AgnesDee

Naprosto unikátní snímek. Perfektně balancuje na hraně filozofického díla a drsného hororu, který je právě pro toto téma jako stvořený. Na rozdíl od ostatních dílů (který tu sérii dost kazí), není tak drsný, nevyžívá se v explicitním násilí a spíš ho vnímá jako nástroj pro argumentaci svých tezí, které ostatní díly používají jen proto, aby to bylo co nejvíc násilné a nepříjemné na sledování. Jsem ráda, že jsem tento snímek konečně viděla celý v kuse. Neuvěřitelný zážitek.

Po dlouhé době pro mě koukatelná česká kriminálka, která má nádech tajemna, je krásně natočená a má zajímavé rozuzlení. Škoda jen toho konce, kdy to tvůrci dohnali až na kraj absurdna. Z hlediska naší historie je to v velmi zajímavý námět na příběh. Z hlediska dnešního pohledu čechů na náboženství to spíš působí jako přesvědčování o existenci Boha a podobně. Jedna věc je dívat se na podobné události z hlediska historie a způsobu uvažování lidí tehdy žijících, druhá věc je o této existenci přesvědčovat dnešního diváka. Bohužel se na to nedokážu dívat stejně jako třeba na fantasy nebo prostý výmysl scenáristy, protože je z konce cítit až příliš silné náboženské přesvědčení. To je ale ovšem pouhá výtka ke konci, jinak je celá minisérie výborná a rozhodně stojí za shlédnutí.

Na rozdíl od prvního filmu, kde měl záporák pochopitelnou motivaci pro svoje činy a ve své podstatě jsem s ním dokázala i sympatizovat, zde nemá žádnou pochopitelnou motivaci a hlavně ho skoro celý film nevidíme, což je sice z hlediska filmařiny dobrý krok, na druhou stranu nemáme ponětí, proč svoje problémy globalizuje a likviduje v podstatě miliony nevinných lidí, kteří ani neví, proč bojují. Na druhou stranu tu byly dobře zakomponovány scenáristy napsané události do těch historických a taky byla krásně zfilmovaná tajemná Rasputinova smrt. Byly zde i jiné překvapivé momenty, bohužel jich bylo ale opravdu málo a víc převládal pocit toho, že jsem tento film viděla v jiných verzích už milionkrát. Bohužel film svou existenci u mě nedokázal obhájit.

Myslím, že ani Branaghova očividná láska k Agathě Christie a jejímu geniálnímu detektivovi, ve mně tu stejnou lásku neprobudí. Vizuál je dost klišé (ale to byl ostatně i ve Vraždě v Orient Expresu). Postav je strašně moc a ani na konci jsem si nebyla stoprocentně jistá, kdo je kdo - jejich představení je strašně rychlé a postavy nakonec na plátně nedostávají zasloužený prostor. Poirot nejdříve háže vinu na všechny kolem sebe, a abychom si my diváci nemysleli, že je to úplný idiot (jelikož je od začátku jasné, kdo je vrahem), nakonec přijde vždycky s tím, že to ta daná postava neudělala, aby pak mohl všechny zavřít do skleníku a povědět jim pravdu, na kterou přišel buď už na začátku a jen je to sociopat ukájející se v lidském zármutku, nebo na to přišel během pěti minut a snažil se sám sebe utvrdit v tom, že měl pravdu, až mu to vyšlo. Metafora s knírkem a jeho následným koncem byla asi nejzajímavější věcí na celém filmu. I když jsem příběh neznala, a nedokázala bych určit všechny ostatní vraždy (které mě opravdu hodně překvapily, přestože mě nechaly chladnou), na tu první jsem přišla v podstatě v prvních deseti minutách, kdy se nám představovaly hlavní charaktery. Nemyslím si, že by Branagh zmrvil adaptaci něčeho tak zásadního jako je jeden z nejznámějších příběhů od Agathy Christie, spíš se mi tento příběh jeví jako jeden z těch slabších. A nebo se mýlím a Branagh se začíná dostávat do tvůrčí krize.

Jsem z tohoto filmu trochu rozpolcená. Na jednu stranu tu máme celkem dobrý setup se super zápletkou, na svou dobu s celkem typickým, vynikajícím ale nepochopeným a lehce ztrápeným, hrdinou, a na druhé straně jsou tu krásně i zmatečně natočené akční scény ve vzduchu a scénář je tak jednoduchý, že někdy nedává smysl. Jsou tu naznačené vztahy, kterých by se dnešní filmař celkem chytl a rozvedl, aby pak na konci mohl přijít šokující zvrat v podobě nápomoci, bitky a pochopení, a klidně i respektu. Takhle tu máme naznačené vztahy, ale žádný z nich není dotažený do pořádného a uspokojivého konce, závěrečná bitka s "neviditelným nepřítelem" je sice zajímavá, ale já doslova nemám ponětí (kvůli způsobu natočení té sekvence) co se tam vlastně sakra dělo a s kým konkrétně bojovali, no a třešničkou na dortu je romance, která byla v tomto filmu vyloženě zbytečná. Kdyby se tvůrci soustředili čistě na Maverickovo snažení a občasnou rivalii s Icem, udělali by líp. Takhle sledujeme několik podzápletek dohromady, ale ani jedna není v podstatě dotažena k uspokojivému konci (ať už se jedná o scenáristické, nebo filmařské schopnosti). Neměla jsem od tohoto filmu žádná očekávání, a ve výsledku ve mně ani nic nezanechal. Což bych od filmu s takovou reputací jako je právě Top Gun nečekala.

