Radek99

Baví mě, když si se mnou tvůrce filmu hraje, zvláště, když mu jeho hru nejsem schopný prokouknout. Je to pak napínavé a já jsem nucen soustředit se pouze na tento jeden jediný vjem a všechny okolní podněty pro mne pozbývají na důležitosti. Jistě ještě mnohem a mnohem více zúčastněně prožíval i Nicholas Van Orten to, když si jeho bratr najal progresivní entertainmentovou společnost, která pro něho připravila jeho ,,hru". O tom ovšem, stejně jako Nicholas Van Orten, ani já jako divák nemám zpočátku ani v průběhu filmu žádné tušení a se zatajeným dechem sleduji, co všechno mu osidla tohoto sugestivního thrilleru připravila. A jako divák zvláště oceňuji, že závěr filmu mi v rámci rozuzlení přinese hned několik logických a věrohodných konců a já je Davidu Fincherovi všechny naivně zbaštím... Dokonalé a zábavné. A tak to má být:-) Podobné filmy: Obvyklí podezřelí, Interview, Klub rváčů, Nerovná partie

Asi nejvěrněji (mnohdy téměř doslovně) natočená filmová adaptace světoznámého románu francouzského klasika Alexandra Dumase staršího. Hrabě Monte Christo je vystavěný na idejích romantismu a toho se drží i filmoví tvůrci. Tragická a nenaplněná láska, výjimečný osud dlouhodobě žalářovaného, vzpoura proti onomu nepřátelskému osudu, vnitřní rozervanost... K tomu režisér Robert Vernay přidává postavu a vzezření ženského idolu Jeana Maraiseho, taktéž s romantickými prvky ve stylu oblékání... Dumas však tvořil především pro široké masy (byl nejčtenějším - a také velmi bohatým - autorem své doby) a tak sepsal osudy Edmonta Dantése alias hraběte Monte Christa především jako dobrodružný román, sice na základě historických faktů a se spektrálním pozadím doby (známá je jeho tvůrčí spolupráce s historiky), ale pořád s rastrem čtivosti a prožitku čtenáře... (tomu odpovídají i romanticky ozvláštněné výjimečné dějové peripetie...) A duch Dumasova Monte Christa se dá nalézt i v této nadmíru povedené adaptaci... Tohle je zlatý fond francouzské kinematografie...

Bojovat filmem proti korupci je jistě záslužný a odvážný počin. Činit tak ale tvářemi a duchem Pojišťovny štěstí? Uff. Leda by tvůrcům ani tak nešlo o popsání korupčních praktik v českém politicko-podnikatelské prostředí, ale spíš jen o tržby a vydělání co největšího balíku peněz... Proč by se jinak tak okázale surfovalo po bulvární vlně? Stejně jako v případě svým bulvárním vyzněním podobně laděných Bastardů a tématicky spřízněného Vorlova snímku Ulovit miliardáře divákovi Hranařů bude asi nejvíce scházet tvůrčí poctivost. On sice scénář Oty Klempíře, který jistě díky své praxi ve velké reklamní agentuře ví, o čem tematicky psát, není asi zase tak úplně vzdálen realitě, popsání korupčních praktik je vědomé a ono se to možná i takhle nějak děje, jenže ta zvolená forma je deprimující - točí a hraje se jen pro bulvárem vychovávaného diváka (stranou nechám fakt, že většina herců se proti bulváru veřejně vyhraňuje, účinkovat v podobně bulvárně laděných projektech ji ale zjevně nedělá problém), film se totiž dopředu tváří jako obrovská událost a senzace, slibuje skandální odhalení, ale ve skutečnosti vůbec nic neodhaluje a nic nepojmenovává, hraje se na notu konspiračních teorií (opravdu je tady v Čechách sledován každý náš krok z CIA i KGB?), napětí je většinou vytvářeno jen hudební složkou, repliky jsou vyprázdněné (to se týká jazykové roviny pásma postav) a všudypřítomná je snaha šokovat lacinými výrazovými prostředky, přehrávání patří tak nějak k věci, stejně jako čistě povrchní reklamní estetika, ostatně všimněme si marketinkového působení kolem filmu, už jen třeba filmový plakát je grafikou a grafickými prostředky na úrovni titulní strany Blesku, čiroskvoucí bulvární tisk. A zase, stejně jako u Bastardů, nezbývá než zrekapitulovat - Hranaři jsou naprosto tendenčním filmem, natáčeným především pro čtenáře Blesku a jiného bulváru. Mimochodem citát z oficiálních stránek filmu: ,,Herec Saša Rašilov (39) byl hostem na chatu Blesk.cz. Rašilova brzy uvidíme v kinech v novém filmu Hranaři, kde si zahrál hlavní roli. Jeho manželku ztvárnila herečka Kateřina Brožová. Jak jim šlo společné hraní a erotické scény ve sprše? Navíc Rašilov naznačil, jak se bude vyvíjet jeho postava v seriálu Ordinace v Růžové zahradě." Ale ano, necituji z bulváru, ale ze stránek tohoto thrilleru o korupci...

