Vesecký

Pátý díl četnického seriálu byl natočen o řadu let později než předchozí díly a pro mne je hlubokým zklamáním. Scénář si napsal L. de Funes tentokrát sám a bylo to pokus velmi nezdařený. Snad měl být parodií na americké trháky o UFO, ale zbyla z toho jen změť nesouvislého příběhu, dá-li se vůbec o nějakém příběhu mluvit. Že se změní personální obsazení stanice, to se dalo čekat, ale že dokonce Funes i Galabru budou mít oba nové manželky se starými jmény, to šokovalo nejen samou touto skutečností, ale především tím, že nově obsazené herečky byly proti původním šedý podprůměr, přestože vlastně neměly co hrát. Film byl založen na dovednosti ufounů zmutovat se do jakékoliv lidské podoby. Jenže to bylo dost málo, protože po pár desítkách minut si divák uvědomil, že s opakováním jednoho gagu (dunící těla a popíjení oleje) se nedá na úspěchu filmu stavět. Dávám-li tři hvězdičky, je to spíše z milosti a z úcty k Funesovi, Galabru i Giraultovi. Film se opravdu, ale opravdu nepovedl.

Prostě tenhle film se nedá ohodnotit jinak než pěti hvězdami. Tulák Charlie prožívá svůj klasický příběh klasicky - s plnou snůškou smůly a odstrkování, ale nakonec je po zásluze odměněn nejen zbohatnutím, ale i krásnou dívkou. Nevím, nakolik je hodnota filmu ovlivněna dodatečným mluveným komentářem, ale příběh tím rozhodně neutrpěl. Vždycky si připomenu ten dvojí pobyt tuláka na chatě uprostřed pustiny, poprvé s porcí boty a halucinacemi Big Jima, podruhé v ohrožení nad propastí. Jak jsem se tomu jako kluk nasmál. Chaplin je jeden. Jen připomenu jednu podobnost s Vlastou Burianem. To ve chvíli, kdy sní o přítomnosti dam na svém silvestrovském večírku a ukazuje pantomimu tance dvou housek. Vlasta zase ukazoval své umění imitátorské a pěvecké.

Tak tedy minusy: 1. banální příběh o matce a dceři z Prahé, zřejmě dobře situovaných, že by matinka (S. Stašová) toplik vydělávala překladatelskou činnosti? Dceruška Laura je editorkou ženského časopisu, ale spíš to vypadá, že se většinu času může poflakovat... Obě mají problémy s chlapy, střídají je jak na běžícím pásu, matce se znelíbí čeští burani (co by říkala chlapům z vesnice?), tak shání po cizině, dcera taky dlouho s jedním nekonec se zamiluje do Olivera, který se před dvaceti lety znelíbil její matce (Pažoute!). 2. Příběh je vyprávěn v kadeřnictví, ty tři zaměstnankyně, co Lauru poslouchají, hrají (asi to je režisérský záměr?) zcela amatérsky. Plusy: Renče politicky nemusím, ale režisérsky je to profesionál, který si vybral i dobrou hudbu včetně francouzských písní. Simonu Stašovou nemusím, ale tady hraje excelentně, řekl bych, že role jí naprosto sedla. A pak těch pár hlášek (Přece se nevdám za někoho, kdo volil Bushe!). Takže po váhání jsem přidal jednu hvězdičku na tři.

Životní příběh Jacka Crabba mi taky dosud unikal, ač jsem o něm moc slyšel... Krásná westernová klasika. A Dustin Hoffman je prostě herec světového formátu a z amerických rozhodně z nejlepších, neznám s ním slabý film. Co jen připomíná Little Big Man? Trochu jako by si z něho vzal Forrest Gump, ale tenhle je mnohem lepší. Tršoku to zacinkalo Limonádníkem, ale že by si Willingham vzal i něco z něho? Pak taky jednu písničku od Greenhornů. Tam blízko Little Big Hornu... V každém případě to není jen o Jacku Crabbovi, je to i o indiánském Dědečkovi a jeho životní moudrosti. A je to i o generálu Custerovi a jeho ctižádosti, která nezná slitování ani s bezbrannými indiánskými ženami a dětmi. A je v tom příběhu mnoho úsměvného, třeba příběh o třech sestrách Sluneční Záře, který je však vzápětí přerušen krutým vražděním. Jako by to připomínalo i něco ze současnosti...

Na tenhle vietnamský snímek jsem se moc těšil, ale pak přišlo zklamání a abych děj pochopil, musil jsem si přečíst zdejší popisku. Tři sestry a bratr chystají obětinu za zesnulou matku. Ta kdysi měla jakýsi poměr s mužem ze Saigonu, po tomto tajemství pátrá jeden z manželů sester, spisovatel, který se málem v saigonském hotelu zaplete s neznámou kráskou. I druhá vdaná žena mlčky trpí manželovu nevěru, když tento muž - fotograf - zapomíná zřejmě někde své soukromé fotky, na nichž roste jeho nemanželský synek... A případ třetí sestry jako by vypadl z filmu "Cech panen kutnohorských": Jsem v jiném stavu - jak to víš? - před čtrnácti dny jsme spolu prováděli takovou věc - a kdy jsi měla měsíčky? - no, před týdnem. Tak tohle u mne bodovalo, zato jsem se až skoro do konce filmu nemohl vyznat v postavách a jejich jménech, taky jsem nepochopil, zda ta třetí sestra byla totožná se sestrou toho bratra, kteří spolu bydleli. Prostě tyhle Asiatky jsou si strašně podobné... Tak jen dva bodíky, no... Hezká hudba a vietnamské písně...

