Djkoma

Občas trefné, až bych z toho uronil slzu, jindy až překvapivě nevyzrálé. Hlavně postava Michele Williams je chvílemi typická (mnou nenáviděná) dívka bez odpovědí, za to bych ji zatleskal, ale domů bych ji nechtěl. Co víc? Nádherné závěrečné titulky, občasný pocit, že takhle může dopadnout každý a snad poučení pro mnohé, kam až můžou malá "rozhodnutí" dojít? Snad jen kolik chlapů má odvahu na život, který zde prožije Ryan Gosling? Hrubost psychologie postav a občasné pochyby nad tím, zda se rozhodují z lásky či pouhé naivity/nemyšlení, mě výsledek sráží asi nejvíce.

Stručně: nevyrovnaný, výjimečný, vtipný, epický, bláznivý a hlavně modrý. Takový je Doctor Who, který Vás okouzlí, protáhne svým šíleným světem a nabídne příběhy, které jinde neuvidíte. Netradiční sci-fi, povinnost pro fanoušky žánru. Podrobně: První sezona velmi příjemná, osvěžující, i když nevyrovnaná. Eccleston byl jako Doktor vynikající, stejně tak je Billie Piper skvělá "holka ze sousedství", která objevuje doktorův svět. Co přijde dál v povídkově laděných dílech? Druhá sezona: Tennant postrádá Ecclestonovo nadřazené charizma a nečiší z něj ta ironie už od pohledu, na druhou stranu je víc "vědátorským" pojetím Doktora, má skvělou mimiku a je plný entuziazmu. Navíc je neuvěřitelně sympatický a více se hodí k Billie Piper:). Díly s ním mají zatím větší zábavnost a lépe svazují celé universum (viz. Torchwood). V závěru vše graduje, především díly 8 a 9 a následně 12 a 13 jsou velmi silná podívaná. Bohužel se také projevila scénáristická zaváhání a třeba 2x13 obsahuje jednu klíčovou "náhodu" (taťka zachrání dcerku) skoro až k smíchu. S03: pomalejší rozjezd, nová (velmi sympatická) slečna k doktorovi a vyrovnaná sezona s vygradovaným závěrem. S04: fantastická jízda, které vévodí vynikající Tennant. Tato sezona byla konečně mnohem hlubší pohled do duše samotného Doktora než spektakulárním dobrodružstvím napříč časem. Včetně speciálů představuje tato sezona odvážný krok k psychologické hloubce a objevení skutečných pohnutek Pána času, fanoušek konečně více chápe celé universum. Co však nechápu je neschopnost scénáristů odprostit se od Daleku. Ano, hlavní nemesis Pánů času, ale proboha, vždyť už je "nadobro všechny" zničily tolikrát... Na druhou stranu je vrcholná schopnost scénáristů proložit sérii i seriál styčnými body/symboly. Pátá sezona je pro mě velkou změnou. Nový doktor (ne horší nebo lepší, prostě jiný, pokud byl Tennant takový šílený vědec, tak Smith je jednoznačně teenager s šroubovákem a cool vlasy:)), nové postavy, méně soudržná struktura sezony, ale zase posun v zábavě. A to proto, že zbožňuji Karen Gillian, která mě v této sezoně dovedla k zjištění, že když chodí v minisukni, je mi skoro jedno, zda to celé dává smysl (a tentokrát o tom snad i trochu pochybuji...). Co bude dál? Přechod do temnější, méně vtipné, ale o to víc osobitější a s ohledem na tvůrce odvážnější polohy Doctora who se bojím i očekávám, jaké budou další díly. S06: Šestá sezona... zde mohu říct, že směr nově nastolený je pro mě slepou uličkou, která ztratila svůj nadhled/humor a snaží se vytvářet přehnaně promyšlené a komplikované příběhy (které nepříliš fungují, hlavně jednotlivé díly na sebe stále méně navazují, i když hlavní "zlo" je perfektní). Autoři se v podstatě už druhou sezonu snaží řešit jednu dlouhou dějovou linii, která se zdá být osudová a nabízí neuvěřitelnou hromadu scénáristických vykliček, ale působí už vcelku nekonečně. Ano, už každé finále není jen o Daleks(uf), ale teď je vlastně o tom, že "definitivní konec všeho" vlastně nikdy nepřijde... Co v jedné sezoně nelze, v druhé lze, co v jednom díle není povolné, v dalším ano. Doctor Who se stal seriálem, který sám smazává vlastní hranice, boří vlastní universe, ale stále má švih a odvahu, možná