Vesecký

Abych tomu dal odpad, tomu zabránily scény moderní manželky se svojí asistentkou a pak skvělá scéna instruktáže "Jak se chovat při přijímacím pohovoru". Protože jsem tohle před lety sám zažil, tak mi to mnohé připomnělo včetně toho, že jsem sám měl chování poctivého Zrzavého. Jinak to byl sled nesmyslných scének a rádobygagů, z nichž vyslovenými trapasy byla scéna v hospodě a golf na hřbitově. Přitom o rekvalifikaci tu nebyla ani řeč, pomíjím-li rekvalifikaci herce na zploditele. Jedna hvězda.

Vlastně mi to ani jako komedie nepřipadalo. Pierre Richard je trochu smutným klaunem, podobně jako byl kdysi Ch. Chaplin. Nebo u nás Saša Rašilov. A strhávání ubrusů, padání předmětů na hlavu, to není humor pro mě. Jenže tenhle film má v sobě cosi, co člověka musí chytit, i kdyby se tomu bránil. Není to jen osud chlapce, který vyrůstá bez vřelého citového vztahu a otec si chce koupit jeho lásku jakýmkoliv rozmazlováním. To, že nakonec najde nejlepšího přítele v člověku, který pro něho byl hračkou, je jen trochu sentimentálním ne-ukončením dramatu. Ústřední myšlenku filmu však nachází právě tento chlapec - otec má šest tisíc zaměstnanců, kteří se stávají z povinnosti (jak říká jeden z našich nejmenovaných podnikatelů - politiků "loajálnosti k firmě") hračkami svého zaměstnavatele. Figurkami ve hře s byznysem...

Tenhle film patří mezi dnes již klasická díla českého psychologického dramatu. Člověk pevných životních zásad, který k čestnému a poctivého životu vede svou rodinu i spolupracovníky (Miloš Nedbal), poněkud nešťastnou náhodou selže a po noci strávené se sekretářkou vedoucího pobočky pojišťovny v Ostravě (již výborná Irena Kačírková ve svých 24 letech) způsobí dopravní nehodu, při níž zahyne malý školák. Okamžik, který může poznamenat na celý život kdykoliv kohokoliv z nás. Zlý čin, mravní zásady, svědomí - jak se s tím vším vypořádat? Tíha, již s sebou nese celá rodina, vyústí v to, že nás hrdina odejde sám přihlásit se na SNB. Výborná režie i herecké výkony, místy poněkud schématický scénář nese s sebou už zárodky nové epochy české kinematografie, v němž záhy převládnou mentorující výchovné prvky, směřující k formování charakteru člověka nové doby. Dnešní generaci třeba bude připadat film směšný a mnozí nepochopí, proč se ten člověk přiznává, když mu nelze nic dokázat...

Po celý život mě provázela tahle nejmilejší a nejkrásnější pohádka, co kdy vznikla. Pohádka o království, kde místo krále vládnou tři rádcové s povedeným výběrčím daní, kde je zakázán zpěv a lidé jsou nemilosrdně vydírání. Pohádka o zemi, jakou jsme si vysnili v letech, kdy se pohádka točila. O zemi, kde je všeho hojnost, kde se za poctivou práci mají všichni dobře a kdy je skutečně poctivá práce ceněna nad mamon. Těch krásných nadčasových hlášek: Nic neroste do nebes. Uhlíři, máš zaplacený daně? Ani na příští rok, že jo... Výdělky jsou malé, daně vysoké. Lidí, kteří pracují, je hodně a páni se o ně málo starají. Kdo zlu neodporuje, sám mu pomáhá. Kdo pracuje, musí se mít tak dobře jako v zemi krále Miroslava. Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj. Jaká pak smutná nostalgie při slovech písně: "Skončila se panská pýcha, volně se tu žije, dýchá..." Stejně mě vždycky vhrknou slzy do očí při slovech: "Já už nejsem pyšná." "A přece tě miluji, i když jsi král..."

Historický film vypovídající o životě v Leningradě v době nacistické blokády. Do obklíčeného Leningradu přijíždějí zahraniční reportéři a při náhodném bombardování zmizí novinářka Káťa, dcera bývalého bělogvardějského generála. Objeví ji rudoarmějka Nina, která ji ukryje v domě, kde žije matka se dvěma vyhladovělými dětmi a také operetní pěvkyně. Káťa si zamiluje obě děti, k Nině ji začne vázat velké přátelství. Když se Kátin přítel, novinář Phill (?), dozví, že je Káťa naživu, vyhledá ji, ale Káťa se z břehu Ladožského jezera vrací k opuštěným dětem, aby se vydala na dobrovolnou smrt hladem. Nádherný příběh o přátelství, který se však nevyhýbá ani pohledu na Stalinovu krutovládu; když NKVD zjistí, kdo se v Leninbgradě ukrývá, pokládá Káťu za špionku a snaží se ji nalézt. Přitom umírá i důstojník Kornějev, který Káti pomohl spojit se s Phillem. Pět hvězdiček dramatu jen podtrhuje vynikající režie i projev představitelů hlavních rolí.

