Djkoma

Až moc vrstev, až moc velké snahy dát každé postavě a každému detailu příběhu nádech promyšlenosti, osudovosti a emoční hloubky. Informátor na první pohled působí jako jednoduchý film, ale rozvětvením osudů a skoro až "velkolepými" plány tvůrce je jeho výsledná podoba působí nedořečeně a prvky nesourodě. V neposlední řadě je tu trochu televizní vzhled a okamžiky, podobající se spíše kopii Rychle a zběsile než netradičně pojaté infiltrační kriminálce. To označení "cop soap-opera" z obsahu filmu, ať je sebeabsurdnější a možná ani není pravdivé, ale sedí k filmu dokonale.

Vysvobozením pro mě byl konec filmu, protože takového naprosté emoční minutí mě a filmu jsem dlouho nezažil. Pro mě tu nefungovalo prakticky nic a pokud tam jsou myšlená vážně jakákoliv "podtémata", tak to celé mohlo být nejen přímočařejší, ale především kratší. Nepopírám jakoukoliv kvalitu, provokativně dodávám předvídatelnost a odcházím zlepšit si chuť skutečnými emocemi z postav a příběhu. tak Larsi, snad mě nezklameš...

Špinavé, občas nedomyšlené, chvílemi výborně atmosférické a na závěr, také perfektně vymyšlené, se všemi těmi méně známými tvářemi, které prožijí své peklo, očistec a někdo se na konci možná proplave k "ráji"... Rádoby buřičská snaha naznačit "zdroj zkázy" jsem skoro až přehlížel, stejně jako ty patriotické náznaky. To zajímavé bylo v lidech a jejich přeměně, díky které Gens dokázal vytvořit skoro až novou "rasu" z dvou jinak mladých a normálních lidí... Trochu toho Voldemorta tam bylo:)). Kdyby jen Gens dal víc důraz na ty správné prvky a záměrně nechtěl provokovat Ameriku, tak to mohl být ještě o hvězdičku vybroušenější zážitek. PS: kde ty lidi brali vzduch, kdy z venku ne?:) Vždyť motor na benzín, všechen kouř, jejich vlastní dýchání... no, práce s časem ve filmu je tak záměrně nejasná, že se těžko divák orientuje a tyhle otázky asi nesmí řešit:)

Kdo by řekl, že těch 107 minut může být tak dlouhých aneb Murphyho válka není vůbec špatný film, jen jeho více jak první polovina se zbytečně táhne do jinak vynikajícího finále, které řekne mnohé bez nutnosti vysvětlovat. Souboj s ponorkou, v které Němci mluví konečně zase jednou německy člověka málokdy omrzí.

Přes všechnu tu samoúčelnost, která mi v příbězích Sherlocka Holmese příliš nesedí, snahu vytvořit nového geniálního-alfa-samce z Downeyho Juniora, a velkolepě stylizované scény, z kterých čiší digitál, je druhý díl povedenější zábava. Pomáhá tomu především kvalitní záporák, kterého Jared Harris zvládá díky svým úchvatným hlasivkám... Díky němu nebudete řešit mnohé detaily, které v příběhu nesedí nebo ty skoro až fantasy (švýcarský zámek v horách?! konec?) scenérie a scénáristické vykličky. Po (krásně stylizovaných) titulcích mám na jazyku sladkokyselou pachuť, v které se podle mě Ritchie jako režisér začíná ztrácet a film chvílemi až často připomíná "slepenec nejšílenějších nápadů, co jsem našel doma v šuplíku", ale tentokrát mu to s přivřením jednoho okna odpouštím. Vždyť tady vás oberou o všechno, hlavně o tu pěknou šálu, s kterou jste přišli...:)

"Svobodný sex ve školách! Sex o přestávkách!" a toho člověka, co řekl, že "Láska existuje jen v totální svobodě", bych moc rád slyšel definovat to abstraktní slovo na L:). Aby byl svět šťastný, musíme nemít předsudky, nestydět se a spát s každým (nejlépe skupinově se stejně naladěnými!) Konečně už chápu pojem štěstí, když se nechám masírovat čtyřmi ženami, které si myslí, že štěstí, které mi dávají udělá šťastné i je... Nic proti dotyčným, ani jejich "víře" ani tantře, ale taková přehlídka jednoduchosti se příliš nevidí. Není nic lepšího, než dědula (guru) rozdávající moudra a plácající mladou zlobivou dívku po zadečku... ach. Dokonalé. Dokud lidi neporozumí sami sobě, nemůžou chtít být šťastní a to samo o sobě nikdy není univerzální. Není tu žádné udělej tohle, udělej tamto... PS: přes všechnu ironii v komentáři nic neodsuzuji, jen možná méně fanatických pohledů by prospělo. PPS: rozhodne se ten dokument, zda je důležitější fyzično, duševno nebo že to je fuk? Asi jak u koho:)ach ta univerzálnost! PPPS: poslední rýpnutí, ono je fakt jedno, kdo se člověka dotýká a jak?:) To by pak vrchol byl vždy stejně stejný... to je tak směšný...vždyť by ten život táááák snadný:)