až moc velkou odvahu jít touhle bláznivou cestou. Tento směr a výrazně se zvyšující nevyrovnanost jednotlivých dílů mě mrzí (a nezachrání to žádná slavná jména autorů příběhu jako třeba Neal Gaimana...). Chvílemi mám až pocit, že Doctor Who (nebo jeho fanoušci) vše svádí na žánr - ve sci-fi je přeci možné vše - ale neustále definování pravidel a jejich pozdější rušení spojené a celý humorný nádech pro mě z Doktora vytváří až skoro vlastní subžánr, v kterém je možné vše, protože Doktor přeci lže:)). Ach! S07: ano, to samé jako u šestky... Nemám rád S. Moffata. Ten se snaží hrozně agresivně měnit seriál do temnější roviny (sranda jde do pryč), vytváří překombinované nesoudržné díly/sezony a nemá cit. Ukázkou je právě sedmá sezona, která je v podstatě rozdělená na dvě části. V první ukončuje Moffat jednu příběhovou linii,kterou měl ukončit na konci minulé sezony, ale neudělal to. Po Amy se mi bude stýskat, ale aspoň bylo její odchod exkluzivní v nejlepším díle sezony. Jenže pak Moffat začal vytvářet svou vizi, tu, která měla dominovat sezoně, ale musela být vyřešena za půl sezony (8 dílů..). Můj první problém - sezona nemá gradaci, díly na sebe příliš nenavazují, není tu jednotný směr, Great Inteligence se občas objeví a na konci je jako démonický osudový padouch? WTF??? Nefunkční (ale velmi dobře natočené). Moffat si potřebuje uvědomit, že Doctor potřebuje cestovat a v každém díle se přibližovat k cíli, ne v 6. díle bojovat s někým, koho pak 5 dílů neuvidí a ve finále to je jeho hlavní soupeř. Druhý problém - skoro každý druhý díl se snaží působit jako velké finále - nebo co jiného byl planet-God v Rings of Akhaten (7x08)? Velké plus - fantastický casting na novou společnici - Jenna-Louise Coleman je nádherná, v některých dílech perfektní, jindy jí chybí hlášky, ale její úsměv to zvládá. Finále? Pointu beru, průběh sezony, jak jsem psal, ne. Kam tohle spěje? K totálnímu pošlapání všeho, co bylo? Víte, já to možná ani nechci vědět, protože z těch dílů se vytratila lehkost, sezony nemají směr, Doctor už není ten Doctor (a furt rádoby řeší svou minulost). Tohle neskončí dobře, bohužel. S08: Jednoznačně nejhorší sezona, ve výsledku ne ani tak doktorem, který je prostě jiný (a nemá takový styl, jako předchozí dva), ale příběhem a úpornou snahou vnutit militantní téma a nedejbože ještě familiárně-romantický vztah Doktora s Clarou (která se mi v této sezoně celkem znechutila, na to jak jsem jí měl rád). Po delší době update a to z důvodů další změny doktora. Musím říct, že Jodie Whittaker je moc fajn, do role sedí, je správně vědátorská, ale příběhy s ní jsou zatím jedna velká hrůza. Není rozhodně nejhorší Doktor, ale její díly jsou tedy z nových sezon jednoznačně nejhorší. I díly s Mattem Smithem před odchodem tehdejšího hlavního tvůrce Stevena Moffata nebyly nic moc a občas nedávaly smysl, ale takhle slabé nebyly. Je mi to líto, protože ten směr podle mě brzy povede nejen k další změně doktora, ale možná i menší/delší pauze. Nejlepší díly: 1x09, 2x04, 2x08-09, 3x07, 3x10, 3x11-12, 4x08-09, 4x10, 4xfinale, 4x18-19 (end of time),7x05. Tip pro fanoušky s nadhledem: Community 4x03 (Inspector Spacetime:))

Proč toho nenatočil Corbiau více? Jeho Král tančí je krásný film a Farinelli nepřináší o nic zajímavější pohled na výjimečnou a zvláštní osobnost. A je mi vcelku jedno, že si celý příběh pan režisér trochu poupravil a zvýšil tak dramatičnost celého příběhu. Navíc ten "finální" pocit setkání legend, ten pocit, kdy postavy vnímají nejen svou roli, ale i roli a význam ostatních (Farinelli jak prohlašuje, že právě Handelova hudba bude nesmrtelná, přestože je to jeho soupeř, ale současně jediný, kdo ho dokáže pochopit a vyrovnat se mu talentem...). Hlavní je, co si divák odnese, ten citový orgazmus z viděného a slyšeného...

