dopitak

Tentokrát v diskurzu Digital Playground spíše slabší kousek, v žánrovém žebříčku však stále nadprůměr. Zápletka je triviálnější než triviální, Robbie D si tentokrát nevybral ani příliš atraktivní děvy. Uslintaný Evan Stone už by měl přestat točit.

WTF! Jako komedie, krimi ani parodie to opravdu nefunguje. Na Rotten Tomatoes má tahle ukřičená ptákovina bez špetky logiky aktuálně 18 %, s čímž nelze než souhlasit.

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Nine (1926-1928). Z velitele tábora Hardyho si nikdo srandičky dělat nebude, ani střelným prachem v lívancích.

Kolega Tetsuo to trefil přesně, ještě bych doplnil, že pohled na svlečenou Kate Winslet se od dob Titaniku hodně změnil, škoda.

Proboha. Chvíli jsem třeštil oči na dialogy, a pořád čekal, že se něco stane a najednou to celé pojede normálně. A nic. Docela lituju naše herce, že tohle "museli" dabovat. Kromě hezké hudby, které si ale kromě závěru ani nevšimnete, zůstane Combien tu m'aimes? otřesným zážitkem. Láká-li vás přítomnost Monicy Bellucci, která tu nejednou ukáže své vnady, raději si zkombinujte jiný její film s jakkýmkoliv lepším pornem. A budete to mít i bez těch keců.

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Nine (1926-1928). Dvě rozdílné půlky, které na sebe absolutně nenavazují.

V podstatě pokračování The War Game, které zase těžilo z It happened here. Vše podstatné už bylo řečeno kolegy, nejhorší na této fikci je samotný fakt, že to fikce vůbec být nemusí.

The Lost Films of Stan Laurel and Oliver Hardy: The Complete Collection – Volume Nine (1926-1928). Začátek na scéně je opravdu moc vydařený, epizodka s bytnou a ničení nástrojů na ulici už poněkud méně.

Ať se jde bodnout celá hvězdná sestava kolem přeceňovaného Pearl Harboru, tady i Honza Svěrák možná čerpal (nebo mohl čerpat) inspiraci pro svůj Tmavomodrý svět. Překvapivě skvělý válečný thriller se silnými prvky romantického příběhu. Donald jako chladnokrevný vrah, Kate jako neuspokojená (ale žhnoucí) manželka. Námětem blízko snímku Orel přistál (1976), ve kterém shodou okolností Sutherland také hrál. Hlavní postavou je opět německý špion, jemuž ale z principu nelze fandit, v první polovině filmu chybí protějšek, kladný hrdina, kterým se v samotném (snad maličko přehnaně vygradovaném) závěru stává Kate Nelligan, o jejíž intimních půvabech nás režisér neopomene přesvědčit.

Představte si výpravu jako pro malý televizní kabaret, přidejte tradičně slaboduchou zápletku muzikálu, herce jak z první čtené zkoušky ochotnického představení v Horní Dolní, vydělte kvalitu šesti, a výsledkem budete dost blízko filmu Gonks Go Beat. Hvězdička je za jednu dvě lepší písničky, jinak ale ruce pryč a nohy na ramena, tohle je opravdu katastrofa!