StaryMech

Z průměrné zábavní hloupůstky s občasnými náběhy na společenskou satiru pro mě trčí tři parádní taneční čísla. Astairovy výstupy si lze vychutnat tím spíš, že mu při nich není vidět do tváře.

"Veselý rozvod" přes kopírák - naštěstí je tu navíc Berlinova hudba. Tancuje a stepuje se na nejvyšší úrovni, na chytlavé "Cheek to Cheek" nezapomenu hlavně díky tomu pštrosímu peří na Rogersové.

Myslím, že podstatu věci nejlépe vystihla denulik. Pokud se k "Veselé rozvedené" (tehdejší cenzuře se prý zdálo, že původní název "Veselý rozvod" by mohl ohrozit mravní integritu americké společnosti) někdy vrátím, bude to jen pro taneční čísla "Night and Day" a dvanáctiminutové "The Continental".

Mám mnohem radši Čechovovy povídky než jeho dramata, a tak jsem si ani Končalovského film řádně nevychutnal. Byl jsem režisérovi vděčný za to, že omezil bezbřehé tlachání postav na minimum; jistý zámořský kritik naopak úbytek "morbidních samomluv" zhodnotil záporně, stejně jako ponoření příběhu do barev podzimu a rozkladu. Mně ani to druhé nevadilo a obecně nemám, co bych filmu vytkl: obraz nepřekrývá slovo, podstata zůstala. Ten ruský světobol, jako tolik věcí v zemi, kde zítra zas jednou znamená včera, největší na světě! (Píšu tohle v době ruské invaze na Ukrajinu a myslím na to, o kolik jednodušší vždycky bylo narodit se v Čechách...)

Scénáristicky jsou Martonovy a Bennettovy "Doly" bída a utrpení; nakolik za to může Haggardova předloha, netuším - nečetl jsem ji. Africká divočina v prvotřídním Technicoloru je ovšem jiná káva: přehlídka jejích obyvatel nerozumných (včetně indických slonů s uměle prodlouženými kly a hrabáče, tvůrci přezvaného na mravenečníka) i rozumných (ve víceméně autentických outfitech) dělá z filmu věc, ke které se lze vracet.

Variace na Pygmaliona a pokus o satiru (na západní civilizaci, nebo její módní nadšení pro exotické?) z pera tehdejšího manažera a manžela Bakerové Pepita Abatina stojí za zhlédnutí jen pro samotnou La Baker, revuální výstup na způsob Busbyho Berkeleyho a poslední záběr, který působí jako báječně anarchistická tečka za jiným, lepším filmem.

První z Weissmullerových tarzaniád je asi nejmalebnější - občas jsem měl dojem, že se dívám na kvaš Zdeňka Buriana. Vlevo vpravo hafo zvířat, většinou pravých; Pygmeje předstírají načernění civilizovaní trpaslíci.

Po delší době jsem se nad Verbalovými výlevy několikrát s chutí zasmál. Kdyby nás tvůrci "Nepřátel" v tolika ohledech nevodili za nos, tři hvězdičky by byly plně zasloužené.

Poválečná Neapol za peníze HBO, podle literárního díla vysoké tržní hodnoty. Kdo rád vyprávěcí klišé a stereotypy Itálie na jih od Říma, nabaští se tu dosyta: komplementární dvojice roztomilých děvčátek - citově rozvodnění Neapolitánci v mraveništi malebné nuzoty a špíny - synáčci z lepších rodin s úsměvy zkřivenými vědomím moci - nechápaví rodiče a vcítivá pančelka - opožděný první pohled na moře... Jak děvčátka dospívají, chlapovlády neubývá, zato přibývá divácké nudy. Vzdal jsem to po šesté kapitole.

Dokument pro našince exotický, sympaticky nejednoznačný a nadměrně dlouhý. Bylo mi těch šampiónů zákona na čínsko-severokorejské hranici spíš líto, než aby mě pohoršovali. Steven Seagal má jiné starosti a já koneckonců taky - zaplaťpánbůh za ně.