Moderní muž na křižovatce neschopnosti projevovat své skutečné city (milovat) a obrovské vnitřní energii, která se potřebuje vybít skrz animální choutky. Famózní výkon Fassbendera, pevná ruka McQueena a hudební podkres, který budu následující týden bedlivě studovat. A zbytek? Není co říct, buď vás film osloví nebo ne. Mě oslovil, neznechutil, nevadilo by mi si ho pustit ihned znovu a současně čekám, zda ve mě ten film dokáže ostudně, ale ostudně dozrát. PS: po bundě z Drive, je šála hlavního hrdina další "skoro už kultovní" kus oblečení za rok 2011...

Způsob jak rozšířit Oficiální ruský fanklub Emila Hirsche nebo skutečná snaha o menší invazi v "už ne tak chladných komunistických kulisách" Moskvy? Hlavně to první, protože to druhé spíše otevírá hromadu otázek a pochyb, nad kterými snad ani autoři raději nepřemýšleli a pili dál svojí vodku. Ale díky krátké délce je to relativně příjemné, v pár scénách (ano, všechny jsou v traileru...) dokonce funkční a závěr? Ten může jen tiše závidět své americké hi-tech atraktivnější verzi, Skyline. Oddechovka příjemná, ale mám pocit, že tohle měla původně být průměrná akční střílečka na počítač:)). PS: od rusáků jsem čekal, že ty emzáky polejou svojí svěcenou vod(k)ou a budou slavit ještě rok, že zachránili všechny včetně amíků...škoda, že celý film nebyl v rukou rusáků, ti mohli mít velmi "stylovou" odpověď na Den nezávislosti;-)

... chci si taky nastoupit:). Pokud bych si ale mohl vybrat, tak k Monice Absolonové, která je strašně veselá a sympatická. Naopak Tomáš Matonoha mě nudí až moc. Převzatý model má své kouzlo a svou odlehčenou atmosférou (Háma+Absolonová) představuje příjemnou náhražku příliš vymodelovaných soutěží. Jen ty otázky jsou nejen těžce nevyrovnané v rámci soutěžících, ale někdy i v rámci odměny.

Souboj iluze a reality, který mě od první minuty překvapivě bavil a jen letmo načrtnutý svět nabídl mnohé ze svých plodů. Už jen zbývá si vzít(knihu), dostat se do všech jejich aspektů(ochutnat ji) a těšit se z těch atraktivní a extravagantního světa(s obrovským potenciálem a detaily). Film totiž působí jako doslovný "výtah", který naznačuje (svět, zákonitosti, aréna-program...) a vynechává doslovnost, stává se příběhem jedné dívky, ne cestou do jiného světa. Ovšem dobře zpracovává klišé (já chci jít-nechoď-tak nejdu:)), nenudí, nabídne slušnou špetku mrtvých teenagerů a hlavně bojuje o svůj post "tak trochu jiné ságy". Jediným problémem snad může být zvolený styl kamery, který je chvílemi dost chaotický, roztřesený a kameraman si ve velkém pohrává se zaostřením/rozostřením (občas účelově, občas velmi chytře). Přesto jsem měl dost pomalých záběrů na to, abych se zamiloval do rtů Jennifer Lawrence...ach!... Mě osobně tam baví tolik motivů a symbolů, že jen jejich hledání a domýšlení (např. stěna v hotelovém pokoji Jennifer má úmyslně odraz skla, není to snaha napodobit realitu, je to úmyslná iluze, stejně jako televize, ale i ona chvíli uvěří, že je tam, kde to má nejraději... v lese) mě dost bavilo. Co dál? Druhý díl? Ano, vždyť tenhle příběh má kam jít... PS: a kdo vyhrává? Zatím na plné čáře iluze, vždyť kdo by chtěl realitu... dvojnásob ve filmu, který má ukázat "jiný svět". PSS: lepší název než Hunger Games by bylo jmenovat Blurred Games, minimálně u filmu ano:)//kritici filmu by si měli přečíst knihu, perfektní adaptace, která knihu přímo rozšiřuje, aby byla zvládnutelná i pro diváka