Jeoffrey

Pamatujete si na Revenanta s Leonardem DiCapriem? Já si na něj při sledování tohohle anime párkrát vzpomněl. Už jen třeba proto, že Golden Kamuy stejně jako Revenant přináší nezapomenutelnou scénu s medvědem! Ale pozor, zatímco medvěd v Revenantovi je tím nejlepším počítačovým medvědem, jakého jsem kdy viděl a je těžké poznat, že není živý, tak medvěd v Golden Kamuyi je tím nejodpornějším animovaným stvořením, které spatřilo světlo světa a celkově je sledovat jakýkoli souboj, v kterém je medvěd, čirým utrpením, při kterém se budete tvářit asi tak, jako by vám dal někdo do jídla to, co Ainu označují slovem "osoma" a nebo se jen zoufale smát, protože tohle se nedá brát moc vážně... Medvěd se nepovedl a ani třeba vlk se v některých scénách zrovna nevydařil, zkrátka po stránce animace by tam bylo rozhodně co zlepšovat. Naštěstí je tohle ale asi jediná věc, která se nepovedla, protože Golden Kamuy má jinak opravdu hodně co nabídnout! Je to dobrodružný příběh z nádherného prostředí drsné japonské divočiny, která má opravdu své kouzlo a Golden Kamuy ho umí prodat. Člověk se dozví něco o zvířatech, nebo i něco o zvycích zdejších domorodců, lovců i obyčejných lidí a vše působí na jednu stranu tak trochu drsně, ale zároveň i velmi zajímavě a lákavě. Golden Kamuy je také napínavý hon za pokladem, který má atmosféru a to především díky hodně silným a výrazným charakterům. Opravdu, člověk si velice rychle zapamatuje, kdo je kdo, každý charakter je svým způsobem originální a má své kouzlo, ovšem ústřední dvojice a jejich vzájemná chemie okořeněná vtipnou interakcí rozhodně vede. I samotný hon za tetováními, která k pokladu vedou, je občas slušně dramatický, přináší různá překvapení i zábavné situace. Zkrátka člověk se při sledování rozhodně nenudí, je to drsné, je to napínavé, je to vtipné, je to i milé a hlavně je to zajímavé + se mi hodně líbil opening. 7,8/10

"Kriminálka Twilight, aneb upír jako kamarád!" Za sebe jsem tomuhle nedával příliš velké naděje, až příliš často to ve mě evokovalo veškeré negativní pocity, které jsem měl při sledování Stmívání. Ale díky kriminálnímu a sociálnímu přesahu jsem se dostal až na konec, čemuž bych původně vůbec nevěřil. Ony vlastně i ty postavy nebyly tak děsné, že by mi vadilo se na ně dívat, takže i tady to nakonec nebylo mimo mojí komfortní zónu. Sice tu zase byli vybledlý "sexy" upíři, co jim nevadí slunce ani jiné další klasické anti-upírské věci a ještě měli chudáci kruhy pod očima a při přeměně jim lezli zuby z huby tak, že by jim mohl kdejaký ork z Warcraftu závidět, ale za mě pořád lepší než "Sajrajt"... No a to samé by se dalo říct i o romantice, sice jsem necítil nic intenzivního, mohlo to mít mnohem lepší chemii, náboj - zkrátka být to mnohem víc romantické, ale zase - pořád lepší než... Ne, už toho nechám, opakované vtipy prý nejsou vtipné... Ještě bych se mohl zastavit nad příběhem, no není to nic světového a podobnou story dokážete vymyslet třeba i o robotech (Beatless), navíc celé vyústění dějové linky kolem té skupiny, která chtěla likvidovat upíry mi přišlo až moc nedotažené. Stejně tak je vidět, že sami autoři asi nevěří v další sérii a tak to hlavní po titulkách uzavřeli. Ale koukat se na to dalo, i když mi to nic nového nepřineslo, nijak jsem si to neužil, ale ani mě to nepoškodilo, takže budu mírný a i když to rozhodně není anime určené pro mě, tak tomu nechám 4/10, protože je to lepší než...

