Psychor

Snímek od režiséra, jehož jediným dosavadním "úspěchem" byl film s černým hodnocením, bych si za normálních okolností zcela jistě nepustil. Avšak jakožto hororový expert velmi často naslouchám své hororové intuici, která mi nyní moudře našeptávala, abych se zbavil všech oprávněných předsudků a dal hororu Suffering šanci. Vyplatilo se a já tak mohl zhlédnout jeden z nejlepších hororů roku 2016. Henry přichází na odlehlou farmu za účelem slušného výdělku, či snad od něčeho utíká? Kdo ví? Každopádně se věci trochu zkomplikují. Nebudu zakrývat, že závěrečná pointa mi byla zcela zřejmá již v průběhu úvodní čtvrtiny filmu. Tím však rozhodně nechci scénář snímku kritizovat, ba naopak. Je velmi sofistikovaný a běžný divák, který není odborníkem na religionistiku, bude držen v pochybách až do samého konce. Pochvalu zaslouží herecké výkony, oceňuji rovněž hudební stránku snímku a pochopitelně tleskám i celkové atmosféře, která dává divákovi ochutnat z koktejlu šílenství, ztísněnosti a nejistoty.

Vše nasvědčovalo tomu, že toto léto uvidíme nový nejlepší žraločí survival horor v dějinách. Blížil se totiž příchod ambiciozních Shallows. Zůstalo však jen u očekávání. Mělčiny naprosto propadly, a tak se zdálo, že vše zůstane při starém. Jenže hned vzápětí se ze dna oceánu zcela nečekaně vynořil snímek 47 Meters Down a žraločí prvenství si překvapivě ukousl pro sebe. Tam, kde si Shallows vylámaly všechny zuby (žraločí chování, digitální efekty, atmosféra), slaví 47 Meters Down úspěch. Kvalita se dlouho pohybovala někde mezi třemi a čtyřmi hvězdami, ale závěrečná halucinační pointa nakonec rozhodla o lepším hodnocení. Nejedná se tedy o žádné veledílo, ale v rámci daného subžánru je nutno považovat 47 Meters Down za nového krále.

Režisér Simon Verhoeven dosud utápěl svůj dřímající hororový talent v béčkových komediích. Nyní po mnoha a mnoha letech jeho hororová hvězda konečně vysvitla. Jakožto hororový expert jsem již vůči drtivé většině hororových lekaček zcela imunní a obvykle jejich příchod spolehlivě identifikuji dlouho dopředu. Avšak v průběhu snímku Unfriend jsem se spíše cítil jako malá holka, která právě přišla o hororové panenství. Lekací scény zde dosahují opravdu mimořádné intenzity a marně přemýšlím, kdy naposledy se mi v rámci hororové projekce tolikrát zastavilo srdce. I takový Wan musí při sledování daného filmu blednout závistí, jelikož jeho horory jsou oproti Unfriend jen takovým slabým čajíčkem. Jsem sice velkým hororovým odborníkem (největším zde na csfd.cz), ale přesto mi nepřísluší cokoliv na Unfriend kritizovat. Jednalo by se totiž o přehnaný perfekcionismus. Unfriend je ve všech směrech dokonalý horor, kterému vévodí sympatická Alycia Debnam-Carey v hlavní roli, a který se kromě již vychválených lekaček může pochlubit zejména vynikajícími maskami a skutečně vybroušenou atmosférou. Stejně tak oceňuji samotný námět hororu v podobě propojení moderních technologií (sociálních médií) a okultních nauk. Bezpochyby se jedná o dosud nejlepší horor roku 2016 a jestli se za pár týdnů nevytáhne Alvarez se svým Don't Breathe, tak mu tento titul již nikdo nevezme.

Jakožto hororový expert jsem byl pochopitelně potěšen zprávou, že scénárista mých oblíbených Balagueróvých hororů poprvé usedl do režijního křesla. Zvědavý jsem byl rovněž na výkon sympatické Jocelin Donahue, jejíž kariéru bedlivě sleduji již od snímku House of the Devil, a které velmi přeji nějaký další výraznější hororový zápis. O námětu hororu Summer Camp jsem si předem zcela záměrně nic nezjišťoval, což se následně ukázalo jako velmi moudré rozhodnutí. Summer Camp totiž není ze začátku příliš čitelný. Dokonce tak trochu úmyslně klame tělem, takže neznalý divák netuší, jaký hororový subžánr vlastně sleduje. Až zčistajasna nad lahví dobrého vína Marini zavolá: "Kamera, klapka, akce!", a horor bleskurychle odstartuje. Summer Camp disponuje poměrně kvalitní hororovou atmosférou, avšak hodnocení sráží občasné díry v logice a příliš se nevyvedly ani speciální efekty. Zarmoutil mě zejména nepříliš dobře napsaný závěr snímku, v kterém hlavní postavy z nepochopitelných důvodů odmítly dvakrát vstoupit do téže řeky, za což zaplatily životem. Přesto Summer Camp doporučuji ke zhlédnutí a uděluji mu poctivé tři hvězdy.

