Bounded

Jake Gyllenhaal je sympaťák a námět není špatný. Vzhledem k němu lze pochopit, proč se Michelle Monaghan chová jako jednoduché NPC z krátké adventury, ale stejně si nemohu povzdechnout nad její hereckou nevyužitostí. O nepochopení funkce stroje mluvit nemůžu (zdravím Sheldona a Yulawa), ale stejně si nemůžu odpustit kritiku na velmi vágní vysvětlení celého principu. Neznalý filmový divák, kterému neříká nic Teorie strun, multiversů apod. si to podle mě prostě nedokáže vysvětlit jinak, než kapitán Colter když řve: "This doesn't make any sense!". Látka je opravdu povídková a ze slibného rozjezdu velmi brzo zabrzdí o Velkou pointu, takže se akčního finále nedočkáme. Ne, že by to bylo na škodu, ale když už má film poměrně naivní konec, neškodilo by se k němu, podle mého názoru, propracovat trochu větší porcí napětí. Provedením mi Source Code připomněl The Adjustment Bureau, ale i když zvítězí stravitelnější délkou Jonesův počin, u mě vyhráli K. Dickovi úředníci. (Viděno v kině 26.4.2011)

Nepochopitelně slabě hodnocený film. Batman si drží standard ze seriálu a jediné, co mu chybí je trošku větší hloubka pro filmový formát. Finále s Jokerem si ještě pamatuju z dětství a od té doby neztratilo nic ze svého kouzla.

Po druhé sérii mohu směle říci, že Archer patří mezi jeden z nejvtipnějších seriálů současnosti. Dokonale těžené téma agentů, Studené války a hovadství ve správném smyslu slova.

Sice na tomhle jedno-sériovém pokračování ještě občas pracovali tvůrci Batman: TAS, ale kvalitativně šel seriál dost dolů. Zábavná je zhruba půlka dílů, z nichž exceluje tolikrát zmíněná Mad Love a Legends Of The Dark Knight. Mad Love si vysloužila komiks, Legends ... zase komiksu a původnímu seriálu vzdávají hold. Na něco takového se vždycky rád podívám. Celkově mi ale přišel seriál cílený na ještě mladší publikum a na frak dostal jak vzhled některých postav (Joker), tak i třeba charakter Mr. Freeze. To jsem jenom nevěřícně kroutil hlavou a snažil se zapomenout. Nejlépe přechod ustál asi Scarecrow, který konečně není k smíchu a kladem stále ještě zůstává báječný dabing hlavního ansámblu a nezměněný charakter Gothamu.

Lugosi, Van Sloan a Fry jsou jediní, kteří skutečně něco hrají. Starší Draculovské inscenace mají ten problém, že i když se odklání od knihy, tak postavy nechávají pouze odříkávat známé nutné repliky. Samotné dialogy nejsou kupodivu špatné. Ovšem střih a určitá naskriptovanost ubírají filmu noblesu, o kterou se snaží Lugosi. V jednotlivých záběrech postavy nepřirozeně třeba vteřinu vyčkávají, než se otočí, tudíž prohlubují nudu už nepříliš odsýpajícího scénáře. Nutno přesto podotknout, že Lugosi je mnohem lepší než Lee (jeho mrazivý úsměv jako kdyby sděloval: mám vás všechny ve své moci), a že od třicátých let nikdo nevybral lepší kulisy pro hrad Dracula.

Skvělý mix Batmana, Art Deco, a kresby inspirované Frankem Millerem. Mark Hamill je úžasný dabér a už nikdo nebude takový Joker. Nevím, jestli šel seriál u nás celý, ale třetí série ještě stále drží tempo, možná i zvedá lehce laťku. Dobrodružství s novým Robinem už do hodnocení nezahrnuji. Kdybych měl vypíchnout jednu jedinou věc, tak nebylo v dětství nic, co by mi na city zahrálo lépe, než první díl s Victorem Freezem.

Vřele doporučuju s kamarády k pivu. To bylo něco tak strašného, že jsem se musel nechtěně smát a bylo mi líto, že se směju sám. Keanu Reevese museli málo zaplatit, protože, co může, přehraje, co nepřehraje, tak aspoň rozboří céčkovou hláškou (které jsou ale těmi světlými momenty filmu: "Next time knock, Baldy" - když bylo otevřeno). Vedle toho film skýtá přehršel nepřehledných míst jako třeba Johnnyho první osvobození ze stolu a spoustu dějových zvratů, které prostě nejdou do hlavy. Jediné, za co film lze bez problému pochválit, je na tu dobu spoustu 3D vychytávek (s Toy Story stejného roku ale radši nepoměřovat) a vizuál, který později nadšeně okoukal Matrix. Nepřehlednost grafiky mě potom, co jsem zjistil autora předlohy, vůbec nepřekvapila. V době, kdy jsem četl Neuromancera jsem si některé pasáže horko těžko představoval sám. V celku jsem se tedy docela bavil, ale asi tím samým způsobem jako u Twilight ságy. Dvě hvězdičky jsou ideální hodnocení, ale mohlo to být bez problému za pět. Stačilo by, kdyby měl Keanu třiceti centimetrů široký hustý knír. Potom už jenom přidat na hlavu mexické sombrero a mohlo to jít do nominací. „I want room service!“

Chybně jsem očekával boxerské drama, které skončí v ringu. Příběh má hezkou chemii dua Eastwood a Swank, Freeman klasicky přicmrdává, ale žádná zázračná moudra nevyplodí. Výtky snad nejsou žádné, kromě rozvleklosti vyprávění a Eastwoodovy potřeby si všechno udělat sám. Tu hudbu mu nedokážu prominout už v druhém filmu. Pochopím, že se Milion Dollar Baby někomu opravdu líbilo, ale já se z něj na zadek neposadím. Není to moje krevní skupina.

Z Hereafter mám velmi podobný pocit jako ze Somewhere. Střihači by u filmu neměli chybět a příběh musí mít slušné tempo. Skvělý začátek, konec, který neurazí, a jedna scéna, ze které možná nepřipravené zamrazí jako mě. Mezitím se ale rozvaluje více než hodina rozplizlého vyprávění, které se plácá od ničeho k ničemu. Slévání jednotlivých příběhů není nic originálního, zvlášť když všechny tři by se mohly vtěsnat do mnohem kratšího rámce. Osobně mi nejnatahovanější přišla část s Marcusem, ale že bych se u ostatních bavil o moc víc, se také nedá říct. Vlastně jsem se na to podíval jenom kvůli Damonovi, B. D. Howard a Eastwoodovi, ale blahem se rozplývat nebudu. Nechtěl bych Eastwoodovi zazlívat, že se na stará kolena chápe takovýchto scénářů, fakt ovšem zůstává, že si mohl políčit na lepší. O jakékoliv emoce mě navíc připravil i režisérův soundtrack, který, jak už psali na internetu jiní, přiliš manipuluje, a bez úspěchu se snaží být smutný a poetický.

Slovo, které dneska lidé používají protože je v módě, i když je tu už od 17. století. Nic to nemění na tom, že tenhle filmeček je velmi nápaditě vizuálně pojatý a jediné, co by zasloužil, je kvalitnější technika.