choze

Je to už dlouho co jsem to viděl, ale tenkrát se mi to docela líbilo. Byla tu slušná akce (obzvlášť na těch lyžích), ale narozdíl od drtivé většiny akčních filmů měla obrácenou gradaci - největší akční scéna byla na začátku a pak to šlo dolů a ve finále se už prakticky nic nestalo. Ken Wahl si VOJÁKEM a předchozím SOUBOJEM O POKLAD YANKEE ZEPHYRU slibně našlápl ke kariéře béčkové akční hvězdy 80. let, ale nakonec z toho kdovíproč nic nebylo.

"VÁLKA SKONČILA. CO BUDEŠ DĚLAT?" - "ASI SI NAJDU JINOU VÁLKU." Slabý rozjezd první ninjovské série Cannonu, který režíroval sám velký Menahem Golan a poprvé přivedl na scénu Sho Kosugiho. Jak už to u cannonovské B-produkce bývalo dobrým zvykem, film je nabitý bojovými scénami, bohužel (nejen podle dnešních standardů) nevalné úrovně a to dělal jejich choreografii kompletně sám Kosugi. Navíc je tu jen velmi málo "ninja stuffu", Franco Nero si vezme na sebe svůj bílý ninja kostým jen ve velké otvírací akční scéně na začátku filmu a pak ve finále, mezitím jen tak tluče každého, kdo mu přijde pod ruku. Dnes už to spíš než jako akční film funguje jako komedie - viz. scéna kde Kosugi jako malý kluk zarputile odmítá přijmout, že bílý Nero je také ninja ("NENÍ TO NINJA! NENÍ TO NINJA!") nebo úchylně se smějící ninja pobíhající s pochodněmi mezi zapálenými chatrčemi. A Kosugi se tu jen párkrát mihne (bez masky).

AMERIKA PŘIPRAVENA NEBYLA... ALE ON ANO! Od režiséra RUDÉHO ŠKORPIONA (a jiné cannonovsko-norrisovské klasiky MISSION IN ACTION) jsem tedy čekal víc, ale úplně špatné tohle typické cannonovské béčko let osmdesátých taky není. INVAZE DO USA vznikla rok po jiném invazivním titulu RUDÝ ÚSVIT a zajímavá je tady forma titulní invaze. Nejde totiž o anexi jako takovou, ale jen o řadu podvratných akcí ve velkých amerických městech (teroristé se např. převlečou za policisty, zmasakrují mládež na večírku a když přijede skutečná policie, přeživší mládežníci se na ni naštvaně vrhnou), které mají zažehnout vlnu nepokojů. Celé to na mě dělá dojem jako by v Cannonu (který ve stejném roce vyprodukoval i veleúspěšného AMERICKÉHO NINJU, v kterém měl původně Chuck hrát) měli hromadu nespotřebované filmařské pyrotechniky a chtěli se jí rychle zbavit. Po pomalejším rozjezdu se rozpoutá neutuchající ohňostroj, kterým se v teréňáku proplétá Chuck s kamenným výrazem a uzinou v každé ruce a se suchými hláškami na neochotně se pohybujících rtech likviduje teroristy jejich vlastními bombami. Obzvlášť komická je snaha scenáristy (kterému Chuck fušoval do řemesla) hrdinu heroizovat - na Chucka si neustále někdo otvírá hubu, aby se vzápětí zbitý šoural pryč, úpějíce "HAJZL JEDEN!". Byl ještě někdy v nějakém filmu padouch (zde krásně slizký Richard Lynch), který měl z hrdiny regulérní noční můry? Absolutní bomba je pak finále, ve kterém vyjedou do ulic desítky tanků Národní gardy a Chuck si to rozdá s hlavním záporákem v bazukovém duelu. Jinak král béčkových padouchů Billy Drago se tu k mému zklamání jen mihne v jedné jediné scéně. Fanouškům i odpůrcům reaganovského akčního filmu vřele doporučuji výbornou stránku www.ruthlessreviews.com/80actionguide.cfm

