nash.

Vánoční pohodovka, u které už po pěti minutách víte o čem to bude, co všechno se stane a jak to dopadne. Nicméně je natolik milá a Hector Elizondo natolik okouzlující, že jí to celkem snadno odpustíte, stejně jako všechna ta obvyklá klišé, instantní dějové zvraty a naivitu. Z letošní nadílky televizních vánočních filmů zatím ten nejpříjemnější.

Spíš než komedie (humorného tu opravdu není vůbec nic) je to jen malé romantické drama, které je takovým o chloupek lepším kubánským klonem Sexu ve městě, přičemž jedinou viditelnou změnou je zasazení do kubánské komunity a jedinými přednostmi redukce slepic ze čtyř na tři a obsazení hlavní role. Na Vanessu Marcil se kouká přece jen lépe než na S. J. Parkerovou.

Žhavý kandidát na titul nejnudnější film desetiletí. Kdybych měl shrnout jednou větou o čem byl, nenapadá mě nic výstižnějšího než Svěrákovo legendární "Celkem vo hovnu, soudruhu Bláho." A to tak, že úplně. Banální historka o milionářské rodinné dovolené, kde se nestane nic zajímavého a jeden nebo dva pokusy o humor jsou tak jalové, že zcela míjí nejen bránici, ale i rozum.

Promarněná šance využít "univerza" Ulice k vytvoření příjemné letní komedie. Výsledkem je totiž jen typická seriálová vata natažená na celovečerní stopáž. Moc se toho neděje a to málo je navíc natolik mělké, že kdyby se rozseklo na třetiny, mohly z toho být tři řadové epizody, které by dokonale zapadly do každodenní seriálové všednosti. Výjimkou vybočující z tohoto podprůměru tak pro mě, nezasaženého seriálem, zůstává jen nečekaně příjemná dvojice Hrušínský - Maciuchová a scéna s fotografií rodičů. Dost málo na to, abych zkusil také seriál.

Ta nejtuctovější teen historka jakou se jen unavený hollywoodský scénárista třetí cenové skupiny mohl pokusit recyklovat prázdnou šablonu dávno zcela vytěženého motivu. Pár mouder do dívčích deníčků, několik typických krásek pohybujících se výkonem a pojetím svých postav na hranici parodie, poněkud chudě obsazená soutěž, a občas slušný spartakiádní prvek v poněkud chaoticky snímaných scénách jednotlivých vystopení. Zkrátka nic nezbytně nutného k vidění.

Typická dvoudílná televizní katastrofárna natočená podle obvyklého jednotného žánrového mustru, kde se mění pouze živel ohrožující lidstvo, v tomto případě tající ledovce hrozící spustit novou dobou ledovou. Dějově se tedy divák, mající za sebou alespoň dva podobné filmy, ničeho nového nedočká, přesto Ice nepatří k nejhorším zástupcům svého druhu. Samozřejmě pokud mu odpustíte dějový stereotyp a nesmyslnost předkládaných událostí, kdy to, co by se odehrávalo v řádu let a desetiletí stihne během několika hodin. Jinak má totiž první díl slušně budované napětí a sympatického hrdinu, druhá značně přehnanější a tlačící logiku daleko za hranice pravděpodobnosti, zase svižné tempo a lavinu efektů, které nepatří v dané rozpočtové kategorii k nejhorším.

Původní záměr byl asi natočit něco, co mělo vypadat jako kombinace Twin Peaks, Velmi nebezpečných známostí a Beverly Hills 90210. Ten se však nezdařil. Slabinou je už scénář, který do dvoudílného televizního filmu osekal sedm románů literární předlohy. Na slabých základech je navíc vystavěna filmařsky velmi lacině působící inscenace, kde stádo typicky televizních Barbín a Kenů spíš více než méně přehrává své „složité“ emoce pod vedením režiséra a kameramana, kteří sice rozestaví figury po place, ale nezmohou se na jediný nápad nebo technickou finesu. A ani s duchem, který se občas zjeví, aby pronesl něco „zásadního“, si příliš nevěděli rady. Zkrátka nic, čím by stálo za to ztratit tři hodiny života.

Film, kde Van Damme dostává jednu nakládačku za druhou? Jiste, je to jen v rámci utajení, ale stejně. Zejména, když člověk náhradou nedostane ani ucházející příběh, ani slušné tempo. Nakonec škoda, že přitom všem ještě nevzal kytaru a nezačal vězně přesvědčovat o tom, že je třeba třídit odpad a šetřit přírodu, to by možná trumfl i Seagala.

Předzvěst Seagalova úpadku, při zpětném pohledu ovšem ještě ne tak hrozná jako to, co následovalo v dalších letech. Předvídatelné, naivní, laciné a přes solidní tempo na akční film překvapivě nudné.

Příběh Artura, který během Vánoc uvízne na letišti, vybízí ke srovnání se Spielbergovým Terminálem a ve většině ohledů z něj vychází vítězně. Arturo nepochází z žádné exotické divočiny jako Viktor Navorský, je to obyčejný okradený muž, který vinou úředníků skončí, bez bot a bez prostředků v bezcelní zóně letiště, což je podáno jako něco, co se může stát každému. Místo obyčejné i když milé spielbergovské zábavy, která se nás až tak moc netýká, nabízí jako přidanou hodnotu možnost sebereflexe i zamyšlení nad společností v níž žijeme. Jean Rochefort je navíc vynikající herec, který své postavě dokázal vdechnout zdání věrohodné civilnosti i přesvědčivý vývoj opírající se o postupné odhalování skrytého světa letiště a především osudů dalších, značně různorodých trosečníků, kteří tu jako on uvízli, na rozdíl od něj však někteří i na mnoho měsíců a bez východiska. Nečekaně působivý a příjemný film s otevřeným koncem, který se nemusí uchylovat k romantické berličce, aby zaujal, a i ten humor spíš jen tak lehce naznačí, napoví a nechá na divákovi, jak jej přijme. Určitě film, který bych si po čase ještě jednou rád zopakoval.