"Aria the scuba diver" je zpět a to i z bláznivou a někým proklínanou Pikari a jejím výrazem, který mě první sezónu nejdřív otravoval, ale pak jsem si na něj zvykl a je tak pitomý, že se usměji pokaždé, když ho vidím - takže se směji docela často... Zkrátka já si na to všechno v první sezóně zvykl a líbilo se mi to, hlavně ta atmosféra, ta hudba a milé vztahy mezi všemi, kteří tady jsou, že mi to vážně i chybělo a jsem rád, že tato další série přišla. No a co přinesla? Několik nových postav, které rozšířili škálu těch podivných výrazů (obličejů) opět někam dál a já toužím po scéně, kde budou všechny postavy s těmi divnými výrazy najednou, abych si mohl udělat screen a přidat si ho na profil pod ten (podobný) obrázek z Arii, abych se cítil jako mistr Pokémonů - zkrátka abych je "měl všechny". Dál jsem získal poučení o tom, že co funguje v jednom seriálu nemusí zákonitě fungovat tak dobře v jiném. I zde se totiž Kozue Amano uchýlila k přidání jistých nadpřirozených prvků, které mají dát magickému a kouzelnému dojmu z tohoto anime další širší rozměr, ale po pravdě tady to nadpřirozeno, magie a Caith Sith nefunguje ani z poloviny tak dobře jako v již několikrát zmíněných příbězích mladé gondoliérky Arii. Tedy celá část věnovaná snům a Peterovi je opravdu asi tím nejslabším, co jsem v tomto anime zatím viděl. Jinak zbytek už byl stejná krásná a milá písnička, tedy opět nádherná hudba, opět velmi příjemná atmosféra a opět hezky vykreslené a procítěné vztahy, tentokrát s jedním pro mě nečekaným překvapením, ke kterému řeknu jen - Boy?! No a na závěr ještě malá výtka k tomu, že je zde oproti první sérii mnohem méně potápění a třeba i faktů o potápění, což je škoda, protože mě potápění zaujalo a chtěl bych vědět víc, stejně tak jako mi přijde každé ponoření do světa pod vodou magické a zde velmi pěkně vykreslené, zkrátka je to kouzelnější než nějaké sny a Peter... Ale i tak jsem si to užil, třeba vztahy zde byly zajímavější a propracovanější než v prvním díle, za což dávám zase malé plus. Ve výsledku je druhá série Amanchu! pro mě opět milou a sympatickou podívanou, jen ten příjemný dojem byl nakonec o malinko slabší než u první série, ale i tak bych další přídavek uvítal, protože v tomto světě a i pod vodu je pro mě stále co objevovat. 7,5/10

Tento komentář bude obsahovat SPOILERY, které vyzradí úplně všechno o tomto díle, tedy ho nečtěte!!! Jistě že je to pohádka, od začátku až do konce s jediným nepohádkovým okamžikem, kterým je konec devátého dílu. Kdyby na úplném konci ještě proběhl pod tou duhou růžový jednorožec, tak by to bylo "perfektní". No a o čem to je milé děti? Je o tom, jak hodný, poctivý a spravedlivý Teo putuje světem se svým velkým plánem a odhodláním, ale absolutně neví jak toho co si usmyslel dosáhnout. No a je to pohádka o krásné, chytré a silné ženě, která není spokojená s tím, jaký osud byl pro ní vybrán. A tak se potká ten, co ví co chce, ale neví jak toho dosáhnout s tou, co neví co chce, ale dokáže díky své inteligenci dosáhnout všeho. Ideální dvojice! A celý svět se třese v základech, všechny problémy se sami řeší až do okamžiku, než je na čase přidat romantickou linku a tak náš velký plán musí na chvíli ustoupit, protože co by to byl Teo za správného prince, kdyby nebyl ochotný se všeho vzdát pro svojí princeznu... Což pokud si dobře vzpomínám spoustu lidí naštvalo, protože to v tu chvíli nepůsobilo příliš logicky a bylo to se vší tou snahou o strategii tak nějak v kontrastu. Navíc naši hrdinové nejsou jediní, kdo má svůj plán, jsou tu i další, třeba smutná princezna s velkýma očima a dlouhým smutným příběhem - překazili jí svatbu s princem Krasoněm a tak musí přece každý pochopit, že tohle naštve... Je z toho tak rozčílená a odhodlaná, že pro svou vizi ideální společnosti udělá cokoli, třeba i... Zase jsem u konce devátého dílu, který jen tak mimochodem naštval další řádku diváku, protože byl v neskutečném kontrastu se vším tím pohádkovým co se tam do té doby dělo, bylo to možná až moc realistické a překvapivě to třeba pro mě mělo i perfektní logiku! Ale i tahle princezna nakonec podlehne plot armoru našeho Tea, který si s sebou přivede i Krasoně, který všem vše odpustí a i v boji ukáže, jak krásné "oprásky" umí namalovat. Je tu i pana Maria, mučednice, která se k Teovi cestou přidá a o které nevíte skoro až do konce, ale to jen proto, aby nám ukázala, jaká mučednice to je a mučednicky a "strašně nečekaně" padla pro větší dobro. Nakonec Teo porazí strašně tajné spiknutí, ty zlé pány, co zničili svatbu Krasoně a princezny a taky porazí nějakého toho démona (dobře upíra), protože démoni jsou vždycky za vším a ideální finální protivníci a to jen proto, abychom si vyslechly další nečekanou informaci o tom, že to všechno špatně skončí a dostali moralisticky zvednutý prstík. Ovšem ani toho se náš Teo nelekne a tak to skončí nějakou tou svatbou a důchodem na vinici, nejspíš proto, že i Geralt z Rivie tohle považuje za dobrý konec... Tak a teď tu o Karkulce... Takže máme tu pohádku, nebo možná hodně naivní a ne zrovna dobrou fantasy, kde mě hlavní hrdina štval svojí neschopností, protože kromě keců o svých ideálech s ničím sám podle mého nepřišel. Navíc když tu jsou jiné postavy, jako byl třeba Lassic David, který má koule a je to frajer, co porazí kyklopa v jednom z nejšerednějších (animačně) soubojů, které jsem letos viděl (naštěstí je tu pořád medvěd z Golden Kamuy), tak chudák Teo působí spíš jako takový štěkající milý pejsek, kterého si vodí Siluca na provázku. Roztomilá holka tahle Siluca - silná a schopná, to se zase tak často nevidí - oblíbil jsem si jí. Ony ty ženské postavy tady jsou celkově mnohem aktivnější, silnější a zajímavější než jejich mužské protějšky... Ale dost už o tom, jaké to bylo, pojďme si povídat o tom, jak se mi to líbilo - většinou jsem to bral jako průměrnou béčkovou fantasy, ale po tom mizerně sladkém konci s naprosto nečekaně nacpaným morálním poselstvím jsem tak nějak naštvaný a tak dost možná v afektu říkám, že na takové pohádky jsem asi už moc starý. Kdyby všichni třeba padli do stínu, tak tomu ty 3* nechám, ale protože to tam rozsvítili tak smůla... Podprůměrná fantasy, průměrná pohádka a podprůměrné anime 4/10

