PozorGranat

Všechny záběry byly natočeny na 16mm film. To pomáhá obohatit vizuální stránku snímku a vytvořit výjimečnou atmosféru. Stejná metoda je využita v mnohých televizních seriálech, například Městečko Twin Peaks (1990) Davida Lynche, American Horror Story (od r. 2011), Temný případ (od r. 2014), Živí mrtví (od r. 2010) či Perníkový táta (od r. 2008).

Ve scéně festivalu ženy zpívají „non possunt fugere“, což je latinsky „nemohou utéct“. V závěru písně zazní „nos resurgemus“, což lze z latiny přeložit jako „povstaneme“, případně „stoupáme“.

Hudební dílo, které se ve filmu objevuje, je houslový koncert „Čtyři roční období“ od Antonia Vivaldiho, přesněji se jedná o větu Presto (bouře) z období L'estate (léto).

Film byl natočen v 8K rozlišení. Céline Sciamma tím chtěla zachytit širokou škálu barev a aby se film jevil moderněji.

Hned v úvodní scéně filmu, když Frank Sheeran (Robert De Niro) mluví o „malování domů“, můžeme v záblesku scény zahlédnout právě onu vraždu Jamese Hoffa.

L'immortale vydělal v den premiéry více než 602 000 eur, čímž se stal nejvýdělečnějším italským filmem za období 2014–2019 a celkově třetím nejvýdělečnějším ne-komediálním italským filmem. V den premiéry film v kinech navštívilo více než 87 000 diváků.

Ve scéně v metru zazní píseň „Dust It Off“ od francouzské skupiny The Dø.

Epizoda je složena z pěti kamerových záběrů beze střihu. Nejdelší, třetí záběr, má délku o více než 17 minutách.

V první bojové scéně si můžeme všimnout pár kulometů MG42 v rukou německé armády. Film se však odehrává o dva roky dříve, než byl tento kulomet vyvinut.

Kukuška je vojenský slang pro odstřelovače, konkrétně se tak říkalo finským odstřelovačům v zimní válce a celkově německým odstřelovačům druhé světové války, kteří operovali maskovaní a v utajení. [Zdroj: Wikipedia.cz]

Na začátku filmu, přibližně ve třetí minutě, stojí v pozoru před první dámou Rooseveltovou jistý Pčelincev, který se představí jako odstřelovač se 152 zabitími. Jedná se o Vladimíra Nikolajeviče Pčelinceva, jednoho z nejúspěšnějších odstřelovačů druhé světové války. Na konci války se Vladimír mohl pyšnit hodností plukovníka a 456 zabitími, což bylo více, než měla na konci války samotná Ludmila Pavličenková. [Zdroj: Valka.cz]

Film se nejprve promítal neveřejně v Brestu a Moskvě 22. června 2010 (výročí napadení SSSR Německem). V říjnu 2010 bylo oficiálně zahájeno jeho promítání v kinech v Bělorusku a v listopadu téhož roku poté i v Rusku. Setkal se s kladným přijetím u kritiky, ačkoli někteří historikové (např. Alexej Isajev či Mark Solonin) upozornili na některé historické nepřesnosti ve filmu. Dle tisku se film líbil i ruskému premiérovi Vladimiru Putinovi a prezidentu Dmitriji Medveděvovi. [Zdroj: Wikipedia.cz]

Snímek vznikl na základě rusko-běloruského svazku o spolupráci na 65. výročí vítězství nad fašismem ve Velké vlastenecké válce. Na zvláštních efektech pracovaly 4 specializované firmy pod vedením moskevského studia Cinemateka. Film obsahuje více než 500 scén, které byly vytvořeny za pomoci počítačové grafiky s využitím programu Cerbero. [Zdroj: Wikipedia.cz]

Poslední obránce Brestu, Boris Faershtein, zemřel 24. srpna 2016 v Izraeli. V německém zajetí přežil jen proto, že mluvil Krymskou Tatarštinou a tvrdil, že pochází z Krymu. Vyhnul se tak takzvané "selekci". [Zdroj: RusskiyMir.ru]
 
Zdroj: http://russkiymir.ru/en/news/211991/

Jefim Alexejevič Fomin (Pavel Děrevjanko) se neudal sám, jak je to představeno ve filmu. Udal ho voják, se kterým bránil bránu v zajetí. Za to byl ihned Němci zastřelen - jako politruk a žid. [Zdroj: Wikipedia.cz]

Dne 21. června 1941 chtěl Jefim Alexejevič Fomin (Pavel Děrevjanko) navštívit svou rodinu v Daugavpilsu, kvůli davu lidí se však na nádraží neprotlačil k pokladně a nezískal jízdenku. Vrátil se tedy do Brestské pevnosti, kde ve 3:15 ráno následujícího dne zahájilo německé dělostřelectvo bombardování. [Zdroj: Wikipedia.cz]

Pavličenkovou zvlášť proslavil souboj s jedním německým odstřelovačem, se kterým se naháněli celé dva dny. Ljudmila však byla bystřejší a Němce zabila. Z brašny onoho esa Pavličenková ukořistila zápisník, kde bylo přes 400 jmen francouzských, britských a sovětských vojáků. [Zdroj: Vojna.net]

Po válce Ljudmila Pavličenková dokončila univerzitu a pracovala pro vojenské námořnictvo, zúčastnila se několika mezinárodních setkání veteránů a byla též činná ve Výboru veteránů Velké vlastenecké války. V roce 1957 ji při návštěvě SSSR v rámci "oteplování" vztahů navštívila v jejím moskevském bytě Eleanor Rooseveltová, se kterou se za svého pobytu ve státech velmi sblížila. [Zdroj: Vojna.net]

Po svém návratu do Sovětského svazu již Pavličenková nebojovala. Byla moc cennou pro frontu. Stala se odstřelovačskou instruktorkou u Moskvy. [Zdroj: Vojna.net]

Přibližně v 71. minutě filmu, když Ludmila (Julija Peresild) podává Borisovi (Nikita Tarasov) papíry o zdravotní způsobilosti, zdravotní sestra zmíní jistého Sidorenka. Ivan Sidorenko byl sovětský odstřelovač, který měl nejvíce přímo potvrzených zásahů - 500. [Zdroj: Wikipedia.cz]