dopitak

Velmi těžká látka na pozření. Těžko posoudit, jak daleko je ztvárnění události daleko od skutečnosti, ale pokud by to bylo takhle, tak Husáka a Svobodu rozřezat do nudlí. Všichni ti borci až na Fandu obětovali republiku. Problém ale nelze vidět v jejich nedobrovolné návštěvě Kremlu. To celý národ měl držet při sobě, nasadit politiku totálního nihilismu, ano, i hladovět, zastavit veškerý pohyb obyvatelstva, nechodit do práce, nedělat nic. A zmrdi by odtáhli. Je tu zmiňován Mnichov, ale ve skutečnosti byl srpen 1968 jedinou skutečnou prohrou čs národa. Z postav se mi nejvíc líbil (samozřejmě Topfer) Přemysl Bureš.

Výborný film, taková hořká smutná komedie o tom, kterak člověk žije život ve fikci a co všechno se stane, když se věci bez našeho přičinění změní.  Milán, severní Itálie, začátek demokracie ve střední Evropě je tu krátce reflektován. A především je tu ona, Monica ve své nejnádhernější podobě. Bavilo mě to.

Protože film z roku 1981 nemá chybu, tohle je nutno odmítnout.

Přehlédnutý diamant sedmdesátkové tvorby, který mi bůhví proč unikal. Ačkoliv po první výborné akci mohl být scénář jistě nápaditější, je to stále velmi dobré a s hlasy Pavla Soukupa, Svatopluka Skopala a Ilji Prachaře (jo i mladého Mahdala) v prvním dabingu z dílny ČT (dalším dvěma pokusům se vyhněte obloukem) záruka výborné zábavy.

Romantika po řecku. Celkem atraktivní kost zdrhne od nechuťáka s nabitým trezorem, ale ještě před tím mu trochu tlaku v peněžence uvolní. Samozřejmě neprchá sama, ale s nabíječem se stále se zvětšujícím panděrem. Romanticky se schovají v domě na venkově, kde ona spřádá plány jak uteče k matce (starat se o nemocného otce), zatímco on po ní řve a drbe si hlavu přemýšlejíc, jak z té šlamastyky ven. Sice má on celkem mocnou bordel mamá, ale zjištění že s ní jeho nová známost trochu vydrbala a není v tom jen čistá láska, motivaci trochu pocuchá. Sprostý film plný nadávek, viděno řecky bez titulků, hodně těžký jazyk.

Taková gangsterka z řeckého polovenkova. Některé scény jsou slušné (třeba honička v lese), chválím kameru. Lalos je takový řecký Stránský, všude vypadá jak čert a hraje v nekončeném sračkoseriálu. Viděno řecky bez titulků a jazyk to byl velmi těžký.

Jednička byla lepší, tohle už je moc překombinované a ta hlavní devíza filmu, totiž ukázka všech těch agenturních fintiček, tady až na pár pro děj nutných akcí chybí. Gérard Jugnot nám zestárl příšerně. Elodie Fontan není můj typ.

Ačkoliv Barrandovský, už značně ošizený dabing s Jiřím Holým je asi jedinou kvalitou tohoto filmu. Parodie nepovedená, hloupá a s nápady které nepobaví. Křečovité.

Jitka Rudolfová to u mě zatím na víc než tři hvězdy nevytáhla. Tady k nim dopomáhá stabilně nekazící Plodková, poslední dobou (nedívejte se na mě, já mu toho esesáka nenapsal) u mě stále oblíbenější Plesl, Kronerová taky vždy sázka na jistotu. Nebýt jich, pohybujeme se ve standardním bahně cz komedie. Ostatní je jak přes kopírák českých komedií posledních 30 let. Babčáková, Seidlová, postavičky všech mužů, tradičně přestřelený nápad s jednorožcem (protože tyhle kokot nápady vyvolávají hurónský film v kinech a pak taky u lidí sledujících filmy pod vlivem). Oksana výborně hláškuje a její vnitřní hlas je bystrým nositelem vtipu.

Poněkud rozpačitá komedie. Základní záminka zápletky, totiž že borec který se motá po ulici, jen tak z dobré nálady sebere někomu kabelku, resp. se připlete ke krádeži, a pak začne prchat a potká spřízněnou duši, je spíš špatnou konstrukcí. Pokud ale přežijete hrůzu v opeře a diskotéku s dirigentem, odjezdem Irene Papas a jejího filmového milence s vizáží indiána míšeného s Alainem Delonem v taxíku, dostanete zajímavou neokoukanou podívanou. Druhá polovina filmu je mnohem lepší. Irene jako žena v letech, která chce hlavně žít. Vtipy na gaye, transgendery, a možná i jeden coming out.