Ryan Reynolds vždy přichází s nějakými zajímavými koncepty a jeho komedie (nebo alespoň ty ve kterých hraje) jsou často na dnešní hollywoodské poměry opravdu vtipné a originální. Pojímá nápad s videoherními postavami úplně jiným způsobem než třeba Ready Player One a zároveň přináší dost zajímavou zápletku. Scény se slavnými streamery jsou sice trochu cringe, ale nijak nebrání tomu si tento film užít na plné pecky. Co mě však trochu mrzí, je vyvrcholení tohoto příběhu (tedy opět se dostáváme do starého dobrého hollywoodského klišé) a motivem samozřejmě není nic jiného než láska, což už je dost otřepané. Ale chápu, že je to hlavní tahoun příběhu v podstatě všech Reynoldsových komedií, což mu ve výsledku dokážu i odpustit.

Krotitelé duchů jsou dětství mnoha lidí (včetně toho mého). Takový námět se nedá dojit moc dlouho, protože to má v podstatě dost jednoduchou premisu a děj se vlastně cyklí už ve druhém pokračování. Bylo mi více než jasné už od začátku, že nějaký nový příběh, nový duch se tu konat nebude. V podstatě třetí pokračování Krotitelů duchů sází na to, co lidi znají a nekráčí novým směrem (možná i kvůli tomu šílenýmu průseru v podobě Krotitelek). Představuje nám nové charaktery, z nichž nejzajímavější a nejzainteresovanější je Phoebe, která je skvělá. Její bratr v podání Finna Wolfharda je pravým opakem - nemusel by zde vůbec být a působí to na mně, jakoby ho tvůrci chtěli do filmu jen proto, že hraje ve Stranger Things a obecně se objevuje v projektech, které jakýmkoli způsobem souvisí s osmdesátými léty. Phoebin kamarád Podcast je dost otravná figurka a tam, kde i v původním filmu byly cringe vtipy skvěle načasované a dobře vymyšlené, tady pokusy selhávají. Film také dost sází na nostalgii prvního filmu, přičemž druhý dost opomíjí. Spousta věcí je stejných, jako v prvním filmu, čímž se film stává spíše nesamostatnou a neoriginální napodobeninou, po které si sice máte chuť pustit první díl, ale víte, že bez tohoto filmu to přežijete. Finále ale dojalo, hlavně kvůli návratu starých dobrých postav a jen jejich samotná přítomnost zvedla laťku tohoto filmu o něco výš. Celkově by se dalo říct, že film je skvěle natočený, výborně zahraný, jednání hlavních postav bylo zajímavé a nenudilo, ale spousta věcí byla zbytečná, až moc průhledná, a několik postav taky nemuselo ve filmu vůbec být.

Strašně rozporuplný film. Na jednu stranu je to hodně zajímavý detektivní příběh, i když lehce otřepaný, na druhou stranu je to velmi zjednodušeně a nedbale natočeno a zadaptováno. Tento příběh má rozhodně větší potenciál, než jaký nám předvedl tento film.

Nikdy by mě nenapadlo, že to řeknu, ale v této "Batmanovské" sérii mě víc baví Tučňák než Joker. Nevím, jestli to bylo scénářem, nebo motivací, ale Tučňák v podání Dannyho DeVita mi přišel mnohem zajímavější, zábavnější a děsivější, než Joker. Jinak je na tom film Batman se vrací stejně, jako první díl - nádherně natočený, skvěle zahraný, možná i lépe napsaný (i když při zrodu Catwoman jsem nemyslela na nic jiného než na film Catwoman, což není úplně to nejpozitivnější). Taky dokážu tomuhle filmu odpustit spoustu věcí, a to díky tomu, že mi přijde "komixovější" - myslím tím, že dokážu z toho filmu vnímat víc jeho komixovou předlohu, ať už je to při zrodu záporáků nebo ztvárnění charakteru Bruce Wayna, který mi i tady spíše připadá jako vedlejší postava, než jako hlavní hrdina. Právě to mi pomáhá se nad některými událostmi filmu povznést a přijmout je tak, jak režisér chce, abychom je brali. Nevím proč, ale jedničku jsem prostě takhle přijmout nedokázala, i když jsou to oba vynikající Batman filmy.

Mám z tohoto filmu hrozně rozporuplné pocity. Na jednu stranu tu máme nádherný stylový vizuál, který nejen že vypovídá o režisérově dobrém oku, ale také nám stylizuje Batmanův svět tak, jak ho známe dodnes. Inspirace filmem noir je očividná, záběry, kdy postava stojí ve stínu a páře jsou naprosto nádherné a zároveň navozují napětí a dodávají postavě potřebnou tajuplnost. Herecké výkony jsou taktéž úžasné - Jack NIcholson se v této roli vyloženě našel a myšlenka, že mu dají minulost gangstera a skutečné jméno, díky čemuž ho zná nejen policie, ale i Batman, je zajímavá (i když mu trochu té tajuplnosti ubírají). Michael Keaton v roli Batmana je taktéž dobrý, ale mám pocit, jakoby nedostal tolik prostoru (možná za to může Joker, který se nebál ukrást si celý film pro sebe). Bohužel ale tím narážím asi největší problém tohoto filmu - postavy. Jsou dobře zahrané, dialogy jsou taky jakž takž, ale spousta postav nemá skoro žádný prostor, jejich potenciál je nevyužitý, a polovinu filmu se pak soustředíme na fotografku Vicky, která vezme za celý film foťák tak dvakrát do ruky a po jedné strávené noci už Bruce tlačí do úzkých. Jejich společné dialogy (hlavně ke konci) jsou plné patosu a klišé (otevírají se sobě navzájem, když je jeden z nich vždy otočen zády). Rozhodně je to na tu dobu nejlepší Batman film - to bez debaty. Asi mi křiví úsudek srovnání s ostatními Batman filmy, které jsem už viděla.