AgnesDee

U tohoto filmu chápu jakýkoli pochybnosti od diváků před tím, než se na film podívají. Přeci jen, je postavený na charakterech, které do této doby figurovali v krátkých skečích, a ne všechno, co je postaveno na takovém formátu, může fungovat v celovečerním snímku. Tři tygři jsou ale výjimkou, která potvrzuje pravidlo! Příběh má naprosto jasnou strukturu, skvěle natočené akční a bojové scény, které nepůsobí cringe jak prase, a kontrast mezi Milanem a Davidem výborně funguje (jsem ráda, že Vavu napadlo dát do filmu Davida místo Lumíra). Ostatní postavy jsou taky výborně napsané, není zde nic navíc, kamea jsou překvapující a vtipná; motivace, i když u některých není vidět hned, je taky dost jasná a srozumitelná. Tři tygři prostě dokázali nejen českým produkčním společnostem, ale i divákům, že i čeští tvůrci dokáží napsat a natočit dobrou nejen komedii, ale i akční komedii.

Velmi mile mě tento film překvapil. I když jsem ani nic jiného nečekala. Líbí se mi, že balancuje na hraně hororu a thrilleru, i když to mělo takový až moc líbivý konec. Atmosféra snímku spojená s módou a hudbou byla ohromující, ukazovala jak přehnaně optimistické, tak přehnaně pesimistické pohledy na šedesátá léta a myslím že někde hluboko uvnitř tkví, ne sice opravdová, ale alespoň trochu realistická pravda.

Příběh obou pánů byl vyprávěn s takovou grácií a úctou, že bylo těžké přemýšlet nad něčím jiným. Hlasy pánů Bareše a Němce byly nadmíru poutavé a dialogy tak dobře napsané, že divák visí na každém slovu. I když si o Přemyslu Otakaru II. nemusíme z hodin dějepisu pamatovat moc, tento dokument krásně a stručně nastíní jeho život a důležitost pro české království a českou zemi. Jen je škoda, že se víc mluví právě o Otakarovi, protože mnich Oderik byl pro mne mnohem zajímavější charakter, byť to bylo kvůli tomu, jak málo se o něm ví.

Tenhle film je taková mrdka, ale i tak nevím, od čeho mám začít. Tak tedy od povrchu: první půl hodina až hodina (asi) je jeden velký, špatný videoklip. Každou minutu je zde použita jiná písnička doprovázena buď sexuální scénou, nebo scénou ukazující panoramata, nebo luxus. Dokonce i malé scény, jako když si holky sedají za stůl v nějaké restauraci, je sestříhaná jako videoklip. Písničky jsou oproti jedničce strašné a nezapamatovatelné. Dialogy mezi postavami v podstatě neexistují, a když už nějaké jsou, tak jsou plytké a beztvárné. V podstatě do sekvence na plesu se ve filmu vůbec nic neděje, takže to spíš vypadá, že si parta lidí vyrazila na luxusní dovolenou a přitom se rozhodla, že si natočí porno. Jakmile se ale začne něco dít, tak se začnou extrémně projevovat další nedostatky - a tím není nic jiného než herecké výkony. Ty jsou samozřejmě strašné už v jedničce a v první polovině tohoto filmu, ale to alespoň neměli moc co hrát. Myslela jsem si, že když člověka zradí někdo, kdo ho miluje, tak to bude projevovat různými způsoby - bude nasraný, smutný, brečet, vřískat... jakákoli lidská reakce. Klidně i katatonie by byla přijatelná. Ale tady není ani ta katatonie. Laura se asi tváří, že je jí ublíženo, ale neumí to nijak vyjádřit (mimikou, v hlase, prostě nijak). Co se týče Massima, tak ten je snad na tom ještě hůř, než v předchozím filmu. Laura se alespoň umí tvářit vzrušeně, ale při pohledu na Massima usychám jak tráva v období sucha. Při každé erotické scéně, která má člověka nabudit a cítit alespoň trochu vzrušení, se tváří, jakoby ho ta holka srala a on si v duchu říkal "ať už to mám proboha za sebou". A i když jsem nepochopila jeho herecké rozhodnutí hrát svého bratra, jakoby zrovna viděl Temnýho rytíře a Joker se mu jevil jako dobrá herecká předloha, přesto se snažil víc (i když to bylo stejně divný). Jinak příběh vypadá, že není vůbec podle knihy - nemá jasnou strukturu, všechno se děje tak náhodně, že se tomu nedá ani věřit, spousta scén chvíli vypadá, že jsou sen, jindy zase že nejsou. Postavy rozebírají konec filmu, ale je to tak nejasné, že si část musíte prostě domyslet. Neexistuje něco jako čas (na začátku filmu má Laura vlasy jako na konci jedničky, během líbánek jí narostou o alespoň pět centimetrů) a ani vývoj či spojení postav, kdy Olga s Domenicem mezi sebou nemají v podstatě žádnou scénu během prvního dílu, a ve druhém už jsou plnohodnotný pár, přitom kdy se stihli dát dohromady a jak to utajili před svými nejlepšími přáteli (a hlavně proč) pro mě zůstane záhadou. Nakonec se musím vyjádřit k chemii mezi herci, která v podstatě neexistuje. Vlastně neexistuje nic jako vztah mezi Laurou a Massimem. Ti dva spolu buď šukaj, nebo se hádaj, a když se spolu snaží vést konverzaci, tak do minuty skončí. Je doslova bolest vidět ty dva spolu na scéně. Jednička je rozhodně lepší film, ať už po stránce příběhové, hudební či technické. Tento díl chci už vidět pouze s velkým množstvím alkoholu v krvi. Nejlépe takovým množstvím, abych do rána zapomněla, že jsem ho viděla.

