ostravak30

Spravedlnost pro Selvina může být námět přesahující jakoukoli mediální dobu. I dnes média vyrábějí rádoby celebrity reality show. Média překrucují, zveličují a vytvářejí si své hrdiny doby. Selvin takový je. Sám se ostatně podivuje nad tím, jak ho média vykreslují a jak dotvářejí celkový obraz o jeho osobě. Takhle se navíc dá snadno manipulovat s veřejností, což se ostatně děje. Na druhé straně vyjma skvělého Rudolfa Hrušínského jsou některé věci přehnané a i ta ironie pak dostává kapánek na frak. Jiné naopak upozaděny. Své poselství to má ale jasně dané a nutno říct, že pro tehdejší obyvatelstvo ještě silnější.

První film jak pro scénáristu tak pro režiséra a paradoxně se ani jeden nepodílel na prvním dílu, které více vydělal a přesto se mě osobně líbil víc tento. Film obsahuje ještě více vtipů a děj je o něco komplexnější. Parta motorkářů je víc podivnější a blbější, větší prostor dostávají ale i policisté nebo  Beddoeova matka.

Nevím v kolika komediích Clint Eastwood ve skutečnosti hrál, ale též je pravdou, že režisérem mu byl začátečník James Fargo pro nějž to byl druhý režijní počin a Jeremy Joe Kronsberg jako jeho první scénář. Tvůrci si dělají obecně legraci hlavně z motorkářů i pouličních bitek a z předchozích rolí C. E. Je to koukatelné, ale sám sebe jsem překvapil tvrzením, že druhý díl mi přijde propracovanější co se děje i vtípků týče.

Přiznám se, že o zmíněném režisérovi jsem v životě neslyšel a taky z jeho filmů nic neviděl. Magnolia je asi jeho nejslavnější počin. Zajímavý je tento snímek především díky obsazení. Vedle sebe stojí celá řada hereckých es a hlavní roli nepřevzal v podstatě nikdo jako nejhlavnější, ale tato úloha se rozložila mezi několik postav. Mám velmi rád filmy, které popisují lidské příběhy a pokud jsou takto spojené, tím líp. Pravda, tvůrce mě trochu ničil svou stopáží, která je opravdu náročná i na takový film ve kterém naštěstí není moment, kdy by se něco nedělo. Jenže na druhé straně jsou si leckteré osudy mírně podobné a dost trvá než se dopracujeme k tomu, co chtěl autor vlastně říct. Hodně mi film připomínal pozdější seriálů Doteky osudu založený na podobném principu.

Opět změna místa. Praha se už omrzela a tak následovala Plzeň, Ostrava a teď i České Budějovice. Měst je hodně a tak ještě je kde natáčet, ale pravda, pokaždé to bude originálnější než už tolik zprofanovaná Praha. Vezmu-li to od začátku, tak jak obsazení, tak úvodní znělka jsou parádními úvodními atributy.  Pominu-li fakt, že obsazení Pavly Beretové jsem vůbec nepochopil, neboť se připojila až v bůhvíkolikátém díle a navíc i tak zastávala pouze minimální roli. I jednotlivé případy jsou zajímavé. Faktem je, že samotné Budějovice jsou aktérem dějí jen minimálně a většina se odehrává všude jinde po okolí, ale budiž...lokace jsou vskutku oku lahodící. Méně už charaktery jednotlivých postav. Vedle těch úplně nezajímavých tu máme jednoho alkoholika a šéfa s tajemstvím, ale též s minulostí tajného agenta. Jako by snad tvůrci neuměli vymyslet nic originálnějšího. Již se začínají opakovat. Bohužel mě pak nepotěšila stopáž. Tvůrci stále nepochopili, kde je současný trend. Více než hodinové díly jsou prostě špatně. Už jen proto, že samotné epizody nejsou narvané dramatickými událostmi a akcí, ale z poloviny jsou zaplněny případem, podstatnou polovinu ale obsahují osobní problémy kriminalistů, ačkoli zde spíše jednoho, a jeho minulost. Jinak se ale kriminálka tváří moc dobře a je jedna z mála, kterou bych si po čase i zopakoval.

Václav Čtvrtek má za sebou řadu krásných pohádek. Od Rumcajse, přes Pohádky z mechu a kapradí aj. Václav Bedřich zase režíroval Boba a Bobka, Maxipsa Fíka atd. Toto spojení vyloženě nedopadlo špatně. Jenže tento seriál je určen, na rozdíl třeba od zmíněných výše, určen vyloženě pro nejmenší. Zatímco u králíků z klobouku či Manky a Cipíska se sem tam pobavili i dospělí, Amálka řeší ty nejjednodušší starosti v lese a tomu je přizpůsobený děj i stopáž. Humor se čekat nedá, je to prostě jednoduchoučká pohádka, na které by měli děti objevit, co je zlé a co je dobré a co se dělá a co už ne. Víc se od toho čekat nedá. Jiří Hrzán navíc také nebyl bůhvíjaký vypravěč a za mě se do pohádky nehodil, zvolena měla být asi určitě žena.

