k212

Tak nějak přemýšlím, že bych si taky zatloukla jeden hřebíček... ale když se podívám na některé filmy, které jsem hodnotila v nedávné době, uvědomuji si, že bych si vlastně odporovala (viz Resident Evil ... namátkou). Catwoman je po stránce vizuální dokonalá a zdůrazňuji originální pastva pro oči - vyjma tedy jednoho nezanedbatelného aspektu a tím je okatá digitální příšera, která supluje kaskadérské kousky (o dvě třídy horší než první Spiderman). To už tady ale bylo protřeseno dostatečně. Na druhou stranu si zase říkám, vždyť to má být komix, takže jsme na půdě fantastiky, proč nás tedy pohání touha po přílišné realističnosti? Hm... To byl chabý pokus, jistě. Pitof je prostě jenom jeden, evidentně mu nejde o scénář a nějaké to poselství (ani Vidocque není příliš silný ve scénáristických kramflecích), ale především se specializuje na vizuálně-audiální složku filmu, kterou vytváří atmosféru a posouvá na druhé koleje chabý příběh. Je to průměrný bavič, ale jeho režie není čistá a stylizovaná do dokonalosti jako třeba u Baye, ale je jednoznačně osobitá a identifikovatelná. Film sám o sobě je celkem vtipný, dějově trapný, herecky v intencích ozdobných (tedy herci = součást obrazové kompozice). Ve výsledku je to dlouhý obrazově-nápaditý videoklip, který rychle vymizí z hlavy.

Být mi o deset let míň asi by se u mě Resident Evil zařadil do top class sci-fi, nicméně to bych vlastně ještě neshlédla klasiku žánru Vetřelec a hlavně Vetřelci. Proč tohle zmiňuji, nemusím asi oddůvodňovat. Resident Evil je prostě klasa béčko, vypůjčuje si kdekoliv a jakkoliv - dokonce i režisérké a snímací postupy, no a je tu pár -přímo řečeno- filmových loupeží (třeba ten začátek se skafandrem a hlavně detailem helmy, kde není nic vidět - hádej hádej hadači, v jaké klasice žánru o 25 let starší to bylo?). Na druhou stranu jsem se vskutku bavila, bavila jsem se právě těmi parafrázemi již viděného, bavila jsem se klišovitými a občas pro mě vtipnými hláškami, které z úst vypouštělo likvidační(likvidované) komando. A musím podotknout, že jsem se ještě víc bavila při sledování filmu s českým dabingem (ČT 21.10.), protože ten byl stavěný v podstatě jenom na parodii (kupříkladu scéna s výtahem je v angličtině děsně fádní a s dabingem získává fakt drsně vtipnou pointu). Vše korunují neumělé triky a závěrečná pointa, kterou nás Paul W.S. Anderson směle upozorňuje ---- počkejte na další slušnou dávku klišovité porce jménem Resident Evil Apokalypsa (tam už vykouzlil jenom scénář). No, asi se na ni budu muset juknout už jen pro modré oči Jasona Isaacsa v před-před-poslední scéně tohole fušérského dílka. :-)))))

Na to, abych pochopila, že válka je nesmyslná, že si bere oběti na všech stranách, ale nejvíce na straně "zblblých" a "neviných" civilistů, nemusím trpět dvě hodiny při sledování tohohle záznamu. Opravdu, měla jsem pocit, že se dívám na dobře sestříhanou reality show z války. Ztotožnění s hrdiny?! bylo nulové (profesionální vojáci mají v popisu práce tahkle umírat) a navíc se herecké tváře v podstatě ztratily v anonymitě vojenských jednotek, nejvíce dokázaly zasáhnout obrázky typu -- dítě vzalo pušku na amíka a omylem piclo tatínka. Black Hawk Down je audio-vizuálně vytříbená podívaná, tak jak jsem u Ridleyho Scotta zvyklá, je to jeho standard. Dějově nabízí vhled do občanské války, do které se naserou "dozorčí" jednotky, aby nakonec svým konáním rozpoutaly peklo v civilních ulicích plných ideologicky zblých domorodců. Dobře myšleno, špatně uskutečněno. Bohužel jsme na straně profesionální armády, která má vybavení, takže zpočátku sledujeme impozantní přehlídku zbraní a vojenské techniky a pak už jen jak o zbraně přicházejí a bojují o přežití. Jako syrový záznam z války to vidím na ****, jako film, který uceleně sděluje myšlenky boje, přežití, mocnářství za ***. Ve výsledku ***1/2. Osobně zařazuji film do kategorie NEVER MORE jinak "Tohle už vidět nechci!".

Invaze nebo evoluce?! To je jedno, seriál patří tak i tak do sorty Akt-X. Nicméně není tak depresivní a chladně odcizený. Seriál je zaměřený na rodinu a dění kolem ní (což je samozřejmě tak trochu trendy - přihlédnu-li k Válce světů), a právě skrz reagující rodinné propletence nám dává možnost nahlížet do globálně komunálního problému (který se může a vlastně chce nekontrolovaně epidemicky šířit dál). Postavy této série nejsou superhrdinové, nejsou to ani looseři nebo podivíni, jsou to "normální" (no časem jich pár už normálních vlastně není) osoby, které mají chyby, jejichž rozhodování a reakce jsou v podstatě lehce akceptovatelné a oddůvodnitelné, ač třeba nejsou správné. Díky tomu funguje princip ztotožnění se a tím pádem i přenositelnost emocí. Invaze je dílko, které je občas strašidelné, lépe řečeno strach nahánějící a musím říci, že některé z těchto "lekavých" scén jsou i originálně natočené. O celkové originalitě bych už lehce pochybovala, protože do značné míry využívá děj již známých zaběhaných klišé (vojenská manipulace, nadnárodní konspirace - to diváku příběhů podobného ražení není neznámé), je k nim však přistupováno nestandardně, což už jsem zmínila výše. Co je určitě zajímavé je zasazení příběhu do Floridského přírodního parku, motiv hurikánu určitě také není naškodu. Právě z těchto dvou složek je maximálně těženo ve vizuální stránce celé série. P.S. Trochu mě mrzí, že seriál nebude pokračovat dál další sérií (zatím), ale možná je to vlastně dobře, protože otevřeně osudový konec mu dává punc kultovnosti. P.S. 2 Tak jsem pročetla příspěvky pod tím svým a zjistila jsem, že nezávisle dělám resumé obsáhlému komentáři od Dudka, s kterým se tímto naprosto ztotožňuji.

