ostravak30

Kvarteto je dalším z řady filmů, kterých teď přibývají mraky, jež je výpovědí o současné střední generaci. Tato generace se chce bavit, musí ale i pracovat a většinou si neví rady nejen se svým životem obecně, ale i se vztahy. Na problémy též naráží při vzájemné komunikaci s rodiči. Kvarteto nám nevypráví příběh, ale spíše epizodní střípky ze života všech čtyřech, které se vzájemně prolínají. Všichni hledají štěstí, ale je to nejen vůči sobě, ale též i k sobě navzájem. Pravdou je, že s horšími herci by film možná dopadl hůře. Takhle ke mě určitá snaha dolehla, ale ne zase tak moc, abych si řekl, že si chci film znovu pustit. A už vůbec ne natolik, abych se s jejich problémy ztotožnil nebo je chápal více než je nutné pro samotné pochopení filmu.

Když jsem se podíval na režijní práci režisérky Terezy Kopáčové, tak jsem zjistil, že společenská témata se objevují v jejich dílech často, viz kupříkladu film Metanol. Ale též seriál Jak si nepodělat život, Nevinné lži, Soukromé pasti. Seriál Ochránce je ale přeci jen něco víc. Poprvé po dlouhých letech se objevil seriál, který nejenže otevírá alespoň nějakou diskuzi, ale též široká témata, která již ve společnosti rezonují. A ne zrovna malou chvíli. Navíc se jedná o skutečné případy, takže není možné odvětit, že fantazie scénáristů nelze srovnávat se skutečností. Ve velkém počtu seriálů kriminálních, doktorských a rádoby humorných je Ochránce jako zlatá ryba v rybníku plném pulců. Je to výjimečný společenský a sociální počin a už za to tvůrcům patří dík. Je ale pravdou, že třeba v dílu Andílek jsem absolutně nepochopil, proč nikdo s chlapcem nepromluvil, Aleš Pelán až v samém závěru. Na druhé straně je potřeba takových seriálů i u dalších společenských témat, a doufám, že se celá řada filmařů nechá inspirovat. Kupříkladu zde snad rodiče pochopili, že učitelé to opravdu nemají lehké a v dnešní době tím spíš. Na druhé straně je třeba, aby se rodiče a především studenti nebáli něco řešit a otevřít diskuzi byť je to někdy značně složité. Za funkci školního ombudsmana se ale přimlouvám, protože je jasné, že je tato funkce velmi potřebná na všechny strany. Závěrem dodám, že herecké výkony i jednotliví herci byli parádní. Lukáš Vaculík se opravdu ohromně posunul od svých prvních rolí. Velmi se mi líbila jak úvodní znělka, tak celá hudba včetně vzkazů tvůrců pro ty, kterých se to týkalo.

Pán Prstenů, Harry Potter a další úspěšné série inspirovaly filmaře. Já osobně to taky psal mnohokrát. Fantasy měli a mají potenciál. Zlatý kompas dopadl asi podobně jako Čarodějův učeň. Producenti prostě jen cítili šanci na úspěch. Bohužel z tohoto projektu nezůstalo u žádného kouzla, které ostatní série měly. Tvůrci se pokusili vytvořit nový svět, který by byl taktéž složitý a strukturovaný. Svět, který by obsahoval kromě lidí i mluvící tvory, kouzelné a nadpřirozené tvory. Místo toho ale není od počátku jasné, kde lidé přišli ke kouzelnému prachu. Později je řečeno i to, že dříve jím nedisponovali, takže neměli ani daemony. Kde je vzali? Jakou přesně vlastně plní funkci? V příběhu se objevují divoženky nebo jak se to jmenovalo, kdy nejprve bylo řečeno, že bojují na straně zla, najednou se objevili po boku Lyry. A lední medvědi asi též nebyla jediná mluvící skupina obyvatel jejichž bojovný původ nám též není vysvětlen. A protože nejsou další díly, které původně asi být měli, tvůrci si nechali na konci otevřená vrátka, tak se nám kdesi ztratí postava Daniela Craiga a poražena zcela není ani Nicole Kidman. Je to směsice krásné výpravy, ale trochu chaotického příběhu, který je místy složitý a díky mnoha nevysvětleným věcem nelogický. Knihu jsem nečetl, ale na druhé straně mě film nabudil si jej do budoucna někdy přečíst.

Ne, tady ty pohádky byly prostě velmi odfláknutá záležitost. Všechny role byly přiděleny dvěma hercům a od stromů šly stíny na zadní část studia. Pohádka samotná je taková ta ruská klasika, ale v tomto minimalistickém podání si divák ani neužije samotné pohádkové motivy natož celý děj jako takový.

