ostravak30

Slyšel jsem, že diváci kritizovali především ten fakt, že Michal nemůže být autistou po pádu, neboť s tím se člověk rodí. Jenže nikdy nikde nebylo řečeno, že se o autismus opravdu jedná. Tím se tedy herecký výkon Štěpána Kozuba dostává opravdu do velkých výšin a je potřeba říct, že konečně ukázal, že když nepoužívá vulgarit a opravdu hraje, tak je schopen velkých výkonů. Film jasně otevírá jednu zásadní otázku, kterou běžný divák ani nepotřebuje řešit. Starat se o nemocného a obětovat mu svůj život či ne? Křesťané by měli jasno, po těžkém životě je čeká vstup do ráje. A za co jiného ráj než za tohle. Protože jsou chvíle, kdy je to nesmírně těžké, složité a kdy to člověk chce vzdát. Pro matku, tu skutečnou, která to cítí každým pórem je ale náročné vzdát se vlastního dítěte. Je to těžké drama, které asi není pro každého. Na druhé straně je to herecký koncert a je jen škoda, že právě takovéto filmy Akademie neoceňuje včetně herců. Jenže není to film Čt, patří pod Primu, tak je holt mimo zájem. Jenže tento snímek má veliký sociální přesah a mohl by se týkat každé rodiny i když si odmyslíme celou tu nehodu a postižení. Je totiž i o vzájemných neodpustitelných křivdách a celkově složitých rodinných vztazích.

Jiří Havelka se začíná do filmové historie vpisovat vlastními režijními počiny a po skvělých Vlastnících jsem shlédl Mimořádnou událost. Opět se vše odehrává na malém prostoru, kde dochází ke zvýraznění lidských charakterů, postojů, ale i nálad ve společnosti. Režisér a zároveň i scénárista reflektuje názory a nálady české společnosti v závislosti na události, která je potká a s kterou se náhle musí vypořádat. A po svém, jak jinak. Pravda je, že jak jednotlivé lidské povahy a to, jak řeší jednotlivé situace, či právě situace samotné jsou vyhnané do extrému. Ale totálního. Tvůrce se nebojí ani černého humoru a i zde si nebere servítky. Jde v první řadě o situační komedii, což není časté uzpůsobení do filmu. Většinou se používá více v sitcomech a na divadelních prknech. Takže divák má jen dvě možnosti. Buď kroutit hlavou, že tady to tvůrci už opravdu přehnali nebo se prostě jen nezakrytě smát a logiku neřešit. Mimořádná událost poukazuje na fakt, jak hystericky se lidé někdy chovají, když k něčemu dojde. Čemu všemu jsou ochotni věřit, když mají strach. Ale též, a to oceňuji ještě víc, že k té hysterii mohou často přispívat i média či vedoucí představitelé politických funkcí, kteří si hodlají nahnat body. Mimořádná událost je o tom, když se tohle vše sejde dohromady.

První a na dlouho poslední film Drahomíry Vihanové měl vycházet z bezútěšné situace, jaká nastala ro srpnu 68. Takový chtěl být i snímek. Jenže hlavní hrdina nepůsobí dojmem bezútěšnosti. Ta se totiž nedá srovnávat s nudou. On sám si půjčuje, opíjí se a ženy využívá a chová se k nim hrubě. Sám pak přistihne dvě opalující se holky a své nas.ání na celý svět jim dává pořádně sežrat. A nejen jim. Podle mě se režisérka trochu ztratila v tom, co vlastně řečeno být mělo a co říct chtěla sama. Já mám pak osobní poznatek, kterak nadporučík Arnošt střílí po krysách, což je ve filmu dost patrné a dneska by to asi neprošlo, to by zas vylítlo stížností od ochránců.

Krvavá paní je trochu odlišný film od Zbojníka Jurka. Zde se snoubí především něco jako pohádka na počátku, kdy Alžběta odevzdá srdce a stane se z ní chladná temná dáma. Pak už následují až hororové prvky, které se ale mísí s trochu prazvláštním humorem. Na mě možná trochu moc dlouhé, kdy je děj nesmyslně roztahaný, hlavně v úvodu. I pak ale ztrácí spád.

Život Ester Janečkové sám o sobě vlastně žádné velké zvraty nepřináší. Snad jen ty dva hlavní. Za prvé, když se z Ester zdravotní sestřičky stane herečka. Za druhé pak, když se z Ester herečky stane matka a manželka, což samo o sobě přináší nové životní zápletky. V první řadě je třeba ocenit cit Heleny Třeštíkové, která si fakt umí zvolit adeptku pro dokument. Rovnou se s ní stane herečka a moderátorka, jedna z těch velmi populárních, takže dokument tím dostává nové grády. Jenže E. J. se nadále potácí v nevěrách svého muže a jejich neustálé rozchody a návraty k sobě působí trochu nevyrovnaně a navíc jako z nekonečného seriálu. Jako by si slavná moderátorka neuměla vážit sama sebe a všechny nevěry toleruje a odpouští. Ano, její zpovědi jsou pravdivé a silné, ale na druhé straně by tohle samo o sobě vystačilo asi na 13. komnatu.

