ironií, nadhledem a často totální praštěností, přičemž se nedá hovořit o nějaké trapnosti. Lituji jen toho, že tento film jsem neviděl v kině, protože některé scény (zejména hlavní masakr uprostřed největší zábavy zdejší omladiny) i celková atmosféra filmu si o velké plátno přímo říkají.