Miluju dobové seriály sledující osudy britské aristokracie, nebo vyšší střední třídy. Miluju věci jako Pýcha a předsudek, Panství Downton nebo The Crown. Tvůrci umí s takovým materiálem dělat divy, ať už za pomoci hereckých výkonů, kostýmů nebo dekorací, které jsou vždy nádherné, a nebo za pomoci samotného příběhu, který nesmí působit jako telenovela. I tento seriál vypadá nádherně, má celkem pěknou kameru a herecké výkony jsou taktéž dobré. To je ale tak všechna kvalita, kterou tento seriál má. Příběh je totiž plytký a povrchní jako Listy Lady Whistledownové. Už při čtení anotací k jednotlivým knihám jsem pochopila, že se jedná pouze o šablony dávno již známých romantických zápletek, které jsou pouze zasazené do nového kabátu. Děj i chování postav či jejich osudy jsou velmi předvídatelné a vy už vlastně jen sledujete, jak se s nimi tvůrci poperou. Ne se všemi hlavními postavami se dá sympatizovat, a i když víte, že máte s nimi sympatizovat a oni nakonec najdou vytoužené štěstí, chápete, za jakých obětí toho museli dosáhnout. Vzhledem k tomu, že se každá kniha v osmidílné sérii (a tím pádem každá jedna série seriálu) má věnovat jednomu ze sourozenců Bridgertonových, zajímalo by mě, jak dlouho u projektu tvůrci vydrží, když už to nevydržela ani jedna z hlavních postav v první sérii. Budeme ale doufat, že honorář a čest herců vydržet u jednoho projektu bude vyšší, než jejich nelibost vůči tomuto "skvostu", protože za kvalitní počin se to opravdu považovat nedá. Naneštěstí se tvůrcům, a asi musím říct i samotné autorce, povedla naprosto úžasná věc - můžete si o tomto seriálu myslet to nejhorší, ale vtáhne vás do děje jakoby nic a nemůžete přestat, dokud to nedokoukáte. I když jsem původně nechtěla vidět druhou sérii, ihned po první jsem si ji pustila. Je to neuvěřitelný guilty pleasure, za který se asi nikdo stydět nebude.

Ze začátku jsem byla k tomuto seriálu dost skeptická, ale musím říct, že poslední díl první série mě dost překvapil. Ostatně jako průběh celé první série. Postavy začínají konečně profilovat nějaký charakter a nějaké hodnoty, i když s těmi vlastnostmi jsou na tom pořád dost za originálem. Srážka s originálním seriálem je dost zajímavá a překvapující (i když je pravda že jsem na nějaké spojení čekala celou dobu), a konečně se nám tu nastavuje i nějaká spojitost s budoucností, myslím tím pořádný masitý cliffhanger. Ve výsledku tato série předčila moje očekávání, jsem ráda, že se seriál konečně nějak profiluje, a jsem zvědavá, jak bude seriál pokračovat.

V dnešní době rozhodně hezké uvolnění, i když jsem v ní viděla tolik metafor na momentální situaci, že být konspirační teoretik, už bych psala nesmyslné články. Písničky byly teda trochu moc vygradované, až se tam ani moc nehodily (hudebně, texty byly dobré), poselství a humor byli velmi slušné, takže základní metriky pohádky splněny. Jen ta kamera byla v mnoha místech strašně detailní, až mi to přišlo zbytečné a nepříjemné. Mnohem víc by se do některých scén hodily polodetaily nebo polocelky.

Naprosto vynikající seriál podtrhující bezmocnou atmosféru události, která by zamávala s každým rodičem. Tvůrci udělali velmi dobře, že nevybrali dvouhodinovou stopáž, ale šestidílný seriál, který nejlépe dokáže vyvolat atmosféru totální beznaděje a bezmoci za pomoci velmi pomalého tempa. Každá scéna, kdy vyšetřovatelé nevěděli, kam se mají pohnout, mě naplňovala totální úzkostí, a každá minuta, kdy se konečně v případu posunuli, mě uspokojila víc, než jakýkoli jiný kriminální seriál. I díky tomuto seriálu jsem si jako divák dost zvýšila nároky na to, jaké detektivní série či příběhy budu preferovat. Protože, přeci jen, ty skutečné jsou mnohem pestřejší a zajímavější, než ty neustále opakující se formule v každém novém díle jakékoli levné kriminálky vyrobené v posledních dvaceti letech.

Ve druhé třetině se to celkem vleče, ale vše vykompenzuje závěrečný souboj a epilog, který je opravdu dobrý. Celkově je to velmi dobře udělaný film, krásně vypadající, se skvělými hereckými výkony v čele s Timem Chalametem, který mě neustále přesvědčuje o tom, jak dobrý herec to vlastně je.

Nádherně vypadající a vcelku chytře napsaný středověký pohled na zneužívání žen, jejich postavení a význam jejich slova. Rozdělit naraci na tři části byl velmi dobrý nápad, představuje to nejen to, co charaktery dělaly, ale jaký měly pohled na situace, které se jim děly. Navíc, když se nějaká událost objevila ve filmu několikrát, nebylo to otravně stejné, ale vždy přinesla něco nového a obohacujícího. Informace se skrývají i v těch nejméně viditelných detailech v dialogu i obraze, takže je potřeba být v pozoru. Jsem ráda, že Ridley Scott je tvůrce, který pořád umí natočit dobrý film.