Snorlax

Nejsem si zcela jista, zda by nějaká skutečná policie dala tolik prostoru svědkovi, aby z něj udělala detektiva-amatéra. Ale na tuto tvůrčí licenci jsem zvyklá. Celých 10 epizod překvapivě dobře drží napětí, což je nepochybně dáno i tajemnem, které obklopuje postavu učitele.

Ta kamera je otřesná. Šifrovi se podařilo najít neokoukané téma a jeho scénář nepostrádá vtipu i napětí. Vietnamští neherci jsou poněkud kostrbatí ve svém uměleckém vyjádření. Kamera se snaží o moderní pojetí, ale na mě je to příliš moderní, chvíli jsou vidět póry na obličeji, chvíli se vše ztrácí v mlze, protože ostříme jen na pár centimetrů. Hudba je výborná, i když občas také zajde až hranici snesitelnosti, ale nikdy, na rozdíl od kameru, tuto hráz nepřekročí. Obdivuji tvůrčí odvahu, ať již co se tématu týče, tak výrazových prostředků, ale osobně bych dala přednost poněkud usedlejšímu vizuálu.

Adamíra svou první velkou roli odehrál prakticky celou v montérkách. K tomu navíc ještě neuměl své pozdější žonglérské kousky se svým podmanivým hlasem. Takže jsem přišla o jediná lákadla tohoto snímku. Čekala jsem optimistickou agitku, dostala jsem optimistický film s agitačním nádechem. Scénář není nikterak komplikovaný, ale rozvíjí příběh dvou rivalů jak v osobní, tak ve sportovní rovině celkem zdařile. Poměrně zásadní výtku bych měla k radikální změně chování Rudy, ke které došlo hodně krkolomně. To Adamírův pozdější floutek poslouchající swing v Zítra se bude tančit všude si aspoň stojí za svým.

Po skončení tohoto filmu jsem si znovu připomenula, jak plytké a hloupé jsou ty české agitační protikomunistické slátaniny, až má člověk dojem, že si je financují sami komunisté. Nezanechat stopy je depresivní snímek o boji vnitřní touhy po pravdě a spravedlnosti se systémem založeným na lži. Film je to nadčasový, mohl by klidně vyprávět o jakékoliv diktatuře a v tom je jeho obrovská síla. Film se nebojí ostrých hran protikladů, řeči ministra vnitra vyvolají smích před Jaruzelskim, ten sám posvětí vznik vyšetřovací komise, leč přesto i nadále ministr hraje prim. Krásná ukázka toho, jak vlastně stačí jeden zmetek v důležité funkci, aby si dokázal stát zorganizovat podle svého.

Roztahané a hlavně bez špetky nápadu, scénář je vyloženě chabý, s tím ani Holoubek nedokáže nic udělat. Postava mladého novináře je vyloženě k smíchu, byť se jedná o typického intelektuála, bez škrábnutí uniká ze všech nebezpečných situací, ať již je v nich hlavním hrdinou nůž, provaz, nebo pistole. Atmosféra osmdesátek byla vytvořená tím, že po silnicích drandily slabé káry a naprosto všude se kouřilo, ale to mohly být klidně sedmdesátky, nebo devadesátky. Snad jen hudba se povedla, byla přesně tak hnusná, jak v osmdesátých letech.

Seriály Netflixu snad mají v popisu práce mít jako nejhorší poslední díl. Šestá epizoda by se klidně mohla jmenovat Kterak Manuela s dcerou sebe shledala si. Skutečně nechápu ten sešup z napínavého politického thrilleru s prvky (a ano i s typickým klišé vševědoucího jediného odborníka) katastrofického filmu do telenovelovité šlichty. Dlužno však dodat, že záběry zatopeného města jsou natočeny perfektně, takže i nad tím romantizováním jsem ochotna přimhouřit oko.

Čekala jsem, že mi bude značně vadit Stalloneho nuzná herecká výbava, ale pro tak prostinký scénář, jakým zhruba tisící variace na Dobrodružství Poseidonu je, by dobrých herců bylo opravdu škoda. Pro roli Kita byla zapotřebí dobrá fyzička, což Stallone levou zadní splnil. Jelikož jsem nic nečekala, konstatuji, že se z toho nakonec vyklubala roztomilá blbůstka. Dialogy jsou rozkošně k smíchu, náhody ty nejnáhádovatější, krysy nejkrysovatější a frajeři nejfrajerštější. Zklamu distributora, dech se mi vážně netajil, ale ráda bych tajila, co že jsem to zase viděla.

A pak že Zdeněk Troška odešel na odpočinek! Houby, točí dál, jen pod pseudonymem Karel Janák.

Oproti Naprostým cizincům to nepřináší vůbec nic nového, jedná se o jeden z mnoha zbytečných remaků. Hofmann je sice dobrý herec a Maštalír pěkný chlap, ale to mi k diváckému zážitku nestačí.

Evropa zůstává v mých očích nepřekonána, ale tohle je druhý Trierův film, na nějž se s chutí podívám znovu. Skutečně téměř celoevropský film se odehrává v USA, tohle může vymyslet jen Trier. A obléknout Deneuve do montérek dokázal taky jenom on. A naštvat, protože jsem se těšila na Stellana, který měl nakonec štěk, to dokáže vlastně taky jen Trier.