Film jsem viděl asi potřetí a stále jsem na rozpacích, jak ho hodnotit. Karel Zeman byl mistrem animace a triků světového renomé. Jeho předvěká zvířata a kombinace kresby s plenérem jsou v době dnešních počítačových animací nepřekonatelné. Vedle toho však děj postrádá šťávu, jsou zde hluchá místa a občas je děj nepřehledný a dokonce nepropracovaný, takže se divák často nudí, než na konci filmu pochopí, že vše byl jen sen topícího se poručíka a krásná Angelika byla jen přeludem. Ani herci neměli co hrát tak, aby mohlo jejich umění vyniknout. A tak to nejcennější kromě těch triků je v tomto filmu poselství, které se promítá Zemanovou tvorbou často - sen o světu beze zbraní a bez válek s překrásnou karikaturou vojenského myšlení; dnes, kdy existují síly, jež chtějí uvrhnout svět do katastrofy, je to zvlášť burcující myšlenka.

Tyhle filmy režisér Čeněk Duba uměl. Jeden den ze života dobrovolných i profesionálních pracovníků Horské služby ve Špindlu. V okamžiku, kdy dojde náhle ke změně počasí a na hřebenech Krkonoš se rozfouká vichřice, musí se jeden z jejích členů rozhodnout, zda se znovu vydat do nebezpečných hor poté, co před dvěma roky utrpěl psychickou újmu, byv zasypán lavinou. Nyní prožívá průjezd lavinovým polem, aby zachránil život neopatrného turisty, a rozhodne se zůstat v milovaných horách. Po celých osmdesát minut je děj napínavý, vzpomínám, jak jsem jej prožíval jako malý kluk u mnaličké televizní obrazovky. Ani dnes jsem nenašel žádné hluché místo, snad jen že se nestává, aby v jeden den musela HS zasahovat u tolika případů lidské nezodpovědnosti a všechny dopadly dobře. Film je věnován skvělé a záslužné práci Horské služby. Pět hvězdiček za výbornou režii, strhující podívanou, relativně dobré výkony herců, vkusnkou hudbu i výchovný aspekt.

Průměrný western, který kromě výkonu Roberta Mitchuma nijak nenadchl. Wilsonovi jde o to, vydělat na občanské válce v Mexiku, Kennedy je prachsprostý pašerák zbraní. U filmu jsem klímal a o nic závažného jsem nepřišel, přesto jsem si všiml několika primitivních nesrovnalostí ve scénáři: jak to věděli prchající Wilson a Kennedy, že za řekou jsou bažiny, když tu krajinu neznali? Jak dokázali zbraně z beden ihned uvést do bojeschopného stavu? Jaká náhoda vedla k uvolnění lodě s benzínem a tzřaskavinami naproti vojákům? A upřímně řečeno, ani Ursula Thiessová moc krásy nepobrala.

Takhle to dopadá, když země bez prostředků na kulturu chce natočit válečný film. V. Marhoul chtěl uctít památku padlých v boji proti fašismu, počin jisté záslužný. Ale musel se v Tobruku soustředit spíše na komorní prostředí jedné malé jednotky a my celý čas tápeme, jak tam ti chlapci přežívali. Jaké bylo jejich týlové zabezpečení, spojení s vyšším velitelstvem, jak věděli, kde se proti nim vyřítí nepřítel - ten tam ostatně byl vidět jen na krátkém úseku jedné bitvy, vše ostatní zabezpečili filmoví pyrotechnici, nechávající tu a tam vybuchovat "nálože". Herci se snažili seč mohli, ale bylo vidět, že jde o umělce zatím nevyzrálé, kteří své role přeříkávali naší dnešní mládeží obvyklým drmolivým stylem, takže jim často nebylo rozumět. Možná by bylo úspěšné pochybovat i o slovníku jejich hrubých slov, i ten mi připadá novější než z doby 40. let. Pár scén stálo za povšimnutí (detail oka, voják s utrženými končetinami, závěrečná scéna), ale je to všechno tak na dvě hvězdičky...

Tenhle fim je pro pejskaře... A to ještě spíše pro ty, co mají rádi tyhle obrovské potvory, jimž se vyhýbám na sto honů... Chovatelé psů, ti, kteří umí pochopit psí duši, to mají s tímhle filmem snazší, mně moc neřekl. Jen to, jak to má všude těžké člověk po padesátce, který těžko nachází své uplatnění; a ještě k tomu takový dobrák jako Juan, který neumí být falešný, je neprůbojný, neumí si život zařídit k prospěchu svému. Snadno pak narazí na chytráky,, jakým byl protřelý žvanil Walter. Ještěže se ten pes nakonec šťastně pomiloval. Děj je chudý, scénář průměrný... U Juana Villegase vynikla především jeho mimika, tvář prozrazovala velkou dobrotu a čistotu srdce. To byl největší klad filmu.