Noc na zemi je skutečně éterický film. 5 povídek, dvě severoamerické, tři evropské, natočené jedním zajímavým režisérem, který nechává rozehrát domovské charaktery vždy ve stejně omezené době, na jiném konci světa (hovořící svým jazykem), vždy kolem jízdy v taxíku. Sem tam to jsou situace jemně humorné, občas smutné, občas perfektně vypointované, ve výsledku hřejivě lidské. Herečtí kolegové z různých zemí jsou přesvědčiví. Vybočuje v podsatě jen exhibice Roberta Benigniho v povídce italské, která společně s tou New Yorskou reprezentují spíš humornější část dílka. Některé situace a dialogy jsou jedním slovem nezapomenutelné a patří k nim třeba slepá Francouzska nebo klaun Helmu(e)t. A přičtu-li k tomu typicky Waitsovskou hudbičku, která nevtíravě hraje pod uši, musí Noc na zemi prostě svých 5 dostat.

Málokdy si mi stává, že bych film, který si půjčím na dvd nedokoukala. Málokdy, ale tohle se prostě nedalo. A já nechápu, jak se do názvu mohl vůbec vecpat ten gentleman, takhle si ho teda nepředstavuju, i když ho hraje-nehraje Romain Duris.

Úchvatná kniha, výtečný film. To se povede jen málokdy.

King a filmové plátno - tak to by vydalo přinejmenším na studii. Osobně u mě převládá názor, že pokud se do Kingovy předlohy pustí výrazná filmová osobnost (de Palma, Kubrick, Cronenberg, jsou jen ta nejznámější jména), je filmové zpracování daleko lepší než předloha. Ano fanoušci páně spisovatele teď si plivněte a kamenujte, ale přesto nezměním dlouholetý názor, že stylisticky jsou Kingova díla čistě průměrná, literárně neinvenční, obsahově dosti podobná, nemluvě o postupu rozvoje děje, kdy je používáno velmi často podobné schéma. King a adaptace nefantastických děl, to by dalo na dalších pár stran úvah. Dolores Calinbornová patří právě k této sortě. Opět je tu klasická Kingovská disfukční rodina, zneužívaná dcera, tyranský a opilecký otec, znova se ocitáme na vesnické samotě, v neurčitém čase ... Naštěstí to všechno není jen samoúčelná sonda do sociálních vztahů amerických občanů... Díky citlivé a náladotvorné režii Taylora Hackforda, který plně dokázal zvýraznit a využít herecký potenciál, který mu poskytují obě herečky v hlavních rolích. Matka a dcera - Kathy Bates jako prostá žena od válu, která se dokáže vzepřít a Jennifer Jason Leigh coby nevyrovnaná dospělá dcera, která je poznamenaná chtěnou nevědomostí. Obě předvádějí opravdu pozoruhodné výkony. Právě díky tomu patří tento film k těm vyvedenějším adaptacím, i když třeba chvílemi ztrácí niť předlohy. 80%.

Zeptej se prachu je hybrid, který si neumí vybrat mezi brutálně-otevřenou romantikou a-lá Bukowski a standardně ubrečenou melancholií. Colin Farrell coby drzý, sebestředný a vysokomyslný floutek, co se rád strojí a srší vtipem, popřípadě urážkami, prochází vztahem (vztahy), aby nakonec na cestě hledání dospěl k úchvatnému závěru, že koho milujeme, toho nesmíme urážet a ponižovat (ale to vlastně byla stigmata z dětství, takže ho to omlouvá :-) Ne skutečně, já to Colinovi uvěřila, alespoň v první části tohoto rozvláčného dílka. Salma Hayek mu občas přihrává, ale jinak je tu tak nějak na ozdobu, ostatní herci působí skoro neviditelně až nedůležitě (i když židovská vychovatelka trochu vyčnívá). Vůbec mi všechny postavy -vyjma páně spisovatele Artura- připadají nanicovaté, bez pozadí a psychologizace, dokonce i hlavní ženská postava. Zeptej se prachu je film, který ve mě po určité době sledování vzbudil dojem, že se dívám na lepší televizní film, protože filmové prostředky, dekorace a výprava nejsou průměrné. Ale to je vlastně všechno, co ve mě tohle studené dílko vzbudilo. Škoda.

Vskutku vtipný film, kde sympaticky zarostlý Hugh Jackman předvádí romantické představy scénáristy a tom jak funguje hackering, sem tam vypustí z úst nesrozumitelnou hlášku o tom, co právě dělá, což zaručuje další výbuch smíchu snad i u naprostého laika neznalého věci. Nu dobrá - scénárista se vskutku vyřádil. Herci se asi moc bavili a je to na nich znát, ale jen to. A ani režisér nedokázal zachránit či povznést filmovými prostředky scénáristický brak. Operace Hacker je ve výsledku chvílemi humorná avšak těžko dokoukatelná slátanina, toť vše.