Radek99

Zajímalo by mne, co to vlastně Vít Olmer hledal? Jan Werich to určitě nebyl. Rušivá roztřesená kamera Davida Hahna snímaná z ruky, podivné obrazové experimenty (pseudoumělecké švenky, snímání interview přes větev stromu), k tomu naprostý synkretismus Olmerovy ,,cesty" - meeting extrémní levice, Romové, Paroubek, nezaměstnaní, nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, děti v základní škole, Vít Olmer hladící po tváři romskou sociální pracovnici... A nejzajímavější je asi ekonomický koncept - pan režisér si koupil dodávkový Mercedes a nechal ho polepit Werichovými citáty, aby mohl natočit sotva hodinový dokument? Tohle se prostě muselo vyplatit...

Trhali ufony dynamitem.

V tvorbě MPFC rezonuje svoboda 60. let minulého století, vždyť tenhle sextet doslova vyhodil do vzduchu konvence v instituci zvané televize, jako skuteční novátoři televizní zábavy porušili základní pravidlo komediálního žánru, neboť stavěli skeče bez pointy, navíc dali volný průchod svým anarchistickým tendencím exaktně obsaženým v zesměšňování autorit coby základní podstatě jejich podvratného humoru (královny, úřednického aparátu, armády, BBC...), významnou složkou skečů byla satira (namířená často proti střední třídě), karikování postav i pozic ve společnosti, utahování si z autorit, generační revolta, záměrně volili humor, kde převládala situační komika, ale také parodie, hra se slovy, nadsázka, ironie, mystifikace, absurdno, surrealismus, pásmo skečů jako volný proud vědomí vystavěné tak, že jednotliví pythonovci navazovali volně jeden na druhého bez výrazného ohraničení, jeden skeč přechází volně do dalšího jako metafora toho, jak rychle se mění vědomí i svět. Podvratná filosofie absolutní svobody a vzdor namířený proti autoritám představujícím uniformy, pozice, statusy... Do té doby nebyl také v televizi uveden zábavný pořad, který by již do svých základů zakomponoval animaci jako nositele poznávacího trademarku. Televizní zábavná tvorba jako akt absolutní svobody (neboť institut komiky umožňoval beztrestně říci prakticky vše), intelektuální vedle spontánního, faktické vedle dadaistického, smysluplné vedle nonsensového, naprosto synkretický pelmel podnětů, odkazů, zdrojů, aluzí a především vlastní invence. Monty Pythonův létající cirkus ... ,,And now for something completely different..."

V té předlouhé řadě strhujících boxersko-zápasnických dramat patří O'Connorův Warrior rozhodně k tomu (skoro) nejlepšímu, co kdy bylo v rámci tolik oblíbeného žánru natočeno (zvlášť když se nejen motivem dvou bratrů-zápasníků dost podobá výbornému loňskému Fighterovi), ale zcela nejlepší zápasnický film to rozhodně není (na mém Olympu stojí Wrestler a kolem pobíhá Zuřící býk). Warrior je vynikající film, má všechno, co má mít, bravurní herecké - i zápasnické - výkony (z nichž sálá doslova fyzické herectví), skvěle zpracovanou řemeslnou stránku, dobrý scénář, emoce, napětí, intenzitu, tempo, gradaci, zajímavou reflexi ,,amerického snu", sociální přesah, ale celý příběh mi přijde tak trochu vykalkulovaný, sice jen krapítek, ale přesto jsem jako divák zapochyboval, že by Osud vysypával cestičky svým hrdinům právě takto... Nic to ovšem nemění na tom, že Warrior filmovou událostí bezesporu je...

Problematika Romů žijících historicky na našem území je nejen v kontextu československé kinematografie značně přehlížena, jedním z mála filmů, který život romského etnika reflektuje, je právě Kdo se bojí, utíká režiséra Dušana Kleina (ten se dá dokonce pokládat za jakéhosi filmového odborníka na problematiku Romů, neboť natočil ještě další snímek z prostředí českých ,,nepřizpůsobivých", konkrétně detektivku Radikální řez). Kdo se bojí, utíká je o to cennější, že je příběhem z poválečného pohraničí, tedy z místa, odkud právě byli odsunuti sudetští Němci (což ve filmu explicitně zdůrazněno ale není) a na jejich místo přikočoval nejen vajda se svou skupinou Romů, ale i mladý ,,buditelský" učitel. Je otázkou (která se ve filmu opět vůbec neřeší), do jaké míry byl příchod obou nucený (mladý učitel nejspíše dostal tzv. umístěnku a Romové byli do Sudet poslání jako levná - a v republice v té době vlastně jediná - pracovní síla, tedy žádný projev aktu svobodné vůle), každopádně to tvoří základní expozici budoucího dramatu. Co se musí ovšem na Kleinově přístupu ocenit, je fakt, že se nebojí alespoň mezi řádky poukázat na tragický osud českých Romů během trvání Protektorátu, který byl v mnohém podoben osudu židovskému. ,,Rodiče zemřeli v koncentráku." Dokonce se v dialozích řeší, že Romy už znovu ,,nelze poslat do plynu", což je v poválečné reflexi velmi cenné faktické zjištění (a mělo by se připomínat i dnes). Co ovšem film Dušana Kleina naopak trochu sráží, je velmi stereotypní a obecně romantizující pohled na život kočujících Romů, zvláště úplná pointa o důležitosti ,,cesty" mi přišla dosti umělá. Navíc většina skutečných problémů zůstala nevyřčena (třeba fakt, že my Češi jsme si většinu již dávno asimilovaných předválečných českých Romů zlikvidovali v koncentračních táborech a proto na jejich místa přikočovali z východu noví, obtížně integrovatelní...). Každopádně body za odvahu něco takto angažovaného vůbec natočit, s dynamikou civilizačního vývoje by dnes vlivem institutu tzv. politické korektnosti podobně laděný film vůbec neměl šanci vzniknout... Podobné filmy: Radikální řez

