dopitak

Čekal jsem fajn scifi... I když jsem v Geminově rozsahu ročníku narození, a Transformera jsem opravdu moc chtěl najít pod stromečkem (a taky našel, hned tři v jednom roce), tak tohle mě minulo a je škoda, že to minutí netrvalo napořád. Hrozná hovadina s klišé typickými pro všechny akčňáky, kde se dva borci nahánějí celý film, aby na konci ten hodný těsně s odřenýma čelistma vyhrál. Jenomže tady navíc v amatérsky vizuálně zpracované taškařici v chodících robohračkách, ke kterým jezdí rozhodčí v pruhovaných dresech (a aby se to nepletlo, i soudci tu nosí pruhované, jak muklové). Ta zmínka o nukleární katastrofě neznamená vůbec nic, a kromě podoby s famfrpálem - hřištěm nic, co by se dalo pamatovat. Měli aspoň svlíknout A-M Johnson, tehdy bylo na co koukat.

Bulharsko-česká sandálovka - pohádka, značně idealizující život prvotně muslimské společnosti. V pohádce se nemůže umírat hlady, ale tohle je tak optimistické, až jednoho napadá, že všichni co točili císařovsko-pekařskou ságu se jen přesunuli o ateliér vedle a kostyméři jim přepíchli šaty, nálada a nasazení zůstalo a taky se tu hromadně zpívá. Anebo jim s tím přešíváním pomohl Labakan, který rozhodně není líný, jak se píše v oficiálním textu distributora. Zaujme k nepoznání mladý Eda Cupák (tak mě napadá, nehrál jednoho z princů v Byl jednou jeden král?) a veselou postavou i Eman Fiala coby sultánův krejčí. Filuta Aleš Košnar má náušnici určitě nalepovací.

Ten hajzl Lenin! Na tenhle film budou povinně chodit se školou v Azerbajždánu, zatímco v Gruzii jej odprojektují v rámci festivalu Tbilisi - město uprostřed bývalé SSSR. Velký formát je spíš na oko, scénama s komparsem docela šetří. Na popředí politických událostí milostný příběh mezi čmoudíkem a Španělskou, co má hrát Gruzínku. Všichni mluví anglicky s přízvukem, jak zmiňuje kolega Vančura. Maria je vskutku už příliš vyžilá na postavu mladičké prvorodičky. Trochu laciný a hrdinský znějící konec o pošukovi, co nedokázal nic.

Asi za to hodně může nový, plochý a emočně prázdný dabing, ale tenhle film jsem nějak nedokázal udržet v pozornosti. Nevím, o co tam šlo ani kdo tam byl. Nuda střídaná zoufalstvím.

Notoricky známý příběh, v docela natur kabátě. Děsně ruší mix rodilé a české angličtiny, odpustil bych si i všudypřítomnou Geislerovou. Nic extra, za co by stálo za to ponocovat. Fajn kamera.

Kanadská slabota, místy docela efektní. Ta slečna v průsvitném měla být zkoumána víc. Dokoukáno asi na třikrát na usnutí.

Ten plakát poněkud zavádí, protože se nejedná o akční drama dvou mladých motorkářů, ale chovanců ústavu pro choromyslné+ politické mukly. Hudba výborná, i když ty dudy tam byly poněkud zvláštní. Krásné výhledy ze střechy, možná trochu moc zidealizované vyústění situace v ústavu. Happy end se nekoná, Maria půvabná jako vždy.

Rob Roy to vystih. Jenom dodám, že místo sedmdesátkového feelingu já už tam vnímal o dekádu další. Pro člověka, který nevsadí když ví že nevyhraje, docela oříšek tohle pochopit.

Erotika skoro gut, až na umělé pyje a spoustu chlupáckých rýh. Kamera fajn, příběh nula. Julija opravdu hodně sexy. Brass už má ode mě tři odpady, tak tady trochu lepší.

Jestli chcete vidět nehollywoodský příběh dvou krásných mladých lidí, jděte do toho. Jestli chcete vidět jenom dva krásné mladé lidi, jděte do toho. Jestli chcete vidět jenom Mariu (jako já), neprohloupíte ani tentokrát. Parádní stylizace, jednoduchý příběh, jemuž jsem v průběhu sledování stihl napsat stejný konec. Moc působí milostná scéna, takhle se totiž divá a chová zamilovaná slečna kolem 17. Maria se tu z nenápadného kuřátka vyloupne v nádhernou hrdou labuť během asi půl hodiny. A nepotřebuje k tomu umělý čtyřky ani tuny mejkapu.