Artová trollí fantasy nebo bizarně dokonalé symbolické podobenství o lidské jinakosti? Živočišné herecké orgie...

Oldschoolové morální drama z hranice mezi Texasem a Mexikem, kam osud či náhoda zavane i postavu Charlieho Smitha, kterého bravurně ztvárnil Jack Nicholson a který mezi americké hraničáře tak úplně nezapadl... Zajímavý je post-westernový nádech i herecké výkony, stejně jako hudba Ry Coodera... Z dnešního pohledu ukázka typického filmu z Hollywoodu 80. let, pro uvědomění si kinematografické evoluce je dobré komparovat třeba s o dvě dekády mladším lokálně i tématicky velmi podobným filmem Tři pohřby - v 80. letech tradičně lineárně vyprávěný příběh, v novém miléniu příběh postmoderně rozbit do několika časových rovin s neostrými předěly, což zvyšuje vypravěčský efekt...

Jim Jarmusch má naprostou tvůrčí a finanční svobodu, která je z tohoto snímku cítit, a tak znovu experimentuje - dialogy, které zdánlivě nic neříkají, přesto se pozvolna mění a divák v nich začíná cítit určitý rytmus a možná objevovat i sloky a refrény, myšlenky, které se vrací, režisér moduluje modely komunikace a pracuje s obsahy vědomí jednotlivých postav, Jarmusch však míří spíše za hranici slov a hlavně obrazů, mění a posouvá rastr, jakým je navyklý běžný divák sledovat pohyblivé filmové obrazy, záměrně porušuje zažité modely a schémata vnímání a tak je divákům plánovitě prezentován klasický (gangsterský) příběh vytržený ze svého žánru a kontextu, mozaika logických detailů je divákovi předkládaná neúplná a některé informace jsou od začátku úmyslně zatajovány, vnímání je opakovaně prezentováno jako subjektivizovaný proces, stavěný do relace s reflexí uměleckého díla, jak výtvarného, architektonického, hudebního, tak i filmového (vynikající je pasáž s metafilmem, kdy hrdinka mající ráda film uvažuje o zajímavých scénách tohoto fenoménu). Jim Jarmusch se volně nechává inspirovat starým dobrým Davidem Lynchem, stále však zůstává mnohé z Mrtvého muže a hlavně Ghost-Doga... ,,Kdo si myslí, že moc znamená, ať zajde na hřbitov."

Je mi to nesmírně líto dávat filmu s takovým námětem tak nízké hodnocení, ale nelze jinak. Pásmo romantiky a ta patetická prvoplánovost snad jakoby byly z jiného snímku. Je to škoda. Těch klišé bylo ale tolik, že vystříhat je, zbyl by sotva krátkometrážní film... Za závažnost, významovou hloubku, skutečně naturalistické a mnohdy až otřesné záběry a Angelinu Jolie, která v podstatě hrála ve filmu samu sebe, dávám však *****. Jen více takovýhle filmů, které nám budou otevírat oči... Podobné filmy: Po svatbě, Spy Game

Nemastné, neslané, nedochucené a neokořeněné, navíc, co se týče napětí, smaženo na několikrát přepáleném oleji...

Bohužel až přespříliš plytký historický film, který navíc s historickou realitou nemá příliš společného, solidní herecké obsazení, ovšem velmi vetchý scénář, herci tu v podstatě nemají co hrát...

Nejlepší fantasy seriál všech dob, to bezesporu. Jenže fantasy prvek je tu vlastně jenom kulisa. Skvělý byl nápad svázat fantasy ságu s alegorií středověkého boje o moc a o žezlo krále a natočit tak, řečeno s nadsázkou, seriálového průvodce encyklopedickým pojmem machiavellismus, televizní produkt s vysokou přidanou hodnotou. Jestli jsou dějiny politologie nudným vysokoškolským oborem, tak tady se tvůrcům podařilo neuvěřitelné - natočit je coby neopakovatelně sofistikovanou zábavu... Bez nadsázky pak lze konstatovat, že Hra o trůny je malou revolucí v seriálové tvorbě, neboť HBO přišla s rozpočtem, který seriálu umožnil hrát skutečnou první ligu. Nádhera se na všechno to pletichaření a boje o moc dívat...Hra o trůny je v podstatě politický thriller ve fantasy kulisách. Fantasy pro dospělé. Historický seriál plný alternativního středověku. Série 1: 90% Série 2: 90% Série 3: 100% Série 4: 100% Série 5: 90% Série 6: 80%