no2

10/10 - Tento díl je mým nejoblíbenějším ze čtveřice nejlepších o Vinnetouovi. Přijde mi, že má ze všech nejblíž ke starým dobrým americkým westernům. Ať už se děj odehrává ve městě, v prérii nebo na vodě, nenacházím tam slabšího místa. Potěšily jak herecké výkony obou hlavních představitelů, tak více prostoru pro Sama Hawkense. PS: Vinnetouova smrt je samozřejmě smutná, ale v knize mě "dostala" víc... A přiznávám, že jako malé dítě jsem více brečel v závěru The Magnificient Seven.

10/10 - Nejlepší díl mé snad nejoblíbenější akční série. Je to sice silně nadprůměrný akční krimi thriller, v němž je napětí, akce a přestřelek požehnaně, ale nechybí ani skvělé hlášky a pár vynikajících vtipných pasáží (např. scéna s Murtaghem na záchodě patří k těm nejlepším celé série) a také určitá dávka melancholie (ta se také line všemi díly). V tomto díle se poprvé objeví také Leo Getz, což je pro mě jedna ze zásadních postav, která přispívá ke kvalitě celého filmu, potažmo série - Joe Pesci výborně doplňuje Gibsona s Gloverem. Děj filmu je snad bez chybičky a potěšila herečka/zpěvačka Patsy Kensit v roli Ruddovy sekretářky Riky (jen tak mimochodem nesoutěžní otázka: Co má společného Patsy a Pet Shop Boys? :-) ). Jako hudební fanda též oceňuji i hudbu trojice Kamen, Clapton, Sanborn.  Následuje neméně skvělé třetí pokračování, pro mě druhý nejlepší díl této série.

6/10 - Předem přiznávám, že tento hudební žánr je mi dost blízký, ale vždy jsem preferoval kapely jako Cinderella, Lillian Axe, XYZ, Skid Row nebo Tesla, které sice nebyly tak skandální, ale dle mého názoru jejich hudba kvalitnější. Pokud vás tento hudební žánr zaujal, určitě doporučuji si poslechnout raději něco z diskografie těchto skupin (např. Long Cold Winter; Out of the Darkness, Into the Light; XYZ; Slave to the Grind či The Great Radio Controversy). Výborná hudba, kterou můžou tito "hnüsáci" jen závidět... A nyní k samotnému filmu: Neurazilo, ani nenadchlo. Jako pocta street rockovým (či glam/hair metalovým) kapelám 80. let to však není špatné a předpokládám, že historie podobných kapel typu Twisted Sister, Poison či Guns n' Roses by byla asi podobný "hnüs". To znamená ono okřídlené heslo "sex, drogy a rock'n'roll", nic víc. Občas to bylo drsnější, ale pokud nejste jen na romantické komedie a občas zkouknete i něco ze žánrů drama/thriller/erotický film, tak byste zhlédnutí tohoto filmu měli zvládnout bez újmy na svém psychickém zdraví. Trochu mi přišlo nefér, že období se zpěvákem Johnem Corabim bylo popsáno jako naprosté fiasko, jelikož eponymní album, na kterém Corabi zpívá, patřilo podle mého názoru k jejich nejlepším. To už se ale psal rok 1994 a hudební žánr, který hrála původní sestava v 80. letech, byl v té době na ústupu popularity před grunge rockem (zaujalo mě, že ve filmu tato doba byla symbolizována reklamou s obalem alba Ten skupiny Pearl Jam z roku 1991 na zdi jednoho z domů).

1/10 - Už je to tady zas! Tak to dopadá, když sednu občas k televizi a dívám se na film, který jsem si nevybral. V poslední době např. New York Minute, The Perfect Man, Boys & Girls... Ani tohle, i když zde hrál Matthew McConaughey, mně nepřišlo méně trapné, proto hodnotím opět jednou hvězdičkou. PS: Když dobrou romantickou komedii, tak raději staré osvědčené britské "klasiky" - Four Weddings and a Funeral nebo Notting Hill. Tyto americké s*ačky opravdu nee...

5/10 - Matěj mi sice moc sympatický nebyl (ale děvčata na něj mohou samozřejmě mít jiný názor), ale jinak tuto komedii mám docela rád a občas se na ni rád podívám. Líbí se mi ten protiklad Matějova jemná dívka z vesnice x drsná holka z města, která všechny ty křupanské posměváčky dokáže dnešním slovem pěkně "vyfakovat". Sem tam jsem měl pocit, že už jsem něco zahlédl ve starších českých filmech (třeba to, jak je babička Ježková vyháněla z postele). Být tam sympatičtější hlavní postava, tak bych možná hodnocení i zvýšil.

