Morien

(1001) Tak jo, je čas prohlásit to oficiálně. Psí odpoledne osobně označuji za jeden z nejlepších filmů všech dob. A nejspíš třeba rovnou do první desítky. Protože co se tady Sidneymu Lumetovi povedlo je do značné míry slovy nepopsatelné, kdežto filmové médium je pro to jako stvořené. Al Pacino je tady ve své životní formě/roli, už nikdy potom se mu nepodařilo vytvořit tak plastickou postavu přecházející přirozeně z hypnotického řvaní do váhajícího šeptání a něžného pláče. A pracuje celé jeho tělo, veškerá únava, stres a frustrace je tak hmatatelná, jak to jenom jde; můj osobní favorit co se týče metodického herectví. Když začal před bandou policistů a hipíků pobíhat a řvát "Attica! Attica!" jako smyslů zbaven, tak jsem byla zcela přikovaná do sedačky, a to byl teprve začátek. Jeho komunikace na blízko s Johnem Cazale a na dálku s Chrisem Sarandonem je tak krásná, že brečím, jenom když si na to vzpomenu. Děkuji, chlapci. ♥♥♥

Slovní tenis získává nový rozměr a Stoppardovi díky za to. ♥♥♥ Škoda, že jsem si ho nevytáhla u maturity z angličtiny, protože jsem o něm a speciálně o téhle hře a filmu připravenou úžasnou řeč a strašně jsem chtěla vidět výrazy na tvářích učitelek. A nakonec jsem si vytáhla ropnou skvrnu a návštěvu u doktora. Rozbor absurdní shakespearovské parafráze by byl jednoznačně zajímavější, myslím si já.

Když hodím knihu za hlavu a dělám, že jsem ji nikdy neviděla, film mě roztrhá na maděru. Když nehodím a nedělám, roztrhá mě stejně. ♥♥♥ Lidská tendence sdružovat se do stád je nebezpečná, stejně jako je nebezpečné zdvihat laťku v dělání toho, co ještě nikdy nikdo neudělal. A původně jsem tady měla navíc doušku o tom, jak se asi Bowie cítí, když ví, co se mimo světlo reflektorů děje, a dneska si odpovídám, že za prvé byl sám závislý a bojoval, a za druhé souhlasil s účastí v tomto filmu.

Tenhle film spolu s dvěma dalšími díly nemá v české kinematografii obdoby - ale na to bych kašlala, kdyby se mi tolik nelíbil z jiných důvodů. Předně Sokol i Havranpírko jsou prostě borci a pravděpodobně to byli i mí první sex-idolové nebo jak se tomu nadává, takovým těm hercům, jak je mladé dívky oddaně a tajně milují. Je docela možné, že v předkusu a vystouplých lícních kostích Ludvíka Hradilka pramení můj patologický obdiv k právě této části mužského těla.Taky mě hypnoticky fascinuje hudební doprovod a celkově zvuková afektovanost filmu. Dál se mi líbí atmosféra a celkové ponoření se do mrtvého světa z "druhého břehu". Naivita a efekt oživlých exponátů mi ani příliš nevadí. Když ukážou píšťalku a řeknou, že je dvě stě tisíc let stará, tak je prostě dvě stě tisíc let stará a už jen to samo stojí za zamyšlení. Napadá mě heslo, co jsem si přečetla nad vraty jaroměřického hřbitova: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." ♥♥♥

(1001) Obří zklamání, které naznačovalo, že co dál bude Petříček vyrábět za filmy, už nebude pro mě. Bohužel se ho zmocnila touha být větší, ještě větší, lepší, dražší, delší, víc k pláči a víc brutální a tak dále. Nelíbí se mi hudba, hodně míst scénáře, milion konců a vůbec ten velký nafouknutý pocit sentimentality, patetičnosti, hadrapušnosti a vůbec všech těch zhrzených věcí, že film nedopadl tak, jak jsem si ho vysnila. Ale přesto je to pořád velmi dobrý film a když mám svoje záchvaty, tak dívat se na všechny tři prodloužené filmy po sobě je prostě povinnost.

Duch doby je v tom zakonzervován lépe než v porcelánových soškách jelenů, které si babičky zatvrzele prosazují ve výstavce v obývacím pokoji. Až mě občas napadá, jestli si toho Jamese Deana náhodou jenom nevymysleli lidé, kteří chtěli v sešněrovaných padesátkách rozčilovat ctihodnou generaci. Rovnou na komoru. ♥♥♥

♥♥♥ V dnešním postmoderním světě už by snad nemělo existovat nic, co by nastolovalo nějaké trendy - jenomže právě tohle nám bohužel pořád zůstává (a není to chyba tohohle muzikálu, nýbrž lidí, uf.) Takže tady nevynáším žádné rozsudky smrti, jen prostě říkám, co Dagmar na to. Hudba je dobrá, v tom mám jasno už od té doby, co jsem jako malý a nemotorný intelektuálek sotva šestiletý viděla české nastudování ve Spirále, a modernizace výpravy se mi také trefila do noty. (Závěrečná Superstar je v tomhle ohledu vskutku dokonalá - přímo si to říká o aktualizovanější a obsáhlejší úvahu, na které bych měla zapracovat co nevidět.) Tohle zpracování navíc přináší velmi osobitého Jidáše - Jeromek se svou pleškou mě vyloženě zasáhl do srdíčka, chichi. Nicméně pár výtek bych měla. Například se mi nelíbila Renee Castle jako Máří Magdálena. Na takovou sentimentální cíťu není nikdo zvědavý, zvlášť když ani nijak výjimečně nezpívá. Pilát Pontský trochu vypadá jako z Modré ústřice, ale dnes se tomu již jen potměšile směji.

Když se opravdu dobře podaří převést divadelní hru na plátno, je to radost srovnatelná s druhými Vánocemi. Skloubení divadelního kecání a filmového ukazování je pro mě vždycky spojeno s ultimátním prožitkem. ♥♥♥

Teď po pár letech jsem se dopracovala do fáze, že se rozbrečím už ve chvíli, kdy se Siegfried s Brunhildou poprvé spatří u řeky. ♥ -"Dnes staří bohové opět žijí!" -"Ne. Dnes staří bohové zemřou spolu s nimi."

(1001) Film, na který jsem se v žádném případě nechtěla dívat. Osud tomu chtěl, že mě sestra donutila. Dívaly jsme se spolu. Brečely jsme spolu. Takovéhle filmy jsou mnohem strašidelnější než všechny zombie filmy dohromady.