Radikální řez

Josef Klíma dokázal (podobně jako reportáži, podle níž vznikl příběh Requiem pro panenku) najít zajímavé výchozí téma. Filmové ztvárnění na dobu vzniku je velmi dobré. Líbilo se mi navození romské atmosféry – hudba; částečně mě pobavila role cikánského barona Tancoše (Marian Labuda). Nezapomenutelná scéna: Naha (Monika Žigová) si připíjí s vyšetřovatelem Wienerem (Lubomír Paulovič). Hudba: Zdeněk Marat – s režisérem Dušanem Kleinem spolupracoval i v sérii o Básnících. Zpěv: Emil Ščuka, Marta Bandyová (zahrála si postavu Farkašové), zpívá a hraje skupina Romen. (27.07.2009)

Keine Kleine Krimišit, šitý hodně tupou jehlou z cigánských šátečků a hadříků notně sepraných... Spousta blábolů a klišátek, želbohu tvářících se vedle té ryze kriminální zápletky málem jako nějaké společensko-kritické drama... Trapné už v dobách vzniku, s odstupem pak už jen vyvolávající úžas, s radikálnejším úhlem pohledu pak až i znechucení... °-/.. - - - - - (Poprvé viděno kdysi v dobách společensky vykuchaných, hodnocení po repete 15.6.2011 na tv novacinema 434., komentář zde jako šestadvacátý - 15.6.2011) (15.06.2011)

Je to sice detektivka spíš průměrná, ale velmi se mi líbil vhled do romské problematiky. Bylo tam vše, na co už dnešní média zapomínají: neházet všechny do jednoho pytle, zmíněny různá kulturní specifika, myšlení Romů apod. To mě ve filmu dost překvapilo, na jak vysoké úrovni tento vhled byl. A ta diskotéka, ta byla fakt vostrá:)))) (28.08.2012)

V cikánské čtvrti, která se má bourat z důvodu výstavby nového sídliště, dojde k vraždě syna architekta, který chce radikálně celou čtvrť vystěhovat. Postupně vychází najevo nové skutečnosti. Policie to nemá jednoduché kvůli vzpurné povaze obyvatel čtvrti. Film je velice kvalitní z hlediska detektivního, ale i v oblasti mezilidských vztahů. (26.04.2007)

Radikální řez, v obrysech obyčejná kleinovská detektivka, překvapuje především ambicemi kriticky pojednat to, čemu hovada bez povědomí (i s ním) nechutných konotací říkají romská otázka. Klein na kostřičku detektivní zápletky navléká sérii výjevů ilustrujících klasická klišé (romský rodič chránící alibisticky své dítě; vliv lokálního lichváře; rodinná pospolitost; účelová vilnost romských žen atd.), které konfrontuje s různými reakcemi a názory, reprezentovanými především trojicí detektivů. Kleinovi nutno přiznat vůli vyhýbat se alespoň těm nejnechutnějším projevům etnocentrické tuposti, a i když frekventovaně přešlapuje (začlenění do "naší" společnosti apod.), s ohledem na dobové niveau, pramálo citlivé vůči menšinám všeho druhu, za neobvyklou osvícenost by zasloužil menší metál. Zápletka, v níž vše ukazuje na viníky vraždy z místní romské komunity, nakonec symbolicky a dojemně odmaskovává nejprominentnější gádže... Chvályhodný osvětový rozměr se nicméně nedaří s detektivní zápletkou skloubit tak, aby to nepoškozovalo spád řešení případu. Komu je ukradený zázrak, že se na konci sedmdesátých let dokázal přední český filmový rutinér s tématem vyloučenosti a rasismu vypořádat v podstatně lépe, než jak se to daří dnes, toho případ podříznutého papalášského synka nejspíš večer v telce u píva nerozseká. (15.11.2016)