kinderman

Zdá se, že tu končí jeden komiksově- filmový flám. Dark Phoenix demonstruje, jak to dopadá, když námět je vyždímaný, tvůrci vyčerpaní, lepší herce váže k projektu už jen kdysi dávno podepsaná smlouva a do centra pozornosti jsou divákovi vnucována mladá, ale především zcela nezajímavá motovidla. Na jakýkoli další pokus dýchat do mrtvoly se značkou X- Men již nejsem zvědav.

Přijde mi legrační žehrání na to, že dvojka a trojka nemají s původním Mariňákem nic společného. Bude to asi tím, že Mariňák je protiválečný film, zatímco Jarhead 2 je lacinou "afghánskou" verzí Zachraňte vojína Ryana, zatímco trojka vychází z událostí v libyjském Benghází, takže je lacinější verzí Bayových 13 hodin. Oba filmy jsou ale v pohodě koukatelné, pokud od nich nečekáte nic jiného než místy řemeslně slušně zvládnutou akci.

3 dny ke svobodě na "východoněmecký" způsob aneb Jak se prchalo za Železnou oponu. Lepší doporučení nelze tomuto dobře zrežírovanému, napínavému thrilleru vystavit.

Ponuré a syrové, ano. Ale spíše než celovečerní film připomíná Hasenjagd hranou rekonstrukci. Když si uvědomím, co s podobným námětem dokázal Jan Němec v Démantech noci, nemůže se moje hodnocení přes tu trojku přeplazit.

"Vyrobili mě na Uralu z tvrdé sibiřské oceli." Ani tahle báchorka z bolševické čítanky o tanku, který "osvobodil" Prahu, se nevyrovná filmovému nesmyslu s názvem T- 34. Mohlo by to fungovat jedině jako hodně opožděná ruská odpověď na nepříliš vtipné francouzské komedie z druhé světové války, ale to by nesměl být snímek natočen stejně otravným způsobem jako Město 44 nebo Stalingrad (2013).

Když je ve filmu lukostřelba, automaticky dávám bod nahoru. A pokud je (jako v tomto případě) natočena přepáleně na hongkongský či jihokorejský způsob (vzpomněl jsem si na Hyamsova Mušketýra, který se o tutéž stylizaci pokusil s menším úspěchem v šermířských soubojích), vychází mi z toho čtyřhvězdičková záležitost, u které čerta záleží na logice, zřejmě vážně míněné angažovanosti nebo zasazení mimo tradiční středověké mantinely.

Každý historický film vypovídá především o době svého vzniku. Takže je příznačné, že ačkoli Dreyfusova aféra (stejně jako u nás hilsneriáda) byla demonstrací tehdejšího antisemitismu, slovo "Žid" ve filmu nikdo nevysloví ani šeptem.

Buď pět hvězdiček, nebo odpad, všechno mezi tím je pouhý alibismus. Vrcholem filmu nejsou přefouknutá ňadra, nýbrž okamžiky, kdy se Anna Nicole pokouší vyslovit jakoukoli větu ze scénáře.

Kdyby nechala Němcová víc zpívat Mišíka a na minimum omezila své bizarní autorské vklady, mohl z toho být divácky mnohem snesitelnější film.

V necelých devadesáti minutách je všechno: ztepilý hrdina, hitchcockovsky nevinná blondýna a zkažená (ale polepšená) bruneta, rvačka ve výšce a následný padouchův pád, dokonce i akční "potápěčská" sekvence, kterou patrně později zkopírovali tvůrci bondovky Thunderball. Zatímco mayovky s uplynulým dětstvím divákovi vyčpěly, na tohle se dá (díky zvládnutému řemeslu) pořád ještě koukat.