StaryMech

Američtí kritici hýří přívlastky jako "skvělý", "neodolatelný" atp. Jakby ne: hlavním hrdinou jsou tu prašule, které navzdory nástrahám ze strany slušnosti a skromnosti nakonec vyhrávají na celé čáře. Výprava i konverzace (na rozdíl od situační komiky, s výjimkou sekvence v samoobslužném bufetu slabé) ovšem přesahují průměr.

Napoprvé jsem spotřeboval všechnu diváckou energii na to, abych se vyrovnal s hlavními postavami a jejich představiteli ("nejméně sympatičtí milenci v dějinách francouzského filmu"?), a tak jsem nedocenil, jak dobře - malebně a zároveň realisticky - je film natočen. Ve svém chladném pohledu na válkou rozleptanou společnost režisér nepochybně navazuje na naturalisty 19. století; přesto v závěru dostaneme nečekanou porci romantické citovosti, naštěstí dalekou nezvalovskému veršování.

Když natáčení začalo, bylo Brownlowovi osmnáct a záhy přibyvšímu spolurežisérovi Mollovi šestnáct. Trvalo osm let, než tenhle v nejednom ohledu velký a jedinečný malý film dokončili. Následující "Winstanley" je ještě lepší.

Díky "Zkoušce umění" jsem měl po delší době dojem, že ČSFD splnila svoji úlohu základny pro smysluplnou diskusi. Pro mě samotného je ale takřka nemožné film zhodnotit, jelikož vzhledem k jeho postmoderní otevřenosti na všechny strany nejsem s to si ujasnit jeho poselství. ("Observační dokument" je jen dobová nálepka - každý observujeme po svém, a leccos zůstane ve střižně.) Bylo-li jedním z cílů tvůrců diváka rozesmát, cítím se nezasažen. Proč nedávám čtvrtou hvězdičku: forma, některými přispěvateli chválená, jen kopíruje evropský nadprůměr.

Humanistický epos, sledující životní cestu človíčků dějinnými smrštěmi a kotrmelci. Přehlídka dobových detailů, malebných obrazů a jímavých okamžiků podle občas papírového melodramatického scénáře; Zhang na poloviční cestě k diváckému davu.

Zfušovaný kříženec westernu a zvířecího strašounu, rádoby jinotajný, prosáklý neúctou k Melvillovi, lakotské kultuře i soudnému divákovi.

K některým Verbalovým výrokům typu "patetický kýč střídá kýčovitý patos" mám výhrady (o jeho velkohubé xenofobii, často působící jako parodie sebe samé, nemluvě), ale ne k jeho zhodnocení filmu. Další z borščů americko-australského popletence, který měl zůstat hercem, jsem, přiznám, ani nedojedl.

Co nějakou dobu vypadá jako dětský film, se rozvine v jedinečnou konfrontaci souběžných světů, navzájem protikladných i prostupných. Okouzlující okamžiky, nečekané přesahy.

Asquithova verze dramatu, které jsem nečetl a neviděl, mě ze zřejmých důvodů oslovila víc než "My Fair Lady". Vyčteno o zákulisí: Shaw spolupracoval na scénáři, napsal i nový výstup na plese u vyslance, ale musel se smířit s tím, že hlavní mužskou roli nesehraje jím požadovaný Charles Laughton. Kromě toho mu bylo překousnout happyend podle představ producenta Pascala, kterého preventivně zkarikoval v postavě Karpathyho.

Jak se říká, smutné kino - o to smutnější, že ho slátal tvůrce "V plném slunci" a "Zakázaných her".