Bounded

Casino Jack má báječný úvod v podobě motivačního monologu u zrcadla. Poté se nám dostane taková všehochuť na níž nejvíce zamrzí, že nedokáže po celou dobu udržet tempo. Dá nám sice nahlédnout pod pokličku určitých praktik v lobbismu, ale tím, že se nedrží striktně ani dramatu ani komedie nemá ani v jedné z těchto poloh dostatečný říz. Celé to pak neutáhne ani taková herecká kapacita jako Spacey. "Show me the money!"

Planeta opic je krásně prorostlá atmosférou sci-fi 60. a 70. let. Nad rozpočtem a kulisami jsem rád přimhouřil oko, protože myšlenka tu nad obrazem rozhodně vítězí. Charlton Heston je sympatický hrdina a po jeho cynickém nástupu na scénu se z něj velmi rychle vyklube zastánce lidských hodnot. Je škoda, že filmy jako Jay and Silent Bob Strikes Back mě připravily o báječnou pointu, protože jinak by to bylo za čistých pět. Takhle se už po letech ale držím lehce při zemi.

Svěží pohled na klasiku, kterou jsem, kromě Burtonovy vize, shlédnul až po tomto prequelu. Dost času zabere vezeňské drama, což vůbec nevadí. Pomrkávání na fanoušky ságy v podobě opakovaných hlášek pobaví, a hlavně to má po letech konečně kvalitnější scénář. Opičí efekty jsou na výborné úrovni, ale stejně se cvičený divák může podivit nad ostrostí a umělostí některých stromových záběrů. Velké jehlice a větvě občas tlučou do očí. Kromě toho si ale tento nový přítůstek rozhodně nezaslouží ostudu a patří mezi dva nejkvalitnější filmy z vesmíru Planety opic.

Obyčejný noir, kterému by daleko více slušela divadelní prkna. Na 101 minutách ale na obrazovce nezaujme. Z mafiánů není cítit nebezpečí, částečně je to chyba scénáře, částečně je to dost slabým castingem. Humprey Bogart sice v závěru filmu vezme otěže do svých rukou a přidá pár bodíků k hodnocení, ale jednou to úplně stačilo.

Oceňuji, že zde chyběla obvyklá plejáda romantických krasavců a krasavic a příběhy se celkově tváří jako "relate to material", ale jejich délka má za následek to, že ve mně nic nezanechaly. Provázanost jednotlivých částí je oproti jiným filmům velmi upozaděná, takže kdyby mi někdo vystříhnul část mladého páru nebo nemocné dívky hledající lásků, nejenom že bych se nezlobil, spíš bych si ani nevšiml. Civilní, realistické, nepříliš dlouhé ano, ovšem k tomu také povrchní.

Komikosvá pohádka, která byla naštěstí úplně jiná než jsem čekal. Charismatický Hemsworth a hlavně většina děje na vizuálně podmanivém Asgardu. Mám jen málo výtek.

Road Movie je ohrožený žánr a na tomhle nic nevyčnívá, ani nechybí. Kristen Stewart aspoň konečně hraje a občas se i usměje, Hurt hraje báječně, tak by tomu snad slušelo jenom to něco vyčnívajícího, co by z toho udělalo víc než jen zábavu na jeden večer. Konec byl jednoduchý, ale tentokrát se na něj vůbec nezlobím.

The Lost Room měl velký potenciál, ale možná dobře, že nebyl vytěžen v deseti sériích do poslední kapky. Aspoň to v průběhu let nemohl nikdo zkonit. Připadalo mi to jako umně zpracovaná knížka, tak osobně doufám, že když tady byla ta americká atmosféra motelů, pump a neznáma zpracovaná tak dobře, že se to Americkým bohům od HBO podaří ještě lépe.

Ještě než jsem se narodil mi někdo zfilmoval GTA: Vice City a ještě si dovolil k tomu vzít i stejný soundtrack. Vzpomínalo se mi u toho moc hezky a není moc lepších herců než je Al Pacino, takže jako odškrtnutá kultovka mě to vůbec nezklamalo. De Palma měl ještě v osmdesátých letech soudnost a skoro tři hodiny naplnil příběhěm (nikoliv pomalou kamerou jako třeba později u Femme Fatale), takže to celé rychle uteklo a ani trochu nenudilo.

Dostal jsem, co jsem chtěl. Leštěný vizuál, harlequinovské téma a téměř dvě hodinky k tomu, abych mohl v duši tímto brakem opovrhovat. Nejhorší už na tom je jenom to, že mi to stačí a proti mé vůli mě to vlastně baví. Navíc se to kromě toho omílaného guilty pleasure stává občas i komedií, kupříkladu když se Bella s brekem probudí ze sna o vyhrané šachové partii následované sexem a tvrdí, že jí dojala krása toho snu. Bodejť by ne, není moc hezčích pocitů než šach mat nasazený soupeři.