Réžia:
Nick MorrisVOD (1)
Obsahy(2)
Sedm posledních dní Kristova života, viděných očima Jidáše Iškariotského. Triumfální Ježíšův vjezd do Jeruzaléma na Květnou neděli, jeho tragická a bolestná smrt na Golgotě... To jsou mezníky sedmi posledních dní jeho života, viděných očima Jidáše Iškariotského. Muže, který byl jeho učedníkem i přítelem, a který jej nakonec - proto, aby se naplnila sudba - musel zradit...
Psal se rok 1971, když se příběh posledních dní Ježíšova života poprvé objevil na divadelních prknech londýnského West Endu. A rázem bylo jasné, že svět muzikálu už nikdy nebude stejný jako dřív. Senzace, kterou jeho první uvádění všude ve světě vyvolávala, s léty opadla, přízeň diváků však přetrvala do dnešních dnů. Důkazem toho je mimo jiné i nejnovější, značně zaktualizované, londýnské jevištní nastudování s Glennem Carterem jako Ježíšem a Jeromem Pradonem jako Jidášem, které se stalo základem tohoto filmového přepisu. Ambiciózní - a mimořádně finančně náročný - filmový projekt vznikal ve slavných londýnských studiích Pinewood, kde byl muzikál více než 5 týdnů natáčen na 4 kamery. Byla pro něj pořízena i zcela nová zvuková nahrávka, kterou natočil sedmdesátičlenný orchestr.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (83)
Ne všechny muzikály jdou natočit a Jesus je toho dokladem. Původní verze je také otřesná hlavně kvůli pěveckým (ne)výkonům, ovšem nové zpracování předčilo všechna má poslechová očekáváníModernizace a zřetelná snaha o nový pohled podle mého vyzněly naprázdno. Tvůrci měli svou pozornost spíše než kulisám a kostýmům věnovat obsazení, které je, s výjimkou Mary a částečně sboru, tragické – zejména hysterický Judas je velkým omylem. Jesus v podání Glenna Cartera je prázdnou postavou – intonace, barva hlasu, herectví – nic z toho tu nefunguje, takže i krásna píseň Gethsemane (I only want to say) zaniká v nepřesvědčivém provedení. Tak je tomu bohužel u některých dalších melodií, z čehož plyne, že divák nemůže (a ani nemá proč) prožívat úžas, křivdu a dojetí. Výjimku tvoří výše zmíněná Mary (Renee Castle), jejíž citlivé vyznání "I don’t know how to love him...He scares me so. I want him so. I love him so." je skutečně krásné. ()
Muzikál Jesus Christ Superstar je vůbec nejlepší muzikál jaký kdy vznikl. Prvnímu filmovévmu zpracování z roku 1973 chybí k dokonalosti snad jen přítomnost Iana Gillana z Deep Purple, který se objevil na desce. Tato verze je plná rozporů. Na jedné straně zatraceně příšerné scény s apoštoly (Při pohledu na ty nagelovaný hezounky oblečený v nátělníkách, jak se navzájem přihřátě objímají a hladí se mi skoro chtělo zvracet - nic proti homosexuálům, ale tohleto sem prostě nepatřilo), vojáci, kteří vypadají jako Darth Vader se struhadlem na obličeji a pilát stylizovaný coby důstojník gestapa (patřičné insignie samozřejmě chybí), a nesympatický plešatý fantomas Anáš. Na druhé straně se zde však objevují kvalitní pěvecké výkony, skvěle zvládnutá postava sympaťáka Jidáše v kožené bundě, který jako jediný stojí nohama na zemi a je schopen dívat se na věci s nadhledem, a plno hodně silných scén (Pilátův soud, sundávání z kříže, Jidášova sebevražda nebo cesta Ježíše ze zahrady Gethsemanské před kněží - ten hororvý dav mužů s černými klobouky a žen zahalených v černých kápích a s baterkama v rukou si nešlo neužívat). Klady nakonec převážily nad zápory, i když se apoštolové z Modré ústřice vytrvale snažili svým příšerným zjevem a vytrvalým projevováním lásky k bližnímu svému o opak. ()
Špatný, fakt špatný. Muzika má sice stále grády, ale jinak je to zlé. Ježíš je silný snad jedině v Getsemane, jinak působí jako totálně uplakaná a ufňukaná panenka která se všemu diví jak Alenka v říši divů. Apoštolové působí jako partička metrosexuálů, to samé Šimon Zelótes. Pilát působí jako komiksová parodie a Heroda jsem zahrál v pašijových hrách líp snad i já. Jediný, kdo byl celkem uvěřitelný byl Jidáš, Máří Magdaléna a Kaifáš. Zajímavě byl pojat příjezd do Jeruzaléma kdy to Rada velekněží sleduje v TV. Kompars namaskovaný jako postavičky z Adams Family tomu ještě dodal a konec už byl vyloženě přestřelený. Mám ten příběh rád a původní zpracování je prostě skvělé. Dokonce i česká verze té původní neudělala ostudu. Ale tohle byla fakt tragédie. ()
Viděl jsem celkem pět verzí tohoto muzikálu (včetně české koncertní), tuto z roku 2000 jsem zhlédl jako první a od té doby jsem si ji pustil minimálně desetkrát, zřejmě proto ji považuji za nejlepší, ale nejen proto, dle mého jsou zde nejlepší pěvecké výkony. Glenn Carter a Jerome Pradon jsou fakt borci. Mistrovské dílo nabité výraznými charaktery. Pokud si zdejší vládkyně starověkého Egypta myslí, že Střihavka s Bártou by je mohli učit, tak když sledovala tuto verzi, tak možná byla pod vlivem, nebo fakt nevím. :) ()
Až na nešťastne falzetujúceho Chesusa je každá jedna scéna oproti filmu minimálne "krát dva"! A Jeremo je Boh! Osobne nesúhlasím (no na druhú stranu chápem) - percentuálny spád oproti filmovému originálu. Ale tu, v divadelnom prevedení je hudba s hlasmi aspoň v kompatibilnejšom pomere. A tiež kvitujem veľkú odvahu pri absolútne inom poňatí niektorých klasických kúskov ( operný pilát, swingový herod... ). Nebyť tohto : http://www.youtube.com/watch?v=X_mJgVwQ3Qw (čo je zjavne nenapodobiteľné) by som povedal, že prerábka predčila svoj filmový základ. ()
Galéria (7)
Fotka © Universal Pictures
Zaujímavosti (2)
- Glenn Carter se vyjádřil, že Ježíše hrál spíše jako politického vůdce, kterému se věci vymkly z rukou, než jako božským duchem obdařenou bytost. (Morien)
- Jérôme Pradon (Jidáš) v rozhovoru přiznal, že měl problémy s rozsahem písní v Jidášově rejstříku a že v živém muzikálovém vystoupení před publikem by tuto roli asi nebyl schopen uzpívat. (Morien)
Reklama