Speciální akademie a dívky bojující proti tajemným stvořením - moje "oblíbená" témata! Ovšem musím říct, že tohle anime vlastně není špatné, ono je dokonce bez problémů koukatelné, nemá to přehršel zbytečného fan servisu, příběh sice není zase jednou zrovna geniální, ale v první polovině je přímočarý a díky tomu, kdo je tady záporákem je to i docela zábavné. První polovinu jsem měl jasně na 3* a i bych jí označil za dobrou (tak 6/10). Sice jsem během prvního dílu cítil průšvih, protože jak jsem zmínil v první větě, tato témata mě nebaví (ty uvozovky tam znamenaly ironii, kdo to ještě neví...) a tady to ještě začíná turnajem (což může někdy být také zdlouhavá a nudná pasáž anime), ale vše je rychle a překvapivě vyřešeno a představená zápletka působí docela originálně a i zajímavě. SPOILERY Pak je nějaká ta chvíle nahánění, přesvědčování těch okolo jak to vlastně je a jdeme na finální konfrontaci KONEC SPOILERŮ. No a kdyby to tady skončilo, tak já bych byl relativně spokojený a o hodnocení bych nepřemýšlel. Ale přišla druhá půlka, která na mě působí jako takové neumělé nastavování příběhu, kde se prakticky jen mnohem komplikovaněji opakuje vzorec z první poloviny s několika úpravami a překvapeními, která ale nepřekvapí. Zkrátka nemohl jsem se zbavit dojmu, že druhá polovina je spíš zbytečná. Tedy dojem šel zákonitě dolů (tak 4/10), ale... Když si celou tuhle show porovnám s tím, co jsem ze speciálních akademií viděl, tak tady máme jasný nadprůměr. Když vezmu charaktery, tak nemůžu říct, že by mě některá dívka štvala, ale ani jsem se nezamiloval, takže postavy se v podstatě daly. Co se soubojů týká, tak ty se mi líbily, souboje na katany byly pohledné, měli slušnou choreografii. Souboje s Aradamami byly také docela fajn, takže celkově souboje byly prostě slušné. O příběhu jsem asi už mluvil dost, ale pro shrnutí - nebylo to nic geniálního, ale byla to chvílemi i zajímavá podívaná a ano, mělo to i pár (ale opravdu jen pár) překvapivých momentů. Takže dávat špatné hodnocení by bylo z mé strany nefér, ale... Když to porovnám se všemi ostatními anime co jsem viděl a vezmu si jak moc mě to bavilo, tak se na víc jak na 3* nedostanu a ono to i odpovídá tomu že první půlka 6/10, druhá 4/10 = 5/10 celý seriál.

