nash.

Ještě pomaleji plynoucí, ještě víc melancholický než předchozí filmy, s nimiž je v dokonalém souladu, jak formou, tak po stránce obsahové. Má výtečně budovanou a neskutečně působivou atmosféru, která dokonale padne k podzimním dnům, skvělou hudbu Jeffa Beala, řadu pocitově silných momentů, a přestože se zdánlivě věnuje víc Jesseho situaci než samotnému vyšetřování, není tu ani jediná zbytečná nebo slabší minuta. Nepamatuju jiný případ, kdy by si filmová série dokázala udržet i při šestém pokračování stejnou kvalitu a současně tak kompaktní formu.

Hodně zoufalý pokus navázat na zdařilou komedii, jejíž zábavnost spočívala z velké části na originálním nápadu. Bezradný scénárista a zmatený režisér nedokázali vypotit jediný obstojný nápad a vytvořili dvouhodinovou nudu, kterou Sandra Bullock, i když je stále krásná ženská a dělá psí kusy jen aby pobavila, bohužel nemá šanci zachránit. A sledovat nedůstojné vystoupení Shatnera je už doslova utrpení a člověk začíná chápat odkud se berou všechny ty vtipy o jeho hereckých schopnostech.

Je to opravdu velkolepé, je to až po střechu našlapané nápady, má to promyšlenou a vizuálně úchvatnou vizi steampunkového světa, kterou jsem byl nadšen, ale přesto tomu něco chybí. Možná lépe vykreslené postavy, které se v té vizi poněkud ztrácely, klouzaly po povrchu a nedokázaly upoutat tak jako svět, ve kterém se pohybovaly, možná příběh, na který pro všechny ty nápady a detaily nezbylo dost času, a někde v půlce se navíc začal kácet vinou poněkud nelogických zvratů a jednání jednotlivých postav.

Nepříliš nápaditá variace Kouzelné chůvy McPhee upravená do podoby typické výplně vánočního televizního programu. Instantní historka sfouknutá scénáristou za dva večery, u níž si člověk uvědomí rozdíl mezi dobrým a špatným scénářem, dobrou a špatnou režií, dobrými a špatnými hereckými výkony. Erin Karpluk je sice milá a sympatická, jenže v okamžiku, kdy se díky ní z té vánoční vaty vynoří náznak zajímavějšího lidského příběhu a emocí, je honem utlumen a utopen v další vrstvě nekonfliktní nenáročné vaty. Škoda, dobrých vánočních filmů zase není tolik.

Dickensova Vánoční koleda v kulisách od Mattella, kde se prkenně pohybují levné nápadoby Barbín a Kenů a deklamují věty o jejichž smyslu nemají nejmenší ponětí? To je opravdová noční můra a ukázka plytkosti, kdy povrchní druhořadé fifleny přehrávají role povrchních fiflen, aniž by tušily v čem je podstata předlohy, kterou navíc nějaký druhořadý scénárista brutálně znásilnil a neschopný režisér dorazil, když ji ztvárnil jako prázdnou nablýskanou cetku z teleshopingu někde na MTV. Teď už jen chybí, aby Hasbro začala prodávat akční figurky z Bergmanovy Podzimní sonáty.

Elegantní oddychovka co si neklade žádné velké cíle, ale má švih, špetku humoru, nadhled, atraktivní loupeživé scény, několik momentů, které se probouraly na seznam klasiky, a dvojici mezi níž funguje chemie dokonalým způsobem. A nejenže je to poslední role Seana Conneryho, ve které si svým šarmem zcela podmanil nejen atraktivní partnerku, ale také celý film a publikum, ale Catherine Zeta-Jones tu navíc předvede asi nejsmyslnější překonávaní laserových nástrah v historii lupičských filmů. Co víc si v deštivý podvečer přát.

Nikdy dřív ani potom nebyl generační střet v čekém filmu tak zábavný, optimistický a sympatický. Růžena Nasková dokázala, že má okouzlující komediální talent stejně velký jako třeba třeštidlo Gollová, ale neztratila přitom ani špetku své noblesy. A to v pohodovém prázdninovém příběhu plném trampů, zákazů, "drobných technických problémů", milých momentů, zábavných situací a několika nezapomenutelných, u nás doma již zlidovělých hlášek. Jeden z těch filmů, na které se člověk může dívat stále znovu a vždy znovu pobaví a navodí dobrou náladu. Pro mě lepší než třeba mnohem známější Tetička.

Drebin opět zasahuje a opět je to skvělá zábava, kanonáda gagů, parodických odkazů, fórků, které téměř plynule přecházejí z jednoho do druhého a některé dosáhly až na metu "geniální". Leslie Nielsen ve vrcholné formě nelítostně kosí padouchy i diváky. Možná už nepadám pod křeslo v záchvatech smíchu jako přři premiéře, ale pořád mi tahle legrácka dokáže pořádně zvednout náladu.

Nenáročná akční zábava, která má vše co od takové zábavy divák očekává - hbité dialogy a hlášky, krásnou ženu v ohrožení, hnusné padouchy a samozřejmě hrdiny, nejlépe dvojku, kde každý je úplně jiný, ale dokonale se dopňují. Nicméně po letech už to nebyla zase taková pecka, jak jsem si pamatoval z kina.

Jako kluk jsem si přál vidět válečný film, který by se vykašlal na příběh i vykreslování politických či historických souvislostí a prostě by nám předhodil pořádnou řežbu, koncentrát válečného běsnění. Ridley Scott šel a natočil mi ho. A pořádně zahustil svým talentem pro inscenaci strhujících velkolepých scén, schopností pro vizuálních orgie, přidal syrovou atmoséfru a výbornou hudební složku. Užil jsem si teď znovu a jen o málinko méně než před lety v kině na velkém plátně.