9. duben

Menšia komorná dráma o jednom márnom boji a zbytočne stratených životoch. Bolo tragikomické pozerať sa, ako tí chudáci išli na bojisko (ak sa to tak dá nazvať) na bicykloch a so 40 nábojmi vo vrecku. No plní odhodlania, smutné a hlavne zbytočné. Opäť zaujal najmä Pilou Asbæk, ktorý film ťahá trochu hore. Lepší priemer. 65/100 (26.06.2020)

Pomerne netradične pojatý, ale aj tak slušný menší vojnový film z dánskej produkcie, na ktorom je zaujímavé nielen to, že sa venuje tým prvým, ktorí sú nútení čeliť agresorovi, ale hlavne ten výrazný rozdiel v bojaschopnosti oboch strán. To mi už štýlom skôr pripomínalo prakticky až sci-fi filmy, v ktorých ľudstvo čelí omnoho vyspelejšej mimozemskej livilizácii, než štandardné vojnové filmy, v ktorých býva ten rozdiel dvoch strán predsa len trochu vyrovnanejší. A tak síce dejovo sa nejedná o nič výnimočné, aj keď aspoň vďaka ideálnej dĺžke je to tempo príjemne svižné, ale práve tá atmosféra prakticky neporaziteľného protivníka, ktorý sa nachádza neďaleko a jeho postup vlastne nie je možné zastaviť, ale vojaci aj napriek takmer beznádejnej situácii sa aj tak len tak nevzdajú ma na tom dlhší čas dosť bavila. A podporuje to aj fakt, že Nemci tu s výnimkou záveru nemajú vlastne žiadny priestor a jedná sa len o protivníkov v diaľke, s ktorými sa nedá vyjednávať. Celkom mi sadli aj postavy, ktoré mi prišli sympatické, obzvlášť dôstojník a tak som im nemal problém fandiť. Po akčnej stránke sa tu ani nedá čakať nič výnimočné, ale aj tak film ponúkne tri celkom slušne zvládnuté bojové sekvencie, ktoré sú ale očakávane celkom krátke, keďže hlavným postavám v danej situácii aj tak nezostáva nič iné, len protivníkov na chvíľu spomaliť a hneď ustúpiť. A ani režijne to dopadlo skôr len tak štandardne. Takže 9.april nie je práve film, ktorý by vo svojom žánri kvalitou vynikal a znovu si ho už asi nepozriem, preto aj to priemernejšie hodnotenie, ale aj tak som rád, že som si to pozrel, bavilo ma to. 66% (21.02.2016)

Musím říci, žetohle byl můj první čistokrevný dánský válečňák a ani jsem netušil, že Dánové na tom byli s armádou tak špatně, mnohem hůř než my. Bylo to flustrující vidět drtící vítězství Němců. Ve filmu se moc nebojuje, spíše krátká přestřelka a ústup, ovšem i díky velmi zdrařílému soundtracku vše působí hodně tísnivě a věrohodně. (13.03.2021)

Tak nějak mám pocit, že tu leckdo hodnotil onu samotnou kratinkou anabázi i její rozporuplné výsledky a nikoliv film. Já osobně si myslím, že byl natočen skvěle. Nepostrádal napětí ani první náznaky strachu z toho rachotu od shromažďujících se vojsk tam za hraniční čárou, kde se rozprostíralo Německo. Opravdu mi nešlo situaci nepřirovnávat k roku 1938 krátce po mobilizaci. Takhle totiž by nějak podobně asi začala válka u nás. Jistě, naše opevnění by si žádalo nasazení paravýsadků a Praha a další hlavní města by asi shořela po náletech luftwaffe, ale další boj ve vnitrozemí se mohl odehrávat přesně takto... Velitel jednotky ve filmu to řekl přesně: ,,Někdo musí být první''. Řekl to jako chlap a jako voják své země, které hrozí napadení. Každý z koloroty věděl, co to pro ně asi bude znamenat - být první. Bylo opravdu dechberoucí sledovat komunikaci veliteství s jednotlivými stanovišti na hranicích, odkud dalekohledy směřovaly tam kde se hromadila nejmocnější a nejvycvičenější armáda té doby. Tak jak ona stanoviště postupně umlkala, bylo jasné, že Němec nedělá jen provokativní manévry těsně kolem čáry... Ve filmu dojde k pár slušně zpracovaným bojům a já tento film úplně s klidným svědomím řadím do své sbírky válečných snímků. Jednak je to zase kousek historie týkající se brutální okupace Evropy a také bez ohledu na to, že se Dánsko vzdalo aniž by to ony jednotky věděly, splnili hrdě svůj úkol. Bránili svoji zemi proti hordám nepřátel statečně se vším co měli k dispozici. Navíc proti přesile jak technické tak početní. Film je jim tak velmi solidní poctou. * * * * (30.09.2015)

Pokud dostanete 40 nábojů na osobu a se svojí cykločetou se máte bránit německé (byť pěší, ale s obrněnými vozidly a tanky) divizi, tak bych si moc velké naděje nedělal. I když vás podporuje motočeta na sajtkarách s pár kulomety a vaše četa má taky jeden kulomet. Zajímavé byly vzpomínky dánských pamětníků- učástníků bojů na závěr. Jak je vzpomínán otec jedno z nich pronesl, radši bych byl, kdyby můj syn padl než aby nebojoval. Pilou Asbæk jako by v roli poručíka Sanda byl předkem kapitána Clause Pedersena z Boje (méně bojové, ale rovněž doporučuji). Forma je rovněž dobře zvolená Jak píše flanker.27 podobný film by u nás mohl vzniknout na téma boje o Czajankový kasárna v Místku(14. březen 1939) a nebo boje na Podkarpatské Rusi (14. až 24. březen) proti Maďarům. I když z první události se inspiruje volně film Neporažení z roku 1956. Ale myslím, že ten kvalit 9. dubna (aprila) nedosahuje. Obavám se, že nový film by mohl být horší a být aprílem v uplně jiném smyslu. (09.02.2017)