"HODLÁM JE VŠECHNY ZABÍT, PANE!" Pozoruhodný úlet jak do té doby sympatického režiséra Paula W. S. Andersona (MORTAL KOMBAT, HORIZONT UDÁLOSTI), tak kvalitního scenáristy Davida Webba Peoplese (BLADE RUNNER, 12 OPIC) a studia Warner Bros., které do tohohle béčka nejbéčkovatějšího narvalo ještě s dalšími třemi investory 60 milionů dolarů, přičemž výdělek činil pouhých 14,5 milionů. Kdo si touhle slátaninou ale podřízl pod sebou větev byl v prvé řadě Kurt Rusell, do té doby populární představitel tuhých chlapíků. Snad si Kurt z mamutího rozpočtu pořádně ukousl (prý třetinu rozpočtu - 20 mega), protože po tomhle megapropadáku přišla hubená léta a pomalý pokorný návrat. Co říct o filmu samotném - jednoduchý, nezajímavý námět (Peoples vykřikoval cosi o jeho spřízněnosti s BLADE RUNNEREM), málo akce (s výjimkou Rambo-finále), žádný nápad (snad jen ta smetištní planeta) ani fór. Vyzdvihl bych jen slušné obsazení, obzvlášť potěšila okouzlující Connie Nielsen a Gary Busey v jedné z mála svých kladných rolí. Doporučuji si přečíst na imdb trivia k tomuto filmu - jsou mnohem zábavnější než film samotný. Na videu celkem koukatelná, byť velmi, velmi nenáročná podívaná.

Specialista je jeden z nejdevadesátkovějších filmů vůbec. Jednak patří k vlně pyrotechnických thrillerů první poloviny 90. let (Exploze, Poslední střih, Zděšení, Nebezpečná rychlost, Smrtonosná past 3), druhak se veze na vlně erotických thrillerů z téže doby (Někdo se dívá, Barva noci, Skandální odhalení, Striptýz), odstartované úspěchem Základního instinktu, ze kterého si půjčuje záhadnou a zrádnou ženu zatahující (nejen) hlavního hrdinu do své sítě intrik a sexu, taktéž v podání Sharon Stone. Výsledkem je thriller, kde kromě vášně na plátně exploduje i nejeden barák nebo auto, ramenatý Sly se piplá s bombičkami a svaly protahuje jen při cvičení, sexu a ojedinělé rvačce a Stone ho po telefonu svádí v neškodně kýčovitém stylu Deníků červených střevíčků. Nejvíc tak zaujme James Woods, který je prostě rozený arogantní hajzl a tady si to naplno užívá. Mimochodem hlavní roli i režii studio původně nabídlo Seagalovi, ale ten údajně chtěl 9 mega a studio radši dalo patnáctku Slyovi (Stone dostala pět). Dokážete si představit Seagala v posteli se Stone? Pochválil bych ještě kulisy prosluněného Miami, ústřední hudební motiv a zmínil, že Specialista měl ten rok konkurenci v Nebezpečné rychlosti a Zděšení a že v lecčems předjímá Nájemné vrahy z následujícího roku - opět osamělý hrdina vs záporák se stejnou odborností, který mu jde po krku, mezi nimi poletuje žena a s oblibou se komunikuje na dálku. Po letech tomu musím navýšit hodnocení o čtvrtou hvězdu, protože i když je cheesy, ten film mám rád, viděl jsem ho x-krát a vždycky si ho rád zopakuju.

"ZBRANĚ MĚ NEZNERVÓZŇUJÍ, ZNERVÓZŇUJÍ MĚ IDIOTI SE ZBRANĚMI." Paul Kersey si našel novou rodinu a s ní i nové problémy. Opět čelí stupňovanému nevyprovokovanému nátlaku, opět je policie bezmocná a opět je třeba sáhnout po zbrani. Série PŘÁNÍ SMRTI je pro mě jako pro milovníka špatných sequelů a donekonečna nastavovaných sérií srdcovou záležitostí. Samozřejmě mi nechybí soudnost a zřetelně vnímám propastný kvalitativní rozdíl mezi originálem a zbývajícími díly, ale to mi nijak nebrání v tom si je užít. Zatímco dvojku a trojku ještě považuju za solidní "blbou" zábavu 80. let, čtyřka a pětka jsou už i na mě hodně slabé. Snad za to mohou změny na postě režiséra (ve trojce pustil otěže série Michael Winner), snad zestárlý Bronson, ale docela určitě výměna jeho protivníků z rowdies za mafiány. Obzvlášť když jsou ti mafiáni tak trapní jako v pětce. Úplně nezatratit pátý díl (mimochodem poslední Bronsonův film, který šel do kin) mi brání jen jeho přehnaná brutalita a pár roztomile béčkových nápadů. Co se týče té brutality, je příjemné, že ač natočena ve změkčilých 90. letech, zůstala pětka co do brutality věrná letům osmdesátým. Celkem tři lidé jsou tu pořezáni v obličeji, jeden skončí v žehlícím stroji a to nemluvím o téměř hororovém finále, kde Bronson ve fabrice po terminátorovsku rozdrtí padoucha v drtičce a dalšího rozpustí v kyselině. Málokdo asi taky zapomene na tu absurdní likvidaci mafiánského zabijáka dálkově ovládaným míčem narvaným trhavinou. Jak už jsem psal, mafiáni mi nejen moc nesedli, ale zároveň jsou tu vykresleni dost směšně, byť jsou to pěkně sadistická prasata. Co se ovšem povedlo byl casting hlavního záporáka, kterého nonšalantně hraje Tarantinův oblíbenec Michael Parks, šerif z OD SOUMRAKU DO ÚSVITU, KILL BILLů a AUTA ZABIJÁK. Samotný Bronson je už dost starý a vypadá jako mírumilovný senilní stařík, který mnoho strachu nenažene. Kolem a kolem, celkem zbytečný film. Ale v něčem předchozí díly přece jen trhl. Tím úžasným podnázvem!