Britové vzdali tímto filmem zřejmě hold svému významnému generálovi Gordonovi a jeho neobyčejné, byť marné odvaze poté, co dostal od britské vlády příkaz na evakuaci Britů a Egypťanů z Chartúmu, ohroženého Mahdím. Neznal jsem přesně historické pozadí a obsah zde jsem předem nečetl. Proto jsem očekával mnohem "lepší" závěr filmu. Britové se do boje o Chartúm nakonec nezapojili, jejich vojsko přijelo pozdě. A tak vlastně film není o britské porážce, ale o morálním vítězství Gordonově. Ch. Heston se své role zhostil dobře. Jednu hvězdičku ubírám spíš vzhledem k horší orientaci politické situace i záměrů jednajících postav pro neinformovaného diváka.

Koncert pro Alaina Delona a zvláště Simone Signoretovou, která tu zahrála velmi přesvědčivě ráznou majitelku zemědělské usedlosti, která čelí nátlaku svých dětí, aby je podělila a část pozemků prodala. Záhadná vražda náhodné řidičky pod jejich statkem bez jakéhokoliv motivu nedá spát mladému soudci, který je stále přitahován k obyvatelům statku Spálené stodoly. Oba synové jsou v noc vraždy mimo domov a jejich výpovědi svádějí k domněnce, že tu cosi nehraje. Soudce se rozhodne neustálými návštěvami vyprovokovat členy rodiny, aby prozradili, co o vraždě vědí. Způsob takového vyšetřování je zcela ojedinělý. Když se nakonec peníze zavražděné skutečně objeví na statku, psychologická zápletka vrcholí, ale před domovní prohlídkou matka peníze ukryje. Konec pak nepředpokládá žádný divák, rodina skutečně s vraždou nemá nic společného kromě toho, že peníze náhodně objevil v kabelce zavražděné mladší syn, aniž si potmě všiml, že poblíž leží mrtvola... Jedinou slabinou tohoto snímku je jistá rozvleklost, kdy se děj jen nepatrně posouvá dopředu. Čtyři hvězdičky.

Jak neznám tváře amerických herců, tak jsem si myslel, že Malkovich je Sinise... No, to tak pro zasmání, Ale vážně, Malkovich v postavě Lennieho zahrál asi skutečně postavu, jakých mnoho nevytvořil, snad je v této postavě ještě životnější než Hofmann v Rain Manovi. Jen na první pohled podobný základ - duševně vyšinutý člověk závislý na svém silném druhovi. V Rain Manovi sourozenec, tady zcela cizí muž, který vše prožívá na úrovní pětiletého chlapce. Navíc s obří silou, která způsobí tragédii. Ke své ostudě se přiznám, že ani román se mi dosud nedostal do rukou, a tak jsem prožíval skutečně silný příběh, podobný a přece odlišný od známějších Steinbeckových adaptací, kde je sice trochu upozaděn sociální aspekt (ale je i tu), ale i ten se odehrává kdesi na venkově amerického Středozápadu. Mistrná režie začínající chcíplou myškou v kapse Lennieho a končí trochu silnějším stiskem krku snachy majitele farmy. Postupně stále více tušíme, že se schyluje k tragédii. A smrt Lennieho? George již nic jiného dělat nemohl, a tak ani jednoho z obou druhů nemůžeme vinit z vraždy. Spíš vzbuzují lítost.

Tohle nebylo ani drama ani romantika. Autor (zřejmě už knižní předlohy) jako by chtěl předjímat děj slavné Jany Eyrové a vyprávět, co se stalo předtím, než pan Rochester poznal Janu Eyrovou. Je to ale mdlé, nudné, zdlouhavé, bez vzrušení, nepochopil jsem, co nutilo autorku, aby napsala prolog k tak klasickému dílu Ch. Brontëové. Mladá Antoinetta se provdá za Rochestera, kterému jde jen o její majetek. Během líbánek v opuštěném sídle na Jamajce se setká s tajemstvím její matky a začne být přesvědčen, že šílenost musí potkat i Antoinettu... Trošku to tam dýchne tajemnem afrokaribských náboženských představ, ale to je tak asi všechno. Jedna hvězdička za hlavní představitele.

Myslím, že tři hvězdičky pro tento film je akorát. Dlouho jsem se mu vyhýbal, tyhle krškovské lyrické filmy mě většinou vždycky dost nudily. Je to ostuda, ale nečetl jsem ani Turgeněvův originál, takže jsem se vlastně po celou dobu nedozvěděl, v jaké že zemi se děj odehrává (snad v Německu? V Rakousku?), ale nápisy byly české, tak asi v Čechách. Režisérsky byl film ovšem zvládnutý dobře, zaujala mě stárnoucí Marie Glázrová, které to tenkrát slušelo víc než zamlada, Květa Fialová jako svůdkyně mladých mužů ve středních letech, to snad ne, ta by ani tenkrát mě nedostala. Děj skutečně nudný a od okamžiku, kdy se na sebe zakoukali Fialová a Olmer, tak byl jasný i konec. A tak člověk akorát mohl bez sentimentu politovat Giemu (??), tenkrát právě Miss ČSSR Alžbětu Štrkuľovou.