Snorlax

Scénář sám o sobě je stejně jednoduchý a prostinký jako téměř televizní výprava, ale dialogy jsou naprosto skvostné. A když ještě znějí z úst velmi dobrých herců, kterým propůjčili hlasy velmi dobří dabéři, musí z toho chca nechca vyjít ojedinělý filmový zážitek.

Výborný válečný film, který není příliš vhodný pro slabší a citlivé povahy. Snímku vůbec neublížila absence hlavní postavy, je založen na realistickém zpracování strachu civilistů a odhodlání vojáků je zachránit.

Obdivuji režijní přístup Clauda Leloucha, ale tento snímek je i v jeho filmografii něčím zcela mimořádným a zasloužil by si potlesk na otevřené scéně. Film o tom, kterak se z darebáků mohou stát hrdinové a naopak, o tom, jak snadné je překročit tu teninkou linku, která dělí zlo od dobra. Marlène Jobertová jako Bonnie se stává femme fatale pro dva Clydy. Zvláštního zřetele je hodna postava Bruna, která během filmu projde několika zásadními proměnami a přitom je vlastně stále stejná. A zcela logicky musela Lelouchova volba na obsazení této postavy padnout na Bruno Cremera, neboť by se zřejmě nenašel nikdo jiný, kdo by postavu Bruna svedl zahrát, natož tak přesvědčivě.

Hodně zvláštní film, který je směsicí žánrů (komedie, romantika i drama) a především dvou zcela odlišných hereckých přístupů. Tradiční lidový bavič Fernandel se po boku Gabina stal takřka dobrým hercem a nezaložil veškerý svůj projev na primitivním pitvoření. Gabin prokázal svůj komediální talent i v mnoha lepších komediích, ale za to, k jakému mimořádnému výkonu strhl Fernandela, mu patří jedna hvězdička navíc.

Hanin si pro své filmy vždy vybírá závažná témata, nejinak tomu bylo i u Le Protecteur. Byznysem, ve kterém se ve Francii točí největší peníze, je prostituce. Prostituce, vraždy, vydírání, toho Ochránce plný, k tomu tradičně dobrá Haninova režie a velmi dobré herecké obsazení, to vše společně tvoří zajímavý příběh podaný velmi poutavým způsobem.

Vyumělkované barvy, hudba a pes lapající mýdlové bubliny - to jsou tři zážitky z filmu, barvy stojí za pendrek, hudby je málo a dívat se na film kvůli šikovnému zvířeti mi nepřijde jako dobrý nápad.

Velmi silné drama o spalující lásce, která je schopna ničit vše kolem sebe. Tehdy skutečně sedmnáctiletá Vanessa Paradis ztvárnila naprosto perfektně milenku tehdy šedesátiletého Bruno Cremera. Papírově naprosto nesourodý pár předvedl zcela oslnivý výkon.

Přehršel výborných herců v jednom dlouhém filmu, který uteče jako voda, v němž vlastně nikdo nemá hlavní roli. A možná právě to je onen prvek, jenž mi schází. Nemožnost ztotožnit se s hrdinou filmu mi činí problém. Připouštím, že snímku se vlastně nedá nic vytknout, jen nevím, zda budu mít ještě někdy chuť se na něj podívat.

Maigret se nebál zamířit svůj kriminalistický hledáček i na smetánku, u soudce se sice se zlou potázal, leč konfliktu nedbal a rozhodl se vyšetřit, zda stará paní byla skutečně zavražděna. Tentokrát je Maigret nejen rozhodný, ale i naštvaný.

Hodně špatně zpracované politické drama, z námětu a s takovým obsazením se určitě dalo dostat mnohem víc. Nejzdařilejší na celém snímku je hudba.