nash.

Při pohledu na staré sešity X-Menů z šedesátých let mě trochu mrzí, že První třída nebyla natočená jako výrazněji stylizované retro, to je však jen takový osobní povzdech, který nic nemění na mé spokojenosti, že po slabší trojce jsou X-Meni zpět v dalším parádním bijáku. Fassbender je coby Magneto výborný, cameo Hugha Jackmana pobavilo, akce je zdařilá, i když někteří z mutantů zdaleka nevyužívají svých schopností (nebo mozků) jak by mohli, tempo je slušné a Mystic, jedna z mých nejoblíbenějších postav x-menovského světa, jejíž likvidaci ve trojce Ratnerovi jen tak neodpustím, je zpět. Co víc si přát.

Velmi slušná žánrovka, která sice, poplatna současným trendům, potáhla celý film filtrem co všechny barvy stáhl do modra, nicméně, pod tou modrou svištěla obrazovkou napínavá jízda, která si nehrála na žádné velké umění a dokázala mě držet v napětí po celou dobu. V první polovině gradujícím tajemstvím toho, co se vlastně kolem Harrise děje, ve druhé pak postupným odhalováním souvislost a v závěru klasickým soubojem s odpočítávaným časem. Liam Neeson tradičně výborný, k němu vynikající Bruno Ganz, který si s Frankem Langellou pro sebe ukradl jednu z nejlepších scén filmu, všechno to šlape bez velkých zádrhelů a odhalení záhady kolem Harrise logicky, v rámci příběhu, vysvětlilo téměř všechna nevěřícná "cože?“, která mě během filmu napadala. Jediný bod, kde to z mého pohledu viditelně skřípalo byl Harrisův zapomenutý kufřík a možná poněkud nesmyslné zabíjení náhodných kolemjdoucích.

Comicsový Tintin mě nikdy moc nebral a o jeho filmové podobě musím bohužel částečně konstatovat totéž. Možná proto, že si film pro sebe ukradl dokonalý kapitán Haddock a Tintina odsoudil do vedlejší role mdlého přihrávače. Každopádně to bylo velkolepé. Někdy až moc. Předimenzovaná okázalost kulis gradovala stejně jako tempo vyprávění, které nabídlo pirátskou bitvu tak úžasnou, že by ji mohl závidět i Jack Sparrow, dechberoucí honičku ulicemi natočenou, pokud se nepletu, bez jediného viditelného střihu a zábavný šermířský souboj jeřábů. Klukovská duše si užívala báječné nekomplikované dobrodružství, kterým se nesla jasná ozvěna Indiana Jonese, divácká duše si užívala dokonalé zpracování, jistou ruku režiséra i množství odkazů a vychytávek. A celé to částečně odlehčil humor, který nebyl ani tak komický, jako lehce úsměvný. Nejspíš to bude dokonalá zábava pro kluky a jejich táty, nicméně v tuhle chvíli nemám pocit, že bych se k ní chtěl ještě někdy vrátit. To si raději dám x-tou reprízu Dobyvatelů ztracené archy. Možná té okázalosti, občas poněkud samoúčelné, bylo až moc, možná mi nesedl trend animace, kde se tluče plastová umělost, bránící filmu skutečně ožít, a hyperrealistické pojetí, které ho na druhou stranu vytrhává ze světa animovaného filmu.

Už jsem zapomněl jak pohodová a zábavná je tahle ujetá hasičská variace na Cyrana. Chytrý scénář plný vtipných dialogů a ironie, Steve Martin v nejlepší formě jako stoprocentní sympaťák a romantik, krásná Daryl Hannah, řada kouzelných nezapomenutelných scén (třeba hned úvodní šermířská). Zkrátka milá a kouzelná zábava hustě sypaná hláškami a vtípky, která spolehlivě funguje k navození dobré nálady i romantické atmosféry.

Zklamání. Zbavena podpory 3D a velkého plátna odhalila Cesta do středu Země své slabiny a ukázala se jako nepříliš zábavné dobrodružství, které mnohem častěji vyvolá obočí udiveně pozdvižené nesmyslností toho, co se tu odehrává, než úsměv. Není to ani moc zábavné, ani moc napínavé a navzdory snaze vyvolat dojem vlastně ani příliš velkolepé. Jeden Tyranosaurus s předimenzovanou hlavou, pár létajících ryb a jedna indianajonesovská jízda důlními vozíky na to nestačila. Navíc mě rušily poněkud prkenné herecké výkony, toporná inscenace většiny scén i množství lapsů ve vnitřní logice příběhu a detailech.

