Náčelník

Alfa byl od začátku oříšek- Poslední rok se neustále hýbalo s premiérou, trailery nevěděli jak film prodat a každý se tvářil tak trošku jinak, film v kinech velice prošuměl a navíc musí všichni diváci z celého světa číst titulky kvůli tomu, že v něm pravěcí lidé mluví autentickým pravěkým jazykem. Přes to všechno to vypadalo velice zajímavě a jako něco o co by asi byla škoda přijít. Otázka jestli je to dobrý film však zodpovězena nebyla... a dá se říct, že je to opravdu docela dobrý! Režíruje Albert Hudges a jedná se pro něj o první film, který točil bez bratra Allena Hudgesa. Spolu natočili již například detektivku Z pekla s Johnnym Deppem pojednávající o řádění Jacka Rozparovače nebo post-apokalyptickou Knihu přežíti s Denzelem Washingtonem. A i přesto, že u těchto filmů nemám nějakou touhu je znova vidět musí se nechat, že to jsou po vizuální stránce strhující podívané. A nějak takto na tom je i Alfa. Řekl bych, že dětem vstup zakázán, čistý pohádkový příběh totiž nečekejte. Jedná se sice o příběh ve kterém se mladý, nezkušený pravěký lovec při cestě domů setká s vlkem a postupem času se z nich stávají přátelé. Je to ale cesta, které by se většina Disneyovek vyhnula, tady se totiž odehrává před 20 000 lety, ve velice tvrdém,špinavém a drsném světě. Nikdy se sice nejde tak do morku kostí a brutální násilí ve filmu chybí, děti ale možná z toho zabíjení zvířat přece jen dobré spání mít nebudou. Jinak mám ale pocit, že film dokáže zaujmout každého. Alfa mi ze začátku připomínala jakýsi prequel 10 000 př. n. l. od Rolanda Emmericha, vyložené opisování ale nečekejte. Ten 10-tisícový rozdíl jde hodně vidět a potěší, že Hudges zase nabízí jiný pohled do dávné historie. Vizuál je opravdu vládcem tohoto snímku: Hughes si hraje s barvami, nabízí nejzábavnější zpomalovačku od dob 300: Bitva u Thermopyl a na celou krajinu se nádherně dívá a jde vidět, že nejde o green screen. Tady by IMAX projekce určitě stála za to, bohužel mě čekala klasická 2D projekce, která ale zážitek neubírá. Trošku větší problém je s tempem: Film není dlouhý, trvá pouze 97 minut, jakoby ale už u 70 minuty nevěděl co chce vyprávět. První půlka s výcvikem náčelníkova syna se totiž se v druhé půlce změní v již zmíněné navazování přátelství s vlkem a ta druhá polovina bohužel jakoby mohla být výrazně kratší, méně roztahanější a mi mohli dostat delší verzi té první části, která je i bez absence vlka výrazně zajímavější. Trošku také zamrzí, že v druhé půlce vlastně chybí jakékoliv napětí: Keda potká vlka, naváže s ním partnerství, pojmenuje ho Alfa a vydávají se vstříc domovu. Během celé cesty domu ale chybí jakákoliv větší výzva a vše to působí příliš jednoduše na údajně nebezpečnou pravěkou pustinu. Problém jsem měl taky s postavami. Kedha v podání Kodiho Smit-McPhee je ztvárněn velice dobře, postavě ale chybí jakýsi vývoj, kromě čím dál tím lepšího vztahu s vlkem. V první půlce má také problémy se zabitím zvířete... aby následně v druhé půlce začal zabíjet zvířata bez problémů. Nejvýraznějším hráčem kromě Kedhy je pak jeho otec Tau v podání Jóhannese Haukura Jóhannessona, jehož otcovská figura není propracovaná až tak jak by mohla. Pořád je to ale fajn výkon jako u Smit-McPheeho. Nejlepší hercem snímku je ale upřímně představitel vlka Alfy... jehož pravé jméno je ale neznámý. Alfa je překvapivě fajnovým dobrodružstvím s výbornou kamerou a výpravou a trošku temnějším přístupem. Zároveň ale chybí jakýsi šmak a pokus to vše udělat jinak. Je to ale pořád fajn a výtky k tomu, že film není autentický k podobě Evropy před 20 000 lety jsou úplně mimo . Zároveň zamrzí, že ve verzi promítané v Česku chybí vypravěč s hlasem Morgana Freemana, který je evidován v americké promítané verzi. Vyprávění Morgana Freemana totiž vždy dá filmu něco extra. (30.08.2018) (menej) (viac)

