StaryMech

Dokument pro našince exotický, sympaticky nejednoznačný a nadměrně dlouhý. Bylo mi těch šampiónů zákona na čínsko-severokorejské hranici spíš líto, než aby mě pohoršovali. Steven Seagal má jiné starosti a já koneckonců taky - zaplaťpánbůh za ně.

Postmoderní videohrátky: pouliční násilí, přirozené sklony psů a bůhvíco dalšího.

Co chce režisér říct, asi chápu; jak to říká, mi nic neříká.

Dvě drobné výhrady: ani kumštovní hrátky s obrazem (po cestě nesené zrcadlo, akt v krajině, optické lomy...), ani vzletně básnivý komentář podle mě nezvyšují hodnotu díla; a co se týče jeho délky, míň je někdy víc.

Převážně mlčenlivý esej o našem soužití s vodou, společný projekt filmařky a fotografa, spoléhá na emocionální sílu nevšedních obrazů. Celek bohužel připomíná kouli uhnětenou z plastelíny různých barev - žádná mistrovská ruka mu nevtiskla to něco, čím se od běžných dokumentů odlišují třeba některá díla Herzoga nebo Geyrhaltera.

Disent jinak než po našem. Prvotřídní dokument vzbuzuje mnoho otázek, o kterých by se leckterý Středoevropan mohl domnívat, že se ho netýkají.

Má to chyby, ale... "yeah!"

Že bych se při filmu nudil, nemůžu říct, ale když skončil, měl jsem pocity podobné těm, které líčí Morien. A stejně jako ona jsem si v dobrém vzpomněl na Nolanův "Dokonalý trik" (kromě jiného). Nadšení tuzemských i zahraničních hodnotitelů nechápu - já viděl složitě vyprávěnou nicotnost, lesklou hromádku nesmyslů. Neboli slovy Shakespeara, citovaného jistým americkým kritikem "Obvyklých podezřelých": "Pustý žvást idiota / je to, jen hluk a vřava, / a neznamená nic."

V mládí jsem byl unešen; když se teď po letech dívám na zkrácenou, tříačtvrthodinovou verzi, mám o svém tehdejším hodnocení pochybnosti. Ale co: četné klady v čele s epickým rozmachem, dvojznačností nejednoho z hrdinů a tajgou nakonec přece jen převažují nad autorskou vypočítavostí a snahou dát císaři i lidu, co by rádi. A také se tu odzpívá kus balady "Čornyj voron", jejíž začátek si dodnes občas s chutí zakrákám se vzpomínkou na antidiskotéky Jiřího Černého, kde jsem asi nejen já tu nádhernou věc v podání nezapomenutelné Žanny Bičevské slyšel poprvé. Takže zůstávám u čtyř hvězdiček.

Směska solidního krimithrilleru, melvillovské gangsterky, společenskokritického komentáře a sentimentálního kýče mě chvílemi bavila, jako celek nepřesvědčila.