Réžia:
François TruffautKamera:
Raoul CoutardHudba:
Georges DelerueHrajú:
Charles Aznavour, Marie Dubois, Nicole Berger, Albert Rémy, Michèle Mercier, Alex Joffé, Alice Sapritch, Daniel Boulanger, Claude Heymann, Claude Mansard (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Hrdinom druhého celovečerného filmu Francoisa Truffauta je klavirista v malom pochybnom bare Charlie. Nikto netuší, že v minulosti bol slávnym klavírnym virtuózom a jeho pravé meno je Edouard Saroyan. Jedného dňa mu manželka prezradila, že za jeho úspech musela zaplatiť impresáriovi vlastným telom a následne spáchala samovraždu. Edouard sa vtedy vzdal skvelej hudobnej kariéry a pretrhol všetky väzby s minulosťou. Sám vychováva mladšieho brata Fida a vyhýba sa kontaktom s okolím. Až do dňa, kedy sa do baru prichádzajú skryť jeho ďalší dvaja bratia Chico a Momo, prenasledovaní gangstermi. Charlie im pomôže, ale sám sa tak dostane do ťažkostí. So zloduchmi aj s bolestnou minulosťou mu chce pomôcť zamilovaná servírka Lena. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (82)
Nemám nic proti nové vlně. Nemám vůbec nic proti tomu, že se mladí lidé rozhodli točit "jinak" než bylo do té doby obvyklé. Ale co je moc, to je příliš. A Střílejte na pianistu už je vážně moc. Co to bylo? Gangsterka, psychologické drama, thriller, groteska, romantické melodrama...? Nebo všechno dohromady? Nevím, každopádně to místy dost nudilo. Proč se na něco takového koukám? Co se mi film snaží sdělit? Má cenu dívat se na něj někdy v budoucnu znovu? ()
Tak ještě jedno moje setkání s Truffautem (a nejspíš asi poslední)... 451° Fahrenheita mě moc nebavilo, u Ženy od vedle jsem se vyloženě nudil, ovšem při sledování tohoto nesmyslu jsem vyloženě trpěl. Dávám jednu hvězdičku za sympatickou hlavní dvojici Charles Aznavour a Marie Dubois. Jinak jsem v celym filmu nenašel vůbec nic, co by stálo za zmínku. Ta slavná francouzská nová vlna mě vůbec nebere. Sorry jako. ()
Snažím sa pozitívne naladiť na rešpektovanú francúzsku novú vlnu u režisérov ovplyvnených slávnymi hollywoodskymi režisérmi ako je tu Francois Truffaut,od ktorého som niečo to už videl,myslel som,že pianista ma bude baviť na plné 5.hviezdičkové hodnotenie,ale aj tak som rád pre štyri. Charles Aznavour,ktorý hrá dvoj/rolu Charlie Kohler/Edouard Saroyan mi často pripomínal výrazovo LINA VENTURU. Inak ručná kamera,improvizácia,bez rešpektu,exteriéry,mládež týmto sa vyznačuje nová vlna,ktorú si musím vo väčšom napozerať,aby som pochopil hlavné zložky a vycibrenosť režisérov,ktorí dokážu efektne pracovať a zintenzívniť pocity pri pozeraní,ale inak film nie je protivný,vidieť zapálenosť po novom filmovom rozprávaní... ()
Krimithriller, psychologické drama, romance, černá komedie - to vše dohromady zahrnuje film "Střílejte na pianistu". Jeden žánr přechází do druhého a působí to kupodivu přirozeně, byť chvílemi překombinovaně. Nedlouhé vyprávění o obyčejném chlápkovi s nejasnou minulostí, který musí (ač nerad) čelit zločinu. Charles Aznavour jej zahrál civilně a bez přílišných gest. Pan režisér věděl, že není nijak velkým hercem a proto mu vybral roli přesně jemu pasující. V menší roli se objevila mladičká, ovšem již tehdy velice přitažlivá Michéle Mercierová. "Střílejte na pianistu" jistě nepatří mezi vrcholná Truffautovská díla. Ovšem zde si budoval formu na své pozdější majstštyky (namátkou "Siréna od Mississippi"), v nichž rozvinul a dovedl do dokonalosti to, co zde pouze naznačil či započal. Dvojice gangsterů, kteří jsou úsměvní, hláškují, ale jde z nich i strach, bezpochyby inspirovala Quentina Tarantina při psaní svých "Gaunerů" (podobnost "vtipných rozhovorů o ničem" je s Tarantinem obzvlášť čitelná). 65%. ()
Truffaut mezi jednotlivými žánry přechází zcela nenuceně a sám údajně neměl jasnou představu, jakým směrem a jakým stylem se bude děj odvíjet. Pianistu nelze označit za příliš konzistentní film, ale jeho „rozháranost“ není výsledkem nějakého chladného formálního experimentu s divákem, nýbrž režisérovy mimořádné hravosti a obdivuhodné lásky k filmu. Kromě starých francouzských a amerických noirových kousků a filmů bratří Marxů odkazuje Truffaut stejnou měrou k dílu Alfreda Hitchcocka. Stejně jako ve většině Hitchcockových filmů, je také zde hlavním hrdinou (výčitkami svědomí) pronásledovaný nevinný člověk, který teprve pod tíhou okolností spáchá trestný čin a bere situaci do svých rukou. Smutným faktem však zůstává, že po naprostém propadu Pianisty u diváků, si Truffaut již nikdy nedovolil být tak hravý. 90% ()
Galéria (45)
Fotka © Les Films de la Pléiade
Zaujímavosti (24)
- Goodisova osobitá poetika zaujala Truffauta, keď čítal známu edíciu "Série Noire", vydávanú vo Francúzsku od roku 1945, v ktorej sa objavilo aj toto dielo, no nebol prvým filmárom, ktorý vychádzal z jeho predlohy. Adaptácií jeho diel sa predtým zhostil Delmer Daves vo filme Temná pasáž (1947) a Jacques Tourneur v snímke Nightfall (1956). (Biopler)
- Podobne ako americkí filmári, aj Truffaut zapĺňa v mnohých scénach rámovanie zábermi tiel, dekoráciou či rekvizitami, aby vytvoril hutný labyrint, v ktorom sa strácajú nielen protagonisti, ale aj divákova orientácia. Využíva širokouhlý formát, francúzsky systém DyaliScope. V tejto snímke Truffaut realizuje svoju teóriu o širokom plátne, ktoré porovnával s výtvarným reliéfom. Ako sochár skrz reliéf uskutočňuje súvislý naratív, tak i filmár na širokom plátne rozpráva čisto vizuálne skladaním jednotlivých elementov po horizontálnej ose. Truffaut je špecifický v tom, že zamieta tradičnú hollywoodsku zreteľnosť vyprávania v prospech väčšej náročnosti na vnímanie. Kompozícia je vyvedená ako do strán, tak do hĺbky, ktorá je ostrá vo všetkých plánoch a teda informácie o príbehu nie sú eliminované či vytrieďované skrz napr. rozostrenie. (Biopler)
- Po úspechu debutu Nikto ma nemá rád (1959) začal Truffaut spolu s Godardom prepisovať starší scenár podľa románu "Horúce dni" od Jacquese Cousseaua. Príbeh o mladosti, prvých láskach a pôsobivých prežitkoch však pripomínal nielen debut, ale aj svojho druhu módne francúzske filmy. Od oboch sa chcel Truffaut dištancovať, a preto zvolil opačný smer – zameral sa na portrét neúspešného, nepriebojného a životom unaveného muža z novely "Down There" od Davida Goodisa. (Biopler)
Reklama