Pete

Zpočátku se zdá, že zajímavá mozaika postaviček podivínů bude představovat jakési ryze finské Knoflíkáře, a jejich pachtění za Štěstím. Když se někdy v polovině postupně dozvídáme motivace jednotlivých charakterů, tak zjistíme, že sledujeme spíše Samotáře, marně toužící po lásce a blízké duši, což je natolik univerzální, že by se to mohlo odehrávat namísto Vuosaari kdekoliv na světě, třeba zrovna u nás na Jižáku. Dokonce je to místy zábavné, jen ty osudy nevinných dětí mi rvaly srdce na kusy. Tahle člověčinka ubíhá poměrně svižně, a nakonec se ze všech těch střípků poskládá zrcadlo, ve kterém divák nepříjemně, ale přecejen i poněkud smířlivě, zahlédne sám sebe. Propojit to víc, a lépe uzavřít, byla by to taková severská Magnólie.

Ježkovi voči! Je tady očividně hodně dobrého: děj poměrně málo předvídatelný, scénář docela vtipně dospívá spolu s charaktery, Pitt (ten druhý) velmi dobrý, a promíchání vědy se špetkou buddhistické filosofie - nevidím vlastně, proč ne? A je vhodné se v této souvislosti zamyslet nad rčením "láska je slepá". Jenže podívejte, tomu celému konceptu i tempu místy padá řetěz, všechny ty okaté náhody a nedotažené motivace zase nelze svádět na "osud", a vhodné použití Radiohead samo o sobě jaro nedělá (i když někdy to ke štěstí skoro stačí). Už jsem to přirovnání dříve použil, a nebojím se toho znovu - svou jakousi laciností a plochostí připomíná I Origins delší epizodu Černého zrcadla, které také zabaví, ale do druhého dne v divácích téměř nic nezanechává. Konečné hodnocení odpovídá tomu, že tohle zkrátka pro mě nemá žádný chuťový ocas.

Líbí se mi, jak se tu Cimino snaží, aby jeho širokoúhlé, skutečně velkofilmové záběry byly v každé scéně dynamické, živoucí výprava maximálně barvitá. A je to zajímavý kontrast, jelikož příběh je pojat celkem realisticky a poskytuje náhled do fungování triád vůbec ne povrchně, skoro až jaksi "anti-hollywoodsky". Nedivim se tedy, že komerčně neuspěl, ale je to pro nás věčná škoda, že už potom další podobně osobitá díla tento výborný režisér nenatočil. Další příjemné osvěžení v dnešní době skýtá nekorektní chování Rourkovi postavy, ať už k ženám, Číňanům, nadřízeným, i podřízeným. Chce ten případ vyřešit sám proti všem, ve stylu divokého západu za každou cenu, i když o to v podstatě nikdo nestojí. Toho čestnýho hajzlíka, který jde za svým jako buldok, si Mickey užíval, a byl tehdy v začátcích své kariéry ještě opravdovým hercem.

Japonské Kukačky jsou natočené tak jemně, decentně, s grácií a civilně, jak to umí snad jen Koreda. Stačí krapet trpělivosti, a tento film se vnímavému divákovi bohatě odmění. Uvědomil jsem si však zejména jednu zásadní věc: Všichni lidé se tam v podstatě neustále zabývají tím, jak být lepším rodičem, lepším potomkem, lepším manželem, a v důsledku toho lepším člověkem. A opravdu se snaží - dokážeme tohle někdy také ve skutečnosti u nás v Evropě?

Nordisk převzal od Zentropy po čtyřech filmech práva na případy z oddělení Q, a dalších šest detektivních knih J.A.Olsena bude točit s jiným štábem, v jiném stylu. A to není vůbec dobrá zpráva pro fanoušky, kterých si zatím dovedli tito zábavní vyšetřovatelé Carl a Asad vytvořit celkem dost. Je to tak trochu zrada (Godla do zad), takhle v půlce změnit směr, a divák si stále říká, s jakou elegancí by to asi rozlouskli tamti dva. Přitom můžu za sebe říct, že s Thomsenem v hlavní roli problém nemám, mám toho herce rád (stejně jako původního Kaase), a ani nevadí, že roli pojali nyní zcela jinak. Všechny ostatní aspekty snímku jsou však minimálně o třídu horší, zápletka je průhledná, velmi slabá, a nic si nenalhávejme, ani Dánům nemusí vždy všechno vyjít, a tady podřadili ze čtyřky na dvojku. Největší problém vidím v tom, že Marco je šedivý, nudný, pomalý, není tu nic extra zapamatovatelného, a mám obavu, že tímhle tvůrci slibně rozjetou sérii úplně pohřbili.

Skotská variace na Zachraňte Willyho, s roztomiloučkou lochneskou a několika výbornými britskými herci. Pro dospělé to tedy moc není, ale nechci film nijak hanit, dětem se docela líbil, daly by tak 3* Já s nimi u toho dopoledne na Déčku vydržel skoro po celou dobu. A také proto, že jsem to neviděl úplně celé, za sebe nehodnotím.