Taková průměrná pohádka, která nebyla špatná, ale ani nebyla zábavná. Co se animace týká, tak mě nejvíc překvapilo opakované zařazení pohledu z první osoby což například, na rozdíl od již jinými zmíněných zpomalovaček, v kresleném filmu neznám. Bylo to takové zvláštní, občas trochu uspěchané (hlavně ten konec) s příběhem, který by dítě mohl i bavit, dospělého však nejspíš zase tak moc nezaujme. 5/10

Základním problémem této série, alespoň pro některé z diváků bude, že Hinamatsuri je něčím úplně jiným, než se na první pohled zdá. V prvním díle dostanete mladé děvče, které se z nenadání objeví, má superschopnosti a působí jako nějaký důmyslný bojový organismus, který byl vyslán do minulosti aby změnil naší budoucnost. Zkrátka jsou z toho cítit silné náznaky parodie (nejen) na Terminátora ještě umocněné finální scénou, kde je ta parodie naprosto evidentní. V dalších dílech se však velice rychle ukáže, že tady se nejedná o žádné sci-fi, nebo bojové anime a dokonce že tady ani nebude nějaký složitý příběh. Není to ani kdoví jaká komedie, i když by tomu úvodní parodický díl napovídal, přesto ale nemůžu říct, že by to nebylo zábavné. Hinamatsuri se totiž nakonec stane jedním z těch příjemných a sympatických anime, které se zaměřuje na své postavy a na jejich vztahy, dokáže člověka potěšit příjemnou a zábavnou interakcí mezi nimi a celé je velmi příjemné na sledování a prostě takové hřejivé. Tohle je jedno z těch anime, o kterých píše jeden zdejší uživatel "celá episoda v úsměvu", takhle to působilo po celou dobu - alespoň na mě. Tedy někteří budou zklamaní, že dostanou místo komplexního příběhu "jen" atmosférické krátké příhody. Lyriku místo epiky. Zkrátka ne každému tohle sedne, ale já mám asi to štěstí, že mě se tenhle seriál do noty trefil. Takže tam, kde jiní našli jen zabitý potenciál, opakující se vtipy, nudný slice of life a zapomenutelné postavy, já našel něco vtipného, často lidsky neskutečně milého s parádními postavami u kterých ještě teď netuším, jestli mám radši Hinu, malou barmanku Hitomi, díky prožitým utrpením uvědomělou Anzu, nebo i tu Mao, z které jsem toho ale příliš neviděl - přesto zaujala... Všechny jejich příběhy mě bez rozdílu chytly, některé s Anzu i dojaly, zkrátka u mě tohle anime fungovalo. No a nejsou to jen dětské charaktery, které si budu pamatovat, opravdu si nemyslím, že bych za rok nevěděl, kdo byl v tomhle anime Nitta nebo Utako... Zabral na mě i vtip a to už od prvního dílu, kde hlavně ten závěr a parodie na Terminátora mi vykouzlily na tváři velký a upřímný úsměv, který ale nezmizel i když to přestala být primárně komedie. Co se jisté výtky o opakovaných vtipech týká, tak zde jen dodám, že nezáleží na tom, kolikrát vtip zazní, ale záleží na tom, jak ho umíte podat, navíc kdyby mi vadily opakované vtipy, tak asi nemůžu milovat Gintamu. S čím se dokážu ztotožnit je kritika, že hudebně a i animačně to je pod průměrem, ale tohle já zas až tak neprožívám, protože pořád je to pro účely tohoto anime dostačující a nijak mě ta hudba ani kvalita animace neotravuje = nekazí dojem. Za mě je tedy Hinamacuri povedeným počinem, který jsem si velmi užil a patří pro mě mezi nejlepší anime této sezóny a dost možná je pro mě i jejím vítězem a to i s pouhými 4* - 8,3/10