Nudná variace na stále totéž téma, která minimálně o dvacet let prošvihla vlnu podobných, ovšem tehdy zábavně pokleslých béčkových ptákovin, kde bylo lidstvo zkrmováno vším možným od žraloků po žižaly.

Čekal jsem něco jako prcičky naruby, místo toho jsem se po dlouhé době konečně dočkal svižně odsýpající, trhlé a originální středoškolské komedie, která si nečekaně zábavným způsobem pohrála s ujetým a nepravděpodobným námětem. Příjemná podívaná, která dokázala prokličkovat hrozbu trapnosti aniž by zakopla o nějakou nevkusnou vulgaritu, k tomu skvělá "postelová scéna", zábavné dialogy, občas vážnější moment, který nijak nerušil zábavu, okouzlující a zábavná Emma Stone, Patricia Clarkson a Stanley Tucci jako neskutečná dvojka jejích rodičů a k tomu suita spolužáků tvořicí dokonalý podklad eskapád jedné "možná až moc hodné holky".

Výborný nápad, skvělý rozjezd. Naprosto jsem prožíval Davidovy pocity, protože se občas cítím jako on, a držel mu všechny palce, protože jsem měl mnohokrát chuť udělat totéž co on. Jak se přehoupla půlka, začalo to sice trochu ztrácet tempo a drhnout, jak se autor scénáře s vývojem příběhu začal tak trochu trápit, občas ujel ke zcela zbytečným scénám, které jakby patřily do jiného filmu, nicméně se dokázal vyhnout lákavě efektní gradaci k nějakému hollywoodsky velkolepému finále a udržet Davidův příběh při zemi. William Hurt byl dokonalý jako slizký a odporný politik, Jekatěrina v podání Margarity Levievé byla jako postava zajímavá, ale především je tu vynikající Tim Robbins, který sehrál další z dokonalých hereckých koncertů i když jednou dvakrát mohl trochu ubrat plyn.

Romantická duchařina, odlehčená postavou afektovaného média. Nezapomenutelná klasika, která ani po letech neztratila svou sílu ani kouzlo (u scény s mincí jsem měl slzy v očích i dnes). Téměř bezchybný scénář, spousta nezapomenutelných scén, které stále fungují (ty romantické, ty duchařkské i ty napínavé), slušné herecké party, nádherný hudební motiv a efekty, které slouží příběhu (a nikoli naopak, jak je dnes běžnější). Demi tehdy ještě navíc měla svou jemnou křehkou krásu, Swayze zahrál tak přesvědčivě, že se pro mě stal duchem mnohem dřív se jím skutečně stal a Goldbergová mi každou scénou připomínala, proč ji vlastně nemám rád, i když k roli Ody Mae to sedlo.

S tak skvostným obsazením, námětem a slibnými trailery jsem rozhodně čekal víc. Tvůrci mají sice všechny prvky, postupy i klišé laciných béčkových krváků v malíčku, bohužel je až na vyjímky podávají bez šťávy a potřebné energie. DeNiro si svého senátora bohovsky užívá, Lindsay Lohan pobaví způsobem jakým si utahuje z vlastního života, Michelle Rodrigues je kočka v zástěře i v plné zbroji s páskou přes oko, občas se tu blýskne skvělý akční moment, hláška nebo poučeně trefný odkaz, ale jakmile jsem přeostřil z vychytávek a vymazlených detailů na celek, najednou to celé pohaslo do průměrného, nepříliš svižného béčka sunoucího se od jedné promarné šance ke druhé, aby si nakonec nechalo proklouznout mezi prsty tu největší, finálový souboj Treja se Seagalem. Škoda. Těšil jsem se na esenci všech levných filmových krváků v meganářezovém burittos, mistrovsky kořeněném a podávaném s pořádně pálivou mexickou omáčkou. Toho jsem se však nedočkal. Možná příště.