Jak by to dopadlo, kdyby kultovní Věčný svit neposkvrněné mysli nenatáčel genius Michela Gondryho, ale dostal by ho na starosti specialista na žánr romantické komedie režisér Peyton Reed...

Tvůrčí team stojící za Kinoboxem asi podlehl klamnému dojmu ze Čtvrtníčkova samorostlého moderování a napsal pro něj ,,komedii" na tělo (Čtvrtníček tu kupodivu ale má i silné dramatické pasáže, možná největší klad filmu) zhruba v duchu Petrova ulítlého moderování, zamotal do toho ovšem ex-hvězdu svého Českého lva Jaroslava Duška a duchovní guru patrně přinesl do scénáře spirituální motivy, jinak si nedovedu vysvětlit ten nesourodý pelmel nápadů, fórů, gagů, příběhů, žánrů... Doblba! jistě zdobí dobře zvládnuté řemeslo, vše ostatní už je ale špatně, protože ve výsledku jde o bohapustý blábol. Tahle černá komedie je možná skutečně hodně černá, ale bohužel to vůbec není komedie, humor tu skoro nefunguje, scénář pánů Vachlera a Stehlíka je dokonale impotentní. Nespornou předností Petra Vachlera je fakt, že dokáže do svého projektu obsadit řadu známých tváří, škoda, že si od někoho umného nenechal napsat pořádný scénář. Přehrávající herci jsou takhle jen karikaturou sama sebe. Vlastně je škoda, že raději místo Doblba! nenatočili ve filmu citovanou telenovelu Jose a Manuel...

Poslední film legendárního Stevea McQueena, tedy filmová labutí píseň. Steve naštěstí odchází s víceméně hrdě vztyčenou hlavou, i když někde uvnitř něj už bují zhoubný nádor a filmu zase občas schází jasnější koncepce. Lovec stojí někde na pomezí žánrů (chvilku poctivý thriller ze staré školy, chvilku drama nesourodého manželského páru, chvilku komedie), je škoda, že si tvůrci nevybrali jen jeden z nich. Přesto příběh staromilského lovce lidí zvedají a drží nad vodou hlavně akční scény, třeba honička v a na soupravě nadzemky je nezapomenutelná, stejně jako třeba Steve v kombajnu. Je nasnadě, že filmu jako takovému se dá mnohé co vytknout, ale berme ho jako pietu. V dějinách světové kinematografie je jen pár takhle ikonických a charismatických tváří, jakou disponoval Steve McQueen...

Raný zástupce české školy crazy komedie tentokráte parodující brakové detektivní romány (s mírně satirickým podtónem). Film podle námětu a scénáře známého českého autora sci-fi Josefa Nesvadby není úplným vrcholem tohoto zajímavého žánru, k dílům pánů Brdečky a Lipského může jen obdivně vzhlížet, ale přesto dokáže obstojně zaujmout diváka i po padesáti letech - nabízí třeba originální postmoderní tvůrčí prvky, jako občasné prolínání pásma vypravěče a pásma postav, která interaktivně reagují na sebe navzájem, nebo variaci téhož, kdy vypravěč a hlavní hrdina splývá a jeho ústy pak promlouvá a obrací se přímo do kamery směrem k divákovi. Nelze si nevšimnout ani variovaného motivu klasického příběhu o Frankensteinovi, monstru s cizí (transplantovanou) tváří - tvář Kráječe odkazuje nepřímo i k jeho filmové podobě (a transplantovaná tvář nakonec vždy také zrodí monstrum...). Škoda faktu, že snímek ke konci krapet ztrácí dech a že je celý takový trochu ,,schmutzig" (nejúděsnější byly pak ,,flashbacky" a ,,vize", které jakoby byly natočeny na vybledlém materiálu), filmová mizanscéna na mne chvílemi působila špetku zvláštním dojmem. Každopádně už jen díky skvostnému hereckému obsazení stojí za to si tuhle crazy komedii čas od času připomínat...

Excelentní experiment v nolanovském duchu...jen o 40 let před Nolanem! :-) Bravurně napsané dialogy, které pozpátku dávají jiný smysl a jejich řazení je geniálním zdrojem komiky. Úchvatná obrazová stránka (žlutý kamerový filtr, zpomalené pády dostihových koní, ,,tanec" s mrtvolou, ,,utopení" milence, požívání jídla pozpátku...). Stylizace němých grotesek a odvaha experimentovat. Filmový pomník geniality Oldřicha Lipského (a Miloše Macourka). Možná nejoriginálnější československý film všech dob...