Těžko uvěřitelným způsobem přeplácané, barevně kýčovité, triky slabé a mnoha nápady/sekvencemi přímo vykrádající (Pán prstenů ani nemluvím) jiné filmy, ale ve výsledku to nebylo tak zlé. Čínská pohádka prostě musí být jiná, než ta naše, to beru a dokonce i celé to téma "lásky" na pozadí boje dobra a zla (aneb někdo je až moc dobrý a druhý zase není tak extrémně zlí, že...). Ani nejde o to, že by postavy byly nejednoznačné, to spíše naopak, ale samotné vykreslení zla jako něčeho, co je schopno lásky bude pro mnohé, stejně jako pro mě, dost zajímavý nápad. Ale podruhé ani za peníze, protože Jet Li tu leda předvede svou klidnou tvář, vše ostatní je až moc... nejedinečné:).

Santa v (časový úsek historie) době ledové?:) Aspoň víme, kdo jsou ty jeho malý pomocníci... Jinak málo vtipné, málo "TÉ" postavy, která Ice Age udělala hitem.

Kde jsou ty doby, kdy si Al Pacino vybíral filmy, které měly mnoho co říct... And Justice for All patří mezi ně, mezi tu výpověď o Americe před 30ceti lety, kterou si dneska pod vším pozlátkem těžko uvědomuje. Příběh samotný je spíše skládankou střípků, upozorňujících na extrémní povahu paradoxů vznikajících v americkém soudním systému, postupech a především, lidech. Konfrontace "co je správné" a "co je podle zákona" je v závěru dobře vygradovaná a jen mě napadá otázka, kdo je v tomhle filmu při smyslech? Každý je tu symbolem.

Atraktivní prostředí nepřekryje fádnost příběhu, stejně jako jména hlavních protagonistů nezakryjí nefungující chemii mezi nimi. Co zbývá? Pohled do světa cirkusu, který může například Carnivalu závidět prakticky všechno. Francisi, tady si mrhal talentem asi jako Christopher Waltz šampaňským v závěru filmu. PS: ten řetězec náhod se těžko odpouští...

Burzovní remake Glengarry Glen Ross? Obdobně strohé, chladné, prázdné, ale perfektně obsazené. Jinak naprosto zbytečné a pro někoho, kdo se o (tu poslední) krizi zajímá, nepřináší film nic nového ani objevného. Oproti druhému Wall Street zde chybí tah na bránu a hlavně zaujetí, takže ko dává leda tak Chandor sám sobě, za promarněnou šanci na něco víc, než průměr.

Kdybych s tím Ryanem jezdil v jeho nadupané americké káře, tak bych cítil určitě víc emocí než na konci tohoto filmu. Jenže takhle tomu něco chybí, špetka emocí, které by mě v té dokonalé formální stránce, naplnily. Kontrast brutality a čistoty se těžko odmítá, stejně jako profiltrované digitálem zachycené město. Takže druhé shlédnutí prozradí více a snad bych trochu ubral těch hype-emocí ala Warrior (Hardy-Gosling)...

Remember me je krásný film. Na konci jsem byl jednu slzu od 5* hodnocení, ale přesto jsou mé hvězdičky plné silných pocitů. Na první pohled je to film dost jednoduchý, s tradičním schématem syn-rebel naštvaný na svého bohatého otce rozvedeného se svou matkou. Příběh se však postupně mění spíše na metaforu náhody v lidském životě a odvahy nalézt cestu přes těžké chvíle. Vše pak naprosto změní závěr, po kterém mi otevřeně spadla čelist a celý příběh dostal úplně jinou hloubku, kterou může kdejaký romanťák závidět. A to, že hrál i slušně Robert beru jako bonus, protože vedle Pierce to ani asi jinak nešlo:). Spoiler: je skvělé vidět, jak původně rebelský syn v závěru filmu pochopí, že jako "dítě" prostě nedokázal pochopit vlastní rodiče a jeho zloba a nenávist nemá praktické opodstatnění. Z rebela se tak stává jen hloupý mladík, který méně myslel a chtěl poznat, než konal. Ten prodloužený závěr s monologem má podle mě silný a důležitý význam. Není to rada, je to pohled na lidi, kterým se právě mění život. A takových lidí je každý den opravdu mnoho...