7/10 - Dost depresivní film, při jehož zhlédnutí jsem zažíval nepříjemné pocity (stejně jako o jiných 'depek' Requiem for a Dream nebo Jagten, trochu mi to připomínalo také halucinogenní bloudění hlavního hrdiny ve filmu Jacob's Ladder). Ale to, že v brzké době si ho znovu nepustím, vůbec neznamená, že El Maquinista není kvalitní (stejně jako tři zmíněné 'depkoidní' filmy). Patří také k filmům, kdy se hodinu a půl snažíte přijít na kloub tajemství hlavního hrdiny (zejména proč Trevor chátrá a nespí a jakou roli hrají v jeho příběhu ostatní postavy?), aby ve finále vše vyjasnila ne/očekávané pointa, zde mimochodem něco, co dovrší smutek a zoufalství celého filmu. O vychrtlém Baleovi toho bylo napsáno už víc než dost, přesto klobouk dolů před jeho hereckým výkonem i jeho 'dietovou' obětí. Přece jen je rozdíl, když někdo shodí 30 kg tuku, zatímco u Balea, coby představitele Batmana, to byla spíš svalová hmota. Při scénách, kdy je svlečený do půli těla, jsem si nemohl nevzpomenout na větu "váží 60 kg i s postelí". :-)

10/10 - Originální animovaný videoklip, který není vhodný pro děti, mi připomněl seriály typu Beavis and Butt-Head. Je to docela úlet: klip představuje Robina a jeho přítele Benjamina, kteří se vydávají do světa, narážejí na utrápené zástupce EU, šikanu v hospodách, prostitutku, dva líbající se muže v koženém oblečení, narkomana, vyšinuté podnikatele, mořské panny a anděla, který s Robinem hraje pingpong. Kapela si střihne cameo v baru, kde její členové popíjejí při sledování muže s hlavou vycházející z jeho břicha, tančícího na jejich stole. Samotná skladba z vynikajícího alba OK Computer, která je spíše progresívně rockového ražení, patří k nejlepším nejen v repertoáru skupiny, ale v rockové hudbě 90. let. Tato melancholická píseň prý byla inspirována strukturou skladby Beatles „Happiness Is a Warm Gun“, „Bohemian Rhapsody“ od Queen a hudbou Pixies. Necenzurovanou verzi videoklipu lze vidět např. zde.

9/10 - Solidní "western" ze současné Ameriky o dvou bankovních lupičích a dvou strážcích zákona, kteří je pronásledují. Mohlo by se to odehrávat klidně o sto padesát let dříve, jen místo v autech by hlavní postavy jezdily na koních... Trochu jsem se obával toho, zda tento film nebyl pouhou rozcvičkou na (pro mě) takřka bezchybný Wind River, který si Sheridan i sám zrežíroval. Proto jsem k Hell or High Water přistupoval s tím, že nesmím očekávat druhý Wind River a možná budu mile překvapen. To se vyplatilo - není to film, který bych si běžel hned přidat do své TOP desítky, ale musím na něm ocenit to, že témata (bankovní loupeže, pronásledování šerifem), která ve filmové historii už byla zpracována tolikrát, podává neotřele a originálním způsobem. Z herců mě nejvíce zaujali Jeff Bridges jako typicky hrubý a životem unavený policista před důchodem (představoval jsem si, jak by jeho postavu zahrál Kurt Russell :-) ) a Ben Foster v roli magora, který se postaral o některé nečekané scény. Závěrečné setkání přeživších je lahůdkou a jeden z nejlepších filmových závěrů, který jsem v poslední době viděl. Za něj hodnocení zvyšuji na slabších pět hvězdiček.

10/10 - Dokument o druhé řadovce Tears for Fears mně udělal coby fanouškovi této skupiny radost. Dozvěděl jsem se spoustu zajímavostí nejen o tomto albu, ale i o začátcích skupiny, prvním neméně skvělém albu The Hurting (1983) i něco málo o albu následujícím (The Seeds of Love, 1989). Jsou zde probrány téměř všechny skladby z alba (s výjimkou Broken) a věřím, že i ten, kdo není velkým fanouškem Tears for Fears, si bude prozpěvovat jejich velké hity Shout a Everybody Wants to Rule the World, které se v rádiích hrají dodnes. Zaujalo mě, že se Roland Orzabal do zpěvu moc nehrnul, což by byla škoda, protože podle mě je výraznějším zpěvákem než Curt Smith, ačkoliv i druhý zpěvák nazpíval mnohé z jejich nejznámějších skladeb. Také mě potěšila i docela dlouhá pasáž věnovaná předchůdci SOTBCH, hodně melancholickému albu The Hurting, kde skupina přiznává vliv legendárních Joy Division. Písnička Mad World měla být původně strana B jiného singlu, nakonec se z ní stal největší hit debutového alba (ačkoliv já dávám přednost jinému singlu Pale Shelter a také Memories Fade, která je v dokumentu také zmíněna pro svůj hluboký text). Nemohu ohodnotit jinak než plným počtem.

9/10 - Thriller pro introverty, aneb za málo peněz hodně muziky. Chápu, že The Invitation se nemusí líbit každému, ale to je přesně moje krevní skupina. Film odehrávající téměř po celou jeho délku v jednom baráku (tedy spíše v honosném sídle) jsem sledoval se zatajeným dechem, užíval si oné "paranoie", přemýšlel nad chováním i pohnutkami jednotlivých postav a čekal na to, co přijde... Obzvlášť Logan Marshall-Green v hlavní roli byl skvělý (později se objevil i v hlavní roli jiného vynikajícího filmu Upgrade), špatní však nebyli ani ostatní (zejména Tammy Blanchard v roli jeho ex-manželky a "starý známý" plešoun John Carroll Lynch). Vadilo mi snad jediné - zjistil jsem, co inspirovalo tvůrce jiného filmu Get Out, kteří "slízli smetanu" (to ale není zápor The Invitation). Pointa mohla být jakákoliv a mohla srazit celkový dojem o jednu dvě hvězdičky níž, ale závěr se k tomuto filmu skvěle hodil a nezklamal. Pro mě jeden z nejlepších filmů roku 2015.