Vesecký

Skvělý výkon Al Pacina v roli slepého plukovníka. Trochu jsem se obával délky filmu, ale děj mě opravdu vtáhl k příjemnému sledování obou protgagonistů, samozřejmě, že závěr byl klasicky hollywoodský, načichlý sentimentem, což asi mají američtí diváci v oblibě, ale filmu to ubralo právě tu jednu hvězdičku. Nádherné tango a několik skvělých dialogů a dalších scén. Divoká jízda ferrarim... no, trošku přitažené.

Naprosto nepochopitelné jako většina Schormových filmů, divím se, že pod tím veledílem je podepsán Zdeněk Mahler. Tohle může pochopit jen hrstka intelektuálů nebo snobů. Vlastně se to podobalo dost některým dílům jednoho našeho světově uznávaného, ale mnou naprosto nepochopeného, dramatika.

Ukazuje se, že kombinace francoiuzského humoru s westernem naprosto neladí. Byl to příběh bez ladu a skladu, naprosto náhodně namíchané gagy vrcholící rvačkou Bardotky s CC.

Začalo to velice dobře, tak na čtyři hvězdičky, symoatická Juli Jakabová přichází po letech do domu, kde kloboučnictví vlastinili její rodiče, kteří uhořeli při požáru domu, chce zde pracovat, ale postupně se dozvídá o existenci svého bratra a zjišťuje, že nový šéf provádí něco nekalého se svými dělnicemi. Jenže pak děj nabírá obrátky a všechno se míchá dohromady, Irisz neustále pobíhá po domě, po ulicích, někdo ji kamsi vozí, starého kočího sama ubije na rybníce k smrti - a prostoduchý sedmdesátiletý stařec ten film najednou přestává chápat. Asi dost anarchismu a trochu zneužívání dívek, hlavně ale chaos.

Trošku to bylo nevyrovnané, po dramatické první části ze dnů, kdy došlo v Černobylu k havárii, se druhá část nesla v lyricko-nostalgickém rytmu a byla zbytečně protahovaná. Přesto ten film stojí za to vidět, zvláště když si uvědomíme, že několik dní po katastrofě se i domácím lidem neustále utajovala, takže ukazovala i něco o tehdejším sovětském systému.

Z míchanice všech možných filmařských stylů od komedie po fantasy nemohlo vzejít žádné veledílo, natož poměrně zbytečně dlouhý kus jakéhosi pomateného putování režiséra reklam s představitelem jeho studentského filmu, který se s postavou Dona Quijota tak zžil, že později se domníval, že je skutečným rytířem bez bázně a hany...  Jedna bláznikvina sice stíhá druhou, ale bez jakékoliv návaznosti a souvislosti...

Průměrný film, mně osobně byl bližší život periférie, byť mezi asociálními typy lidí jako byla ta dvojčata nebo kadeřník podmíněně propuštěný. Rozhodně tem vládnou lepší a hlavně bezprostřední lidské vztahy oproštěné od konvenčních zvyků plných snobismu. A tenhle film mi navíc jasně sdělil pravdu, že veškeré think-tanky jsou na nic, protože nic nevyřeší.

Závěr trochu napravil nemastnou neslanou první polovinu filmu.

Už poněkolikáté (Bitva u Thermopyl) musím znovu opakovat, že tehdy Američané tyhle velkofilmy udělat uměli, aniž by se člověk po tři hodiny byť jen chvíli nudil. Samozřejmě výborný výkon Ch. Hestona a S. Lorenové. Množství statistů, přehledný děj (možná to od diváků chtělo trocha znalosti španělské historie), vycházející z národní španělské legendy s pravidvým základem, to vše dojem umocňovalo. Jediným slabým místem bylo, že všechny vnitrozemské scény byly natočeny na jednom na jednom místě s několika skalami, kterých si divák musel všimnout, ať to mělo být uprostřed země nebo na pobřeží u Valencie-

Jako marxistický vědecký ateista toto dílo hodnotím vcelku pozitivně, rozhodně není ortodoxně katolické, spíše dává podněty k zamyšlení.