Do ospalého městečka v zapadlé gubernii přijíždí z Moskvy tentokrát nikoliv revizor, ale advokát Dimitrij, aby uvedl události do pohybu. Jinak se toho v Rusku však za posledních pár století očividně mnoho nezměnilo. Především jakákoliv záležitost se vyřizuje zásadně po dvou lahvích vodky na osobu. S tím souvisí neustalé buranské chování a způsoby ožralů, mozkových buněk pak už také moc nezbývá. Tady na venkově panuje poměrně tvrdý patriarchát, pokřivená morálka, tedy zaostalost zdaleka nejen materiální. Dále všudypřítomná korupce je natolik prolezlá celým systémem státní správy, že obyčejný člověk nemá nejmenší šanci, bez pořádných konexí na nějakého toho báťušku funkcionáře se nepohne nic. Každou sebemenší změnu je natolik obtížné prosadit, že se to zdá spíš zhola nemožné. Ja netvrdím, že se tyto nešvary jinde (například u nás) nevyskytují, ale tady je to tak nějak všechno najednou a "bolše". Přesto, i v takovém bahně společnosti, jako růže ze smetiště, vyrůstají čas od času špičky kulturního světa, které dokáží tou svojí v dobrém slova smyslu velkou ruskou duší stvořit univerzální umění. Ne snad, že by byl Zvjagincev přímo pokračovatelem takových velikánů, jakými byli třeba Gogol (scénářem) či Tarkovskij (režií), spíše bych jeho tvorbu zařadil po bok drásavých severských dramat, nebo třeba aktuální polské vlny. Ačkoliv je to vzhledem k velmi pomalému (a ještě záměrně zpomalovanému) vyprávění a nemilosrdnému zobrazení prostředí i charakterů vskutku těžká a depresivní podívaná, tleskám.

Tenkrát v Lyonu aneb Pro hrst třešní. Zase tu máme další historky z podsvětí gangsterů a gaunerů pochybné pověsti, zlodějů a všiváků, šmejdů a vrahů bez morálky - tedy příběhy, které tak rádi posloucháme, ale nechtěli bychom je zažít na vlastní kůži. Marchal tohle umí, obvykle obtěžující prolínání dvou časových rovin mi tu nevadilo - ačkoliv ten šedivý, charismatický badass boss, je úplně jinde, než jeho mladá verze, což je prostě jen nesympatický ucho. Scénář má film gradovaný dobře, byť je trochu svázaný tím, že se jedná o příběh podle skutečnosti, a vypráví ho sám ten cikánský kápo (jakýsi francouzský Běla ;-) jako svoje paměti, kde si jistě leccos přibarvil. Upřímně řečeno, Lyonnésani jsou takový průměr na všech úrovních, což je v podstatě pochvala, a vřelé doporučení pro milovníky žánru. Za srdíčko už ale tohle retro ze staré školy asi dneska nikoho nevezme.

Tak tu máme další z nekonečné řady adaptací jednoho z nejčastěji hraných děl WS, poměrně věrnou předloze zejména archaickou mluvou, navíc v luxusním vizuálním balení. Kromě toho však toto zpracování nic dalšího nepřidává, a tak je pro znalce díla monotónně ubíjejícím sledem litanií a exhibicí známých postav, které se vraždí mezi sebou bez špetky soucitu. Trpěl jsem jako zvíře spolu s nimi u téhle bratrovražedné krvavé básně. Tvůrci po nás požadují sledovat nesnesitelnou trýzeň svědomí, a neposkytují z té agónie ani vteřinu odlehčení. Ó, oč lépe si se stejnou látkou již dříve poradili mistři kinematografie, mám na mysli zejména skvělý Kurosawův Krvavý trůn. Budu přísný, ač ty obrazy byly velmi působivé, svým zvrhlým způsobem krásné, a je to přecejen o něco lepší, než třeba takový Křižáček.

Tak jsem za poslední rok už asi počtvrté ne snad úplně nadšen, ale rozhodně velmi spokojen s úrovní projektu na ČT, a to už nemůže být náhoda - skutečně se nejspíš blýská na lepší časy. Po Herci, Ochránci a Devadesátkách přichází Podezření, byť ze zmíněné čtveřice bylo pro mě osobně asi nejslabší. Zde se jedná o další povedenou minisérii talentovaného scénáristy Hulíka (Pustina na HBO). Vůbec je obdivuhodné, jak zvládli tento projekt ukočírovat mladí, mnohdy teprve začínající tvůrci. Precizně vysoustružené technické profese, soustředěné herecké výkony, film je skoro až "Fincherovsky" vypiplaný - nikdy by mě nenapadlo, že takové srovnání někdy použiji v souvislosti s českou tvorbou. Je to však také podobně chladné, skoro až bez srdíčka. Téma ovšem silné, podobné dánskému Honu - odsouzení člověka společností dlouho před vynesením rozsudku, tedy jak pouhá fáma může zničit život nevinnému. ČT, jen tak dál.