Dobře, poslední dva díly mě dokázali dojmout, takže nemůžu nechat průměrné hodnocení... Jinak hned na úvod řeknu, že "Kaos-sensei" je pro mě nejroztomilejší postavou celé této jarní sezóny a hodně u mě zážitek z tohohle anime tahala nahoru. Zkrátka přesně opačný prožitek, než co tady popisuje kolega Hellierer. Tohle je přesně ten případ naprosto tragické a ubrečené roztomilé postavy, která u mě budí soucit a když pak vidím jak moc se snaží, tak jí prostě musím fandit a když se jí pak něco povede, tak jsem dojatý, pyšný a spokojený. Říkám tomu Yurika efekt, protože tohle jsem u sebe poprvé pozoroval na stejnojmenné postavě v anime Rokujōma no shinryakusha!? Takže já si celou Kaos neskutečně užíval, bavila mě, ale chápu, že ne každý tohle snáší, protože já zase třeba blbě snáším ubrečené, zženštilé chlapce, nebo třeba "pasti"... Co se zbytku týká, tak bylo zajímavé sledovat děvčátka, která byla prakticky živým vyobrazením klišé, která symbolizují styl mangy, kterému se věnují. Takže se tu vyskytují např. děsivá autorka hororových příběhů, na svůj věk vyzrálá autorka erotiky atp. Také se mi líbila animace a hudba. Jistě, sice některé vtípky nebyly tak vtipné, ne vždycky jsem se bavil, nebo sledoval se zaujetím, ale díky výše zmíněnému faktu, tedy že mě to nakonec dojalo tomu dám s klidným svědomím 6,8/10

Co vám vznikne, když máte propracovaný a komplikovaný fantasy svět s různými národy, které mezi sebou mají komplikované vztahy a máte zatraceně malý prostor na to, abyste tohle všechno prezentovali a to ještě v kombinaci s promyšleným příběhem, kde se budete chtít zaměřit nejen na postavy, ale i na politiku, souboje, romanci a kdo ví co všechno ještě? Jedním slovem - bordel! Tento projekt měl obrovský potenciál a kdyby tu byl prostor a možnost nás řádně uvést do děje, pořádně všechno vysvětlit a ještě i podat komplexní a dospělý příběh se vší tou politikou a vzájemnými vztahy mezi všemi těmi frakcemi a národy a i jednotlivými postavami, pak by to mohlo být minimálně nadprůměrné fantasy dílo. Možná že v psané formě, tedy ta původní novela, může tyhle kvality mít, ale tím pádem se anime zpracování prostě zatraceně nepovedlo. Mnoho informací na malém prostoru, spousta věcí mizerně vysvětlená a některé nevysvětlené vůbec. V rozložení světa, jednotlivých frakcí a jejich motivací se ztrácím a to mám sledovat politiku a intriky? Postavy představené dost mizerně, svět a jeho pravidla mi také ještě teď z velké části unikají... Zkrátka mám v tom zmatek a pochybuji, že by mi druhé shlédnutí pomohlo si v tom udělat pořádek a navíc si myslím, že by se mi do něj ani nechtělo. Mohlo to být super - hlavní postavy mají potenciál, příběh měl potenciál, prostředí mělo potenciál, ale ve výsledku - MEH... 4,3/10

Láska je těžká pro otaku, láska je těžká pro každého, tak proč mám dojem po sledování tohoto anime, že s dospělým nadhledem, dávkou humoru a tolerance to zase tak těžké není. Wotakoi je sympatická jarní romantická komedie, která funguje ve všech aspektech a nemá problém vykouzlit mi na tváři jak úsměv pobavený, tak i takový ten přihlouplý, který doprovází něco příjemného a milého. Hlavní zásluhu na tom mají postavy, které jsou opravdu povedené a tak člověk nemá problém říct, že Hirotaka je cool, Narumi je roztomilá a druhý pár (Hanako a Tarou) je zase sympatický a dost zábavný a hlavně všechny tyto čtyři postavy jsem si oblíbil a bavilo mě je sledovat. Mezi postavami ale především funguje chemie, mezi hlavní dvojicí to jiskří, ale zároveň vidíte i jisté souznění a člověk si po těch 11 dílech říká, že na to, že to původně byl vztah založený jen na tom, že oba mají podobné zájmy a znají se z dětství a tak se nebudou muset jeden před druhým přetvařovat, se tahle dvojice opravdu někam hnula a je vidět, že se mají rádi. No a druhá dvojice je zase nádhernou ukázkou přísloví, že co se škádlívá... Takovéto vztahy bývají intenzivní, obzvlášť když jde o dvě temperamentní osobnosti, to to pak doma vypadá jako ta pověstná Itálie, ale to usmiřování a ty okamžiky klidu, ty prostě stojí za to... No zkrátka zdejší vztahy mají náboj, jsou podávány poměrně realisticky a v kombinaci s tím, že každá postava je otaku (nebo chcete-li každá má svůj koníček hraničící s obsesí) je zde i co sledovat a o zábavné situace tak není nouze. Příjemných 8,1/10