Můžu srovnat dvě slavné verze. A obě jistě budou mít své zastánce i kritiky. Pro mě vítězem zůstává ta s Jeanem Maraisem. Přeci jen se mi velmi líbila výpravnost a Jean Marais pro mě v roli zůstal charismatičtějším. Richard Chamberlain na mě občas s těmi bílými fousy působil jako Dracula, když shlížel shůry. Ani výprava mě příliš nepřesvědčila. Ale obecně je Hrabě Monte Christo jeden z nesmrtelných vynikajícně napsaných příběhů, které prostě nestárnou.

Srovnání Mladý papež a Nový papež je nasnadě. Pokračování a nový seriál je více...všeho. Všeho bizarního, úchylného a sexuálně explicitního. Je toho všeho opravdu víc. Otevírají se též nová témata. Církev z podobného seriálu museli vstávat vlasy hrůzou na hlavě. Ale za mě je to už moc. Moc úchylné, moc přemýšlivé a moc bizarní. Možná je tu snaha šokovat za každou cenu. Snaha za každou cenu přitvrdit oproti prvnímu dílu. Herecké výkony opět skvělé, režisér z herců doslova vymačkal vše co šlo. Líbí se mi též úvodní znělka, která se několikrát mění, jen hudba zůstává.

Snáz se mi bude hodnotit toto dílo, neboť mám srovnání se starší a mnohem slavnější verzí. Gérard Philipe a Gina Lollobrigida jsou ovšem nepřekonatelní. Původní verze má své kouzlo. Zde jsem měl od začátku problém s přemalovanou Penélope Cruz, která nejenže působila starším dojmem od Vincenta Pereze, přitom je mladší, ale navíc mi přišla spíše jako kurtizána. V čem také tato verze prohrává jsou hlavně souboje a to jak šermířské tak všechny ostatní. Není v tom ta lehkost a oddychovost, kterou se verze z roku padesát dva pyšní. Na druhé straně bych ji úplně nezatracoval. Asi se ale mělo zapracovat na svěžejším humoru, více odvážnějších kouscích hrdiny a hlavně oba hlavní představitelé měli být charismatičtější.

Muži v černém se hned po shlédnutí stali mým oblíbeným filmem. Bary Sonnefeld totiž, samozřejmě po inspiraci komiksem - sám tohle nevymyslel, vytvořil podobně jako se podařilo ve Star Wars udělat naši galaxii menší. I vesmír se tak nějak zmenšil a tudíž cestování sem a tam není zase tak složité. A spousty vesmírňanů si tady chce žít. Nejenže je naše planeta celá menší i v souvislosti s vesmírem, ale celá řada mimozemšťanů jsou ve svém kontextu vtipní lidé. Hlavně, když sami sebe ukrývají pod maskami. A upřímně řečeno jeden z největších drsňáků v Hollywoodu jako člen této dvojice? Tommy Lee Jones byla skvělá volba do této komedie, protože on i zde vlastně hraje drsňáka, i když se jedná o humor a já si nepamatuji, že bych jeho roli někdy viděl se smát. Zároveň je tento herec pro mě zárukou kvality filmu. A s Willem Smithem mu to skvěle ladilo. K tomu novátorský pohled na sci-fi obecně a přístup k tématu člověk-ufoun. Skvěl a naprosto originální humor. Muži v černém jsou pro mě obecně vynikající sci-fi a stejně kvalitní nápad, který v žádné jiné parodii na sci-fi takhle dobře nefungoval. K tomu oceňuji skvělé triky a masky. A stejně kvalitní je i hudba.

Od Pavla Koutského je to pro mě první snímek, takže těžko srovnávat. Zde pozorujeme hranou složku kombinovanou s animovanou. Trochu mi to připomínalo hrátky Toma a Jerryho. A ten chlamající se chlápek byl vůbec nejzajímavější. A samozřejmě klasická hudba Petra Skoumala. Rovnou ale říkám, že jsem těžko objevoval ten rozpor a dvojakost o jakých se v úvodním textu mluví.

Růže a prsten hned zpočátku připomíná díky propletenci vztahů trochu telenovelu. U některých postav není zcela jisté, jaké jsou vlastně charaktery a zde se více než kde jinde ukazuje, že i postavy v pohádkách nemusí být černobílé. Ostatně zde je mnoho postav, které nám jsou zpočátku představeny, ale následně se ukazuje, že jejich charaktery jsou složitější než je u pohádek běžné. O soše se dozvídáme celkem brzo, že je to vypravěč a zároveň působí jako z řeckého dramatu jako Deus ex machina. Ono to celé působí spíše jako řecké drama s telenovelskými prvky ovšem do pohádky s humorem a nadsázkou. Miloše Nesvadbu jsem jako lehce přihlouplého, ale humorného prince viděl víckrát. Jaroslav Marvan se do pohádek moc nepouštěl, ale zde mi hned připomněl svého krále z Šíleně smutné princezny. Celá pohádka se odehrává na zámku a v několika kulisách. Jsem si jistý, že své fanoušky si pohádka najde. Mě se líbily jiné pohádky, které v té nadsázce zašly ještě dál.