Doba Ledová je doba ledová, všude samej mamut a jeden má pořád rýmu. Do ranní jeskynní kosy se probudíte zabalený ve špatně vydělané smradlavé kožešině z pratura, špinavýma mykotickýma rukama si vytřete chlupy z očí, táhlým zívnutím vystavíte na odiv svůj dokonale vyhnitý chrup, pazourkem vyklepete parazity, zbytky hoven a žluklého tuku z toho slepeného přemaštěného chumlu na hlavě a vrhnete se jako každý den pro jistotu vyprstit Miss Věstonice 19999 p.p. (před pohádkami), aby nebyla tolik mrzká, nevyhrožovala vám zalehnutím a celý den zase nepičovala, kdy už se, kurva, konečně vrátíte z toho lovu a budete se taky trochu věnovat rodině. Ta vedle vás zatím v celé své lascivně prasečí umorousané nahotě chrápe jako jeskynní medvěd, až se jí eroticky chvěje masivní ovarový převis, jehož nástrahy budete muset záhy překonávat při cestě k neprostupně zarostlé jámě lvové, čpící jako rozkládající se mrtvola neandrtálce. Ale zase to skvěle hubí pramasařky, a ty pak nevíří v jeskyni prach. Poučen z předchozích nezdarů, kdy vám něco ukouslo prostředníček, použijete k plnění registrovaných povinností raději pěstní klín a samozřejmě levou ruku, abyste byl v dominantní pravici stále schopen udržet oštěp a pořád zůstal náčelníkem té tlupy troglodytů. Pokrytý žlutozeleným hlenem a s totálně namoženým předloktím necháte po hodině úmorné dřiny tu praorgasmem zmítanou kupu sulcu v páchnoucím pelechu, vyserete se v rohu krasové ložnice a posnídáte mastodontí stehno, nedopečené a studené, protože ta marnivá parádnická pizda si zase celý den pletla v rozkroku dredy, místo aby udržovala oheň. Ovšem to je jen nepatrná cena za to, že vlastníte největší mrdnu ze stáda a ostatní paleolitičtí donchujání nepokrytě závidí. No a pak už se můžete s ostatními evolučně vytuněnými Australopitéky teda konečně vydat na ty mamuty. *** Tak takhle nějak by to bez příkras podal pamětník, pan Huml. To američtí paleontologové nám osadili přívětivou, vybarvičkovanou a prosluněnou Praevropu vyvoněnými Apači, vkusně vyholenými naostřeným pazourkem, s paleoelmexem vybělenými chrupy, a s lesklými, vkusně střiženými vlasy, zjevně pečlivě umytými v Pralorealu s blahodárnými výtažky z plavuně, co místo přerostlého Dumba loví prapižmoně jako zfetovaný Vinetú. Ani ta paní náčelníková, nechutná to pěstěná vychrtlina, rozhodně nesplňuje parametry paleolitické píchatelnosti a vypadá, jako by právě slezla z mola Viktoriina sekretu. Ale jebat, tedy pardon, chtěl jsem opět samozřejmě říct „výše uvedenému navzdory“, ve všem je nutno sluníčkářsky hledat něco pozitivního. I kupříkladu taková rakovina konečníku má kladné marginální efekty. Zvyšuje totiž vaši společenskou prestiž a sociální oblíbenost, což poznáte tak, že se vám někdo furt snaží lézt do prdele. Tudíž i tato digitální štorchárna o domestikaci lupuse, vyšlechtění prvního německého praovčáka a vzniku Evropského kynologického svazu mladého paleolitu kupodivu solidně odsejpá, je vizuálně přívětivá a nijak zvlášť neprudí. Prostě taková nezávadná vycíděná barevná rodinná bajka o nemrznoucím a rychlohojivém indiánském prametrosexuálovi, co tak dlouho seděl na studeném šutru, až chytil vlka. (30.11.2018) (menej) (viac)