Bounded

Zajímavě natočená podívaná, která mě každou další vrácenou sekvencí srážela hodnocení níž a níž. Ačkoliv má film dost krátkou stopáž, opakující se události mě velmi brzo začaly nudit a nadzvedly trochu z postele až při závěrečné honičce v autech. Scénář byl buď nedotažený, nebo schválně tajemný, což je věc, která spíše naštve, než překvapí. Nezodpovězené otázky, nepochopitelná motivace postavy Foresta Whitakera a můj naprostý nezájem o osud více než poloviny postav u mě v poslední čtvrthodince způsobily něco, co už u filmů obecně dlouho nepamatuju. Vyřizoval jsem si smskovou konverzaci. Věc, za kterou bych si jindy dal bez rozmyslu pohlavek, mi tady nepřišla vůbec na škodu, protože kolem a kolem to byl opravdu film na jedno zhlédnutí nejlépe v neděli odpoledne.

Unknown u mě slaví úspěch osvědčenou kombinací. Neeson, evropská metropole, paranoia a zajímavé zvraty. Jistě, je to šablona, ale v době kdy se hlavním ziskem filmových studií stávají remaky, nemůžeme čekat, že se neobjeví již zpracovaná témata. Sem tam se ze mě stal taky control freak: "co otisky prstů, kamery, policie?", ale nějak se mi od toho podařilo oprostit a film si užít i tak. Režisérsky je to totiž celé velmi dobře zpracované, a Bruno Ganz, nejenom ve scéně s Frankem Langellou hraje tak, že musím v duši zatleskat a říct si, to je ale herec. Co se týče zvláštního závěru, taky bych ocenil pouta a nějaké to realistické vyústění, ale za to, že mě poslední zvrat převezl, nechávám s klidným svědomím vyšší hodnocení.

Za dvě a půl. Šéfové mají dobrý situační humor, skvělé obsazené vedlejší role, ale hlavní trio je občas na zabití. Postavy kromě Batemana podle mě nebyly úplně nejlepší castingové volby (zvláště Charlie Day), co spíš, jsou v některých pasážích dost otravné. V jiných naopak fungují jejich"vedlejší" vtipy výborně. Jako třeba: "Jedla to od studené do teplé." Spacey byl s Farellem klasicky na jedničku, bohužel to samé nemůžu říct o Jennifer Aniston. Přílišná sprostost mi u ní docela vadila a scéna s mobilem ve vaně už mi přišla vyloženě trapná, a to běžně nemám s podobnými výlevy problém. Jenom to tady na mě působilo příliš prvoplánově, aby se prostě i jednodušší diváci mohli zasmát prcince. Kolem a kolem to ale zabavilo a po nudné úvodní čtvrthodince to nabralo správný směr. Být tedy na Horrible Bosses naštvaný protože nejsou nijak výjimečným filmem (spoustu se toho dalo zpracovat lépe) by bylo zbytečné, protože je to prostá šablonová oddychovka na kterou stejně mozek nechá časem zapomenout. (Viděno v kině 21.8.2011)

Animačně slabší batmanovský kousek, který ale přebijí kresbu stylizací příběhu a nápaditou kamerou. Je škoda, že Bruce Wayne zde v obličeji vypadá jako nakopnutý pes a v prvních chvílích zamrzí i neangažovanost zavedených dabérů, nicméně v průběhu příběhu se na to dá lehce zvyknout. Co se ale zavrtá do uší, namísto očí jsou některé opravdu prkenné hlášky zejména v úvodu filmu. Je až s podivem, jak si scénárista, který odvedl dobrou práci na celém crossoveru, nenašel s produkcí více času na to, aby i tohle odstranil. Jinak z autorů čiší láska k oběma předlohám a tak mě kromě grafiky a dialogů zamrzel už jenom fakt, že zatímco Dracula je vystihnut poměrně věrně, batmanovské charaktery by ještě nějaké to leštění snesly (viz britský gentleman plivající čaj apod.).