Toto je přesně ten případ, kdy všichni mají částečnou pravdu a nikdo na tom v konečném důsledku nevydělá. Je pochopitelné, že se otec o dítě bojí a tak se ptá, kam jde a kdy přijde. Stejně jako se dá chápat, že mladé holky mají už nové zájmy, matka balancuje mezi nimi. A pravdu má i sousedka, ačkoli o její pravdu nikdo nestojí a starat se do cizích věcí by asi neměla. Naštěstí má dcera rozum a vše dopadne, jak by mělo v každé rodině. Dobře.

Folklorní témata umíme v Evropě nejvíc my a Balkánci a pak Slováci. Nikdo jiný. Asi proto, že se u nás rozvinul, společně s výše jmenovanými národy, nejvíc. Kroje, písně, tance, mluva, obyčeje atd. To vše autoři podobných děl zaznamenali, třeba bratři Mrštíkové. Gabriela Preissová byla další z nich. Byla to doba, kdy si lidé písněmi pomáhali, když jim osud ztrpčoval život. I toto je zde zaznamenáno. Stejně jako mluva, kterou si herci dobře osvojili. A osudy byly povětšinou podobné. Někdo, ona či on, si museli vzít koho nechtěli a nemohli toho, koho chtěli. Rozhodoval majetek, zde navíc i tehdy tak důležitá víra. Obsazení je hvězdné, z toho vycházejí přirozeně i výkony, ale já si přece jen hvězdu ještě nechám do zásoby, neboť další verze s jinými herci jsem neviděl a nedokážu tak posoudit zcela objektivně, zda je tato úplně ta nejlepší.

Druhý díl pokračuje v podstatě tam, kde skončil první Spider-Man: Homecoming a Spider-Man: Bez domova zase bude kráčet ve šlépějích toho prostředního, to už je mi jasné. Tvůrci se zaměřili na náctiletého superhrdinu a jeho problémy. Většina ostatních Avengerů a hrdinů se skvělými schopnostmi je podstatně starší nežli Peter Parker. Ten se tak chce bavit, užít si prázdniny a hlavně sbalit svou tajnou lásku. Do toho mu zemřel jeho učitel a rádce Iron Man. Je těžké se s tím vším vyrovnat. Stále si připadá hlavně jako ten, kdo pomáhá obyčejným lidem při zcela obyčejných loupežích a problémech. Asi i v hlavě není zcela připraven na boje s těmi největšími zloduchy. Možná i proto má opět proti sobě ne zcela největšího soupeře, jakého mohl Marvel stvořit. Máme tu totiž dalšího zneuznaného génia, to bývá častý motiv super padouchů pomineme-li fakt, že zbytek spíše pochází z vesmíru. Ten má jisté schopnosti, hlavně co se změny reality týče. Jenže to vše je spíše jen technika než bůhvíjaký nadpřirozený zásah a tak s ním Spiderman ani nemá zase tolik práce, jak by se asi čekalo. Trochu jako by tvůrci poukazovali na fakt, že i lidé 21. století žijí často v odloučené realitě od skutečného světa. Vždyť my všichni si už bez moderních technologií neumíme život představit. Náctiletí zase žijí v realitě youtuberů a influencerů. A my všichni se pohybujeme na sociálních sítích. Prakticky každý má alespoň jednu. Mimo to a ještě lehký, mnohdy náctiletý humor jde ale zase jen o Spidermana, který víc než cokoli řeší hlavně svůj volný čas a ...randění. Náctiletí chrochtají blahem, ale tato loď nabrala po dějových událostech tomuto filmu předcházejících zcela jiný směr. Je otázka, kudy se Spiderman dál vydá, ale přiznám se, že i já se namlsal předchozími filmy Marvelu a tohle už mi přijde prostě málo. Jedno je ale jisté. Čeští fanoušci musí chrochtat blahem. Film se zčásti nejen natáčel, ale také se odehrává v České republice a jde tak o první Marvelovku. Snad ne poslední.

Toto je válečný film, který jde proti všem tehdejším stylům válečného filmařství. Předně se nejedná o oslavu spojenců a jejich veliká vítězství ba právě naopak. Druhou největší zajímavostí je to, že jde o opravdu hvězdně obsazený film. Některé hvězdy navíc nehrají zrovna největší roli. Navíc je tu režisérská snaha dát každé hvězdě svůj prostor a jednotlivé epizody příběhu. Tím se ale film hodně tříští a divák se v něm může snadno ztrácet. Je to jako plavba na rozbouřeném moři. Jedna vlna diváka spláchne a když konečně vyplave a nadechne se, rozhlédne se a chce začít znova plavat, smete ho další. Tím se také film strašně vleče. Je to dané též tím, že skáče mezi armádou spojenců a Němců. Na druhé straně je ve snímku vidět velké množství techniky a vojáků. Výprava působí opravdu mohutně. Jenže vedle akce, výbuchů a přestřelek jsou zde také vojenské taktiky a množství prázdných dialogů. Nejlépe bych řekl, že méně je někdy více.

Vorvani jsou jedni z těch neprozkoumaných a tajemných tvorů velikánského moře. Je to úžasný pohled na tyto velikány. Tím spíš, když člověk slyší jejich zvukové signály. Když sledujete modrý oceán, v něm jen tuto rodinku a pak ty zvuky je to úchvatný zážitek. Nicméně, filmaři je prý natáčeli deset let. Škoda, že z toho vznikl jen tak krátký materiál, zajímavého z jejich života by se jistě našlo víc, určitě i na seriál.