Marie Kudeříková mi dosud byla totálně neznámou osobností, takže díky tomuto projektu už alespoň vím, o koho jde. Také exteriéry i interiéry byly zvoleny zajímavě a vhodně. Bohužel nejsem odborník na tanec a jako laik zastávám názor, že ne vše se tancem dá vyjádřit, s čímž by nejspíš tanečníci rozhodně nesouhlasili. Texty dopisů mnohdy spadají do poetických až básnických vyjádření z nichž je těžké porozumět všemu, myslím obsahově. Na druhé straně je třeba říct, že zavržení současností je trochu nespravedlivé neboť M. K. zemřela v době, kdy víc než půlka Evropy žila v přesvědčení, že Stalin je fajn chlapík a v Rusku se neděje nic strašného. A každý, kdo chtěl kázat něco jiného byl zavřen a to hlavně v demokratických zemích, kde pravdu o Sovětském svazu nikdo otisknout nechtěl. Neexistoval internet, satelity a mobily, takže informace byly zkreslené a kusé. Tedy i její obdiv ke Stalinovi nevycházel ze správných informací, které ani mít nemohla a že její jméno později zneužil režim, za to jí fakt vinu nelze dávat, vždyť již byla po smrti. Naopak každý, kdo bojoval proti nacismu a sám nepáchal zlo je hodný obdivu. Závěrem musím dodat, že souhlasím s Amonasr, že rozumět často herečce nebylo, hlavně ty pasáže, které byly mluveny v místnosti, kde i vrzala podlaha. Mě navíc trochu vadila i ta schizofrenní kamera.

Kdyby v podstatě Rudolf řekl své přítelkyni hned o co go..., tak by nebyl problém a celá povídka by ani nevznikla. Stejně tak, kdyby Helena svým rodičům řekla pravdu. Místo toho všichni hrají komedii a pointa zůstala taková...nijaká.

Karolína je bohužel jasným příkladem dokumentu o ženě, jejíž životní peripetie jsou sice zajímavé, ale asi je tak zhruba co se primáckého nebo nováckého seriálu týče. Karolina je sice odhodlaná, na začátku navíc hodně hubatá, řekl bych až drzá, což na ostatní může působit otravně a nesnesitelně, ale bohužel právě takoví lidé v životě nejvíc pochodí, nicméně nevyslovuje žádné myšlenky, které by byly hodny převyprávění a ani její osud nic takového nepíše. Hlavní hrdinka si jde zkrátka za svým stůj co stůj, což může být obdivuhodné, kdyby nebyla tak tvrdohlavá, a jak už bylo řečeno i protivně sebevědomá a neustále nespokojená. A vzhledem k jejím eskapádám v mládí tak i bez sebereflexe. Jenže to je tak zhruba vše. Na zdravotnictví nenechala nit suchou, na mužích v určité fázi také. Nakonec štěstí došla. Časosběrné dokumenty budou vlastně zajímavé vždy. Přeci jen je zajímavé porovnání životních myšlenek ve 20 a o 20 let později. Také životní osudy má každý z nás zajímavé, neboť takové scénárista prostě nenapíše. Na druhé straně tento příběh zobrazuje cílevědomou ženu, která má problémy se vztahy, kterak nakonec svému štěstí dojde, aby v závěru...no...jak to říct...zase byla dost nespokojená. Úsměvné, ale na nějaké repeat to není.

Já podobným filmům vždy tleskám, protože ani u nás ani ve světě se bohužel podobná témata příliš nezpracovávají, což je veliká škoda. Sci-fi, komedie a kriminálky, sem tam nějaký akčňák a fantasy, to jsou hlavní žánry. A když už historický, tak maximálně z první nebo druhé světové války a možná středověku. Film má navíc přesah do kategorie přátelství, které mezi člověkem a zvířetem vzniká. Jeden bez druhého by nepřežili, což je zvláště dnes důležitější než v kterékoli jiné době. Podobné přátelství ale může vzniknout i mezi lidmi. Dalším důležitým aspektem je přežít i nepřežitelné a když už to vypadá, že není naděje, tak pokaždé nějaká je. Dost mě třeba překvapilo, jak se v ne zrovna teplém počasí dokázal mladík udržet dlouho viset na skalním převisu. Je to dobrodružný film, který poutá především svým obrazovým a scénickým pojetím. Určitě se nejedná o strhující drama. Určitě také nepůsobí jako dějepravně-poučné dílo. Na druhé straně se dítka mohou přeci jen něco nového dozvědět a jedná se poutavé vyprávění o přátelství, o hodně dávné době i o pravěkém dobrodružství.