Jsem zklamán. Bylo to jen o málo lepší než první část. Přibylo akce, ubylo nudy, ale stříhat se dalo stejně o dost více. Jestli tady někdo mluví o epickém závěru, tak asi viděl jiný film než já. Desplat, ač v hudbě skládá několik hezkých témat, se v nejvyhrocenějších momentech stejně nepřiblíží původnímu soundtracku Williamse ani jiným epickým fantasy, Daleko více mu sedí komornější kousky jako Benjamin Button. Moje největší výhrada je ale k poslednímu souboji. Harry stane tváří tvář Voldemortovi, prohodí se pár hloupých vět a je po všem. V knize kolem sebe kroužili jako opravdoví sokové, a přihlíželi jim všichni ostatní. Když to trochu nadsadím, tak si Harry zabil svoji Nemesis na poničeném dvorku a nikdo o tom ani nevěděl, dokud s blaženým úsměvem nepřišel dovnitř. Co to jako bylo? Stejně tak nedokážu pochopit, proč ještě v osmém filmu musíme sledovat takové všednosti jako cestu k Myslánce, natahované pobíhání po schodech a dojemné stání a čumění do dáli. Kolem a kolem to mělo hezké efekty, někde to i odsýpalo (Banka, Komnata nejvyšší potřeby, obrana hradu), ale závěr mi to zazdil. Samotný epilog si snad ani nezaslouží dlouhé lynčování. S dnešními maskérskými technikami a počítačovými modely nechápu představu filmařů, že hrdinové budou vypadat starší , když se ošatí oblečením, které bylo staré už před třiceti lety. Pán Prstenů by si s tímhle ani nezadal.

Scénář sice občas škobrtne a je to známá šablona (vyprávění od poloviny, konec), ale to zbylé provedení: casting, hudba, vizuální stránka, kamera a režie, to všechno vynahradí. Netvrdím, že si Limitless pustím ještě pětkrát, ale bavil jsem se. Přes to všechno si neodpustím jednu zcela puntičkářskou výtku. Pokud se nebudu snažit o nějaké hlubokomyslné úvahy o übermozku a propojování smyslů, tak žádná pilulka nedokáže udělat z našich očí snímač o 360°. Čistě z fyzikálního hlediska je to blbost, ale tady to nijak naštvaně neřeším, protože to byl hezký efekt a celé je to vlastně jenom sci-fi pohádka.

Tak subtilní, až mě to přešlo. Herecké obsazení je podařené. Role matek jsou občas nepříjemné, ale to není chyba hereček. Mark Ruffalo je takový oblíbenec vedlejších rolí, takže klasika. Jenom jsem celkově nepochopil to poselství (bylo-li vůbec nějaké). Protože abych hodinu a tři čtvrtě sledoval příběh, který mi řekne: "Shit happens, deal with it.", na to už nějak nemám. Každou postavu opustíme na půl cesty, a jestli to mělo být o stratech a radostech života, tak bych příště hrábnul po něčem spíše depresivnějším nebo naopak optimističtějším. Tento mix mě totiž, až na Ruffalova dárce, nechává emociálně chladným.

Svůj účel to splnilo. Na cestě autobusem jsem se na to mrknul, ale doma bych si to sám od sebe nepustil. Vaughn si napsal až moc kladnou roli a toho mám jako herce jinak docela rád.

Komedie u které jsem se několikrát nahlas od srdce zasmál, což se u dnešních filmových pokusů děje jen velmi zřídka. Osmdesátky a devadesátky jsou zlatá doba komedií, kdy ještě scénář něco znamenal a humor, i když vždy nebyl, tak se alespoň snažil být inteligentní a překvapivý.

Řemeslně poměrně dobře zpracovaný film, kterému by ale rozhodně slušel trošku větší rozpočet, Ať už na efekty či pulírování replik. A i když byl Depp tentokrát netradičně za ledového úchyla (a šlo mu to), dovedl bych si v jeho roli představit někoho mužnějšího charismatu. Při úvodní scéně jsem měl už před lety pocit, že by si hůře vidící divák mohl splést pohlaví obou postav v posteli. Zde často vyčítaný konec mi naproti ostatním přišel jako správné zakončení příběhu, protože se vymyká šabloně "Nakonec dáme všechno do kupy" ( v tomto případě holku šoupneme do blázince nebo z ní uděláme hrdinu) a respektoval celkovou tíživost filmu. Rychlejší nůžky bych si ale také dovedl představit a tak je to ve výsledku za průměr.