Bounded

Jednou kometa života bere, podruhé ho vrací. Prvních pět minut plesající srdce, které se ke konci proplesá až někam do kalhot. Působivá hudba a vizuál, ale děj zašlapala do země symboliku upřednostňující zkratkovitost. Zatímco kosmonout pomalu mrzne na oběžné dráze, čerstvá maminka v řádu hodin už dávno sedí doma zpátky z nemocnice. Podobná vyprávěčská škobrtnutí bych tomu odpustil, kdyby to někdo sestříhal do podoby 20 minut max. Pro někoho možná skvělé podobenství lásky a naděje, pro mě hlavně přetrvávající otázka, proč si kdejaký intelektuálna chtivý režisér nemůže odpusit nicneříkající prostřihy na cválající koně.

Nový Batman není tak úplně Batman. Matt Reeves si zaslouží poklonu za práci s atmosférou, vizuální stránkou (světlo stín, rámování, rozostřená kamera) a konečně i za práci se scénářem, která konečně po dlouhé době upřednostňuje detektivní děj a thriller před klasickou pif pafkou. Je dokonce tak zdařilý a soudržný, že mu odpustím i charakterové misscasty (mám Andyho Serkise rád, není to Alfréd). Film má spoustu ikonických scén (start auta nahání Penguinovi hrůzu podobně jako McCallistrovic sklepní kamna Kevinovi v Sám Doma), krásnou, i když lehce vychrtlou Catwoman, ještě více okének, které by stálo za to zarámovat (Batman se světlicí), ale pro fanoušky žánru a superhrdiny si troufám tvrdit, že toto nebude ten ultimátní Batman. Na Reevsovi se totiž pozná, že je také velký filmový fanda a tak nějak zčásti úmyslně, zčásti možná i mimoděk vzal do toho Batmana taky notný kus Finchrových Sedm, Burtonova a Nolanova odkazu, a Proyasovy Vrány. Je to skvělý mix a působivá podívaná, které by vůbec neškodilo ještě menší zkrácení ve střižně, ale v poslední třetině jí trochu místo gradace dochází dech a děj přestává tak úplně dávat smysl. I tak jsem strašně rád, že film vzniknul, protože je to zase jiná fazeta postavy a obsáhnout Batmana v celé jeho šířce je vzhledem k věku postavy pro jedinný film příliš ambiciózní. Jedním z největších kladů filmu je, podle mě, i skutečnost, že funguje jako samostatný celek. Pro jeho zařazení do "roku dva" by totiž vůbec nevadilo, kdyby nevzniklo další pokračování. Vzhledem k dosavadním výsledkům ale očekávám, že WB neodolá.

Pokračovaní uzavřeného příběhu, které je ve všem horší než jeho předchůdci. Minimum přehledné akční choreografie, vyprávění pokulhávajícího děje, který se vleče v dialozích a zároveň si ani nedá práci s vysvětlením toho, co že je vlastně cíl všech těch mini-postav. Proč že jsme měli potřebu se vrátit, kromě toho, abychom z toho vyždímali více peněz? Někoho zachránit? A co dál? Z celého úvodu je cítit křečovitá snaha o to "být současný" a mít meta přesah, která ale nepřináší vůbec nic nového proti originálu a docílí jenom toho, že se neustále přistihujete u toho, že "opravdu koukáte jenom na pop-kulturní film". Nejvíc ale zamrzí to, že aby byl film vůbec schopný navázat na své předchůdce, neustále dojí rámování akčních scén z jedničky (a v horším provedení - viz náboje vrtulníku), a co je horší, i na vás pouští flashbacky z originálu, jako by se snažil říct: "Podívejte, my jsme taky Matrix, a na tohle navazujeme, ale zároveň chytře parafrázujeme." Slovy Mikýře: "akorát že vůbec." Je to podprůměrný akční film, podprůměrná love story a průměrně kontroverzní film s veskrze ochuzenou výpravou a slabší hudbou. Upřímně bych daleko více ocenil kdyby to byl romantický epilog bez akce, než aby se film snažil postihnout všechny roviny. Neustále jsem čekal, kdy přijde nějaký ten wow moment nebo plot-twist, až se nakonec v sále rozsvítilo. Zkouknout o den dříve nejlepší scény z trilogie se ukázalo jako chyba. Přišel jsem s hlavou otevřenou a přáním mít nový Matrix rád, ale odešel jsem jenom víc zabedněný. Věci, které i tak potěšily: Reevesovi i Moss to ještě stále hodně sluší a funguje jim chemie a ten happy dovětek jim vlastně nelze vůbec nepřát. Vizuál dvojice Ressurection podů byl výborný.