Hoří v Paříži?

Mám dojem, že o něco podobného usiloval Otakar Vávra o let později v Osvobození Prahy - ovšem zatímco jeho snímek je nepřehledný, přepatetizovaný a mizerně napsaný, HOŘÍ PAŘÍŽ? Reného Clémenta je i přes širokou škálu postav a dějových linií naprosto nematoucí, patetický je jen zdravě a navíc působí poměrně autenticky. Scénář Gora Vidala a Francise Forda Coppoly není žádné literární veledílo, ale napsaný je rafinovaně. Řada osobností francouzského a amerického filmu se objevuje převážně v malých rolích, kde buď mají, nebo také nemají co hrát - největší pozornost tak strhává stabilně skvělý Gert Fröbe v roli německého generála. To je další velký klad filmu - co do postav není vůbec černobílý a stereotypní; ne každý Němec je zlý, ne každý Francouz dokonalý. Dále tu máme skvělou hudbu Maurice Jarra, rafinovaně využívající motivy z Marseillaisy, aby ji na konci nechal naplno vypuknout a capella v podání běžných lidí z ulice. Závěrečné symbolické rozeznívání zaprášeného zvonu je velkým filmovým okamžikem, ovšem daleko více na mě o chvíli dříve zapůsobila drobná scénka, ve které spojenečtí vojáci jdou z oken bytu přívětivé staré dámy (dokonalá Germaine de France) ostřelovat německou jednotku a ona se na ně s šálkem kávy v ruce a nadšením v očích dívá. Nebo ještě předtím kouzelná rolička Simone Signoretové coby majitelky kavárny. Podařený historický opus, který v našich podmínkách stále chybí. (20.03.2009)

Byl jsem na tenhle film hodně zvědavý. Uživatel Enšpígl mi totiž doporučil francouzský válečný velkofilm, o kterém jsem neměl tucha, a na kterém spolupracovali i největší americké filmové postavy tehdejší doby. K dobrému velkofilmu ale v případě tohoto filmu chybělo docela dost. Chápu třeba, že producenti Amíci chtěli film v angličtině. V tu chvíli ale celý pařížský odboj mluví anglicky a mně to prostě přijde hrozně divný. Kór, když vím, jak nacionalistický francouzský lid je. Takže aby toho nebylo málo, vynahrazují si to v jednotlivých scénách, kde představují nekonečnou chrabrost. Zrovna škoda, že na začátku války během Mnichovské dohody jim tahle chrabrost chyběla. Na druhou stranu je hezké sledovat největší herecké persóny tehdejší doby. Nicméně co naplat, i přes to, že některé scény navozují solidní epičnost, to nejlepší ve filmu si připravil generál von Choltitz, který hodně rychle pochopil, co to znamená ve válce prohrát. A proto Paříž Němci nikdy nezbombardovali. (14.03.2016)

Když si film nenajde cestu k vám, musíte si cestu k filmu najít vy sami. Toto je dobrý příklad. Méně známý kus vojensky zaměřené kinematografie 60. let, jenž společně s řadou známých herců velmi detailně přibližuje osvobození Paříže. Bohužel jsem čekal trochu víc. Nepříjemně dlouhá stopáž by šla alespoň z úvodu filmu zkrátit o dobrou tři čtvrtě hodinu, jelikož brzdila celý film. Dále mi je docela líto, že z řad známých herců si skoro nikdo nezahrál "stálejší" roli, a tak jsme Kirka Douglase, Jean-Paul Belmonda nebo třeba Alaina Delona mohli vidět jen velmi krátce a útržkovitě. Film mě lehce zklamal, ale nemůžu mu vytknout velmi dobré, řekl bych až dokumentární zpracování. (11.05.2015)

Za poslední dobu nejnáročnější dílo, které jsem shlédnul. Těžko se mi rozhoduje, jaké hodnocení mám dát, film nebyl ani trochu z mého oblíbeného soudku, avšak myslím si, že byl i přesto velice kvalitně zpracován. Film o záchranných pracích jednoho z nejkrásnějších světových měst si vyžádal mnoho známých herců, avšak řekl bych, že ani jeden tu nehrál hlavní roli. Z Francouzů tu dělají hrdiny, z Němců chudáky ...ještě že je ta doba za námi. Dávám ****. avšak oproti ostatním čtyřhvězdičkovým filmům musím dodat, že na tento bych se znova nedíval. (23.07.2009)

Skvěle herecky obsazený film z období francouzského odboje na konci druhé světové války, byť s poněkud delší stopáží. Výborně jsou zapracované skutečné záběry z osvobození Paříže, celému filmu to zásadně přispělo na věrohodnosti. Pro všechny, kteří mají rádi francouzské filmy a zajímají se o téma druhé světové války, je to optimální. (07.07.2009)