"Myslel jsem, že seš... vyšší." Původní film vzatý přes kopírák s o něco záživnějšími peripetiemi a akčními scénami, ale poslabšími počítačovými triky. Casting se opět pyšní řadou známých tváří a Kurt Russell je stejně těžce cool jako předtím. Jinak Plissken tu vystřídá víc dopravních prostředků než Indiana Jones v POSLEDNÍ KŘÍŽOVÉ VÝPRAVĚ, od miniponorky, přes motorku, surf, rogalo až po vrtulník. No a pak tu máme Carpenterovu tradiční společensko-nábožensko-politickou satiru. Suma sumárum, příjemné připomenutí kultovní jedničky.

V polovině 80. let vzniklo několik "invazivních filmů" jako RUDÝ ÚSVIT (1984) s Patrickem Swayze či INVAZE DO USA (1985) s Chuckem Norrisem, přičemž žádnému z těchto reaganovských akčních béček se rozhodně nedala vytýkat přílišná inteligence. Ve stejné době vznikly i první SMRTÍCÍ TRIKY (1986), rafinovaný thriller o filmovém trikaři, který svůj um zapojí do služeb boje proti zločinu. Béčkovo-céčkový režisér David A. Prior viděl všechny zmíněné tituly a napadlo ho je propojit. Výsledkem je kouzelně absurdní a amatérské akční céčko, ve kterém si to filmový štáb natáčející v lese akční film rozdá s parašutistickým výsadkem teroristů. Snímek trpí zejména nulovým rozpočtem, až křiklavou nelogičností děje a jíž zmíněným těžkým amatérismem na všech postech. Produkce dokonce neměla peníze ani na natočení seskoku teroristů s padáky a tak jen rozprostřela padáky po zemi a natočila teroristy jak se vedle nich válejí. Kladem snímku je nadsázka, s jakou k tématu tvůrci přistupují a casting herců, kteří ač toporní jsou do jednoho velmi sympatičtí. Děj se tu hledá dost těžko a film je docela pomalý, ale kompenzují to mimořádně stupidní dialogy (a jeden motivační monolog) a hlášky tak suché, že při nich dostáváte žízeň. Navíc kde jinde uvidíte jako akčního hrdinu režiséra akčních filmů, nad to připomínajícího svou dobrosrdečností i zjevem Francoise Truffauta? A ty několikeré "překvapivé" závěrečné zvraty! Dokonalý mejdanový trash.

První z vlny pyrotechnických thrilerů 90. let (Oheň, Nebezpečná rychlost, Zděšení, Smrtonosná past 3, Specialista, Expert) se může pochlubit originálním námětem o živých bombách, průměrným, ale svižně natočeným scénářem a množstvím efektních detonací.

Postapo Casablanca. Úvodní striptýzek s brutálním uzemněním po interaktivitě toužícího štamgasta je fajn, plus jsou tu dvě slušné akční scény (přestřelka v bytě a finále) řádně vytěžené v nabušeném trajleru, no zbytek je hezky natočená šablonovitá vata s pár dobrými hláškami. Narozdíl od trapného V.I.P. se Pamela nemusí za BARB WIRE stydět a já bych si klidně hodil dvoječku už jen na DVD. A ten plakát je božský.