Paráda. Jakožto znalec bojových sportů tleskám tomuto turnaji. Po předchozích převážně úspávajících akcích nabídlo UFC 201 konečně tu pravou interesantní podívanou. Hned první souboj hlavního programu Benoit - Serrano přinesl neortodoxní boj plný netradičních technik a skvělých takedownů. 4-* Následoval zápas Pérez - Rivera, který sice patřil k tomu jednoznačně nejhoršímu a diváky až na pár přestřelek příliš nenadchl, avšak od té doby už šla úroveň jen a jen nahoru. 2+* V duelu Ellenberger - Brown bylo k vidění bleskové technické KO, kterému předcházel přesně mířený kop do Brownových jater. 4-* Předčasným vrcholem celého večera pak byla bitva drobných žen mezi Kowalkiewicz a Namajunas. Sympatická polská bojovnice Kowalkiewicz předvedla výbornou práci koleny, kterými svou soupeřku zcela demoralizovala a zvrátila tak vývoj tohoto napínavého zápasu ve svůj prospěch a zřejmě si tím i vybojovala titulový zápas s Joannou Jedrzejczyk, na který se už nyní velmi těším. 5-* Turnaj UFC 201 pak uzavřel souboj Woodley - Lawler, v kterém si Lawler již po pár desítkách vteřin ustlal na zemi a Woodley tak mohl slavit zisk titulu. 4*

William Kaufman má za sebou převážně podprůměrné akčňáky, takže jsem od jeho nového snímku příliš neočekával. Avšak někdy i slepé kuře najde zrno, a tak jsem se blahosklonně uvolil dát jeho hororové premiéře šanci. Jakožto největší hororový expert zde na csfd.cz však bohužel musím deklarovat, že Daylight's End nemá s hororem společného vůbec nic. Ano, vyskytují se v něm jakési zombies, ale místo nich si tam může divák dosadit například obyčejné vojáky a výsledek bude úplně totožný. Kdo by totiž od hororového snímku zcela poprávu očekávál alespoň špetku hororové atmosféry, bude v případě Daylight's End naprosto zklamán. Dostane místo ní prostoduchou střílečku mizerné kvality. Ruce pryč.

Z pozice zdejší hororové autority musím konstatovat, že Jaume Collet-Serra vůbec nenaplnil očekávání, která do něho byla vkládána. Shallows disponoval potenciálem na to, aby se stal nejlepším žraločím survival hororem v dějinách kinematografie. Tuto šanci však trestuhodně zahodil a Reef si tak může oddechnout, jelikož poměrně jistě uhájil své dosavadní žraločí prvenství. Vše nasvědčuje faktu, že Jaume Collet-Serra není tak kvalitním režisérem, jak se mnozí diváci domnívali, a že svůj dokonalý Orphan natočil v rámci ojedinělého záchvatu tvůrčí geniality. Shallows bohužel nedokáže výrazněji zaujmout naprosto ničím. Celá stopáž filmu trpí zejména absencí potřebné úrovně napětí, které se nepodaří dosáhnout ani během žraločích scén. CGI efekty se rovněž příliš nezdařily a žralok tak působí vcelku neautenticky. Kapitolu samu pro sebe pak představuje žraločí chování, které se z hlediska etologie paryb zcela vymyká všem standardům a v očích diváka tak oslabuje celkovou uvěřitelnost děje. Přes všechny tyto nedostatky dosud stále koukatelný horor pak pohřbí neskutečně béčkové rozuzlení, za které by scénárista zasloužil jednu za uši.

Jakožto hororový expert volám haleluja. Snímek s hororovou tematikou z 20. let 20. století, který vyloženě nenudí? Věc nevídáná. Všichni ti Whaleové, Murnauové, Wieneové a jim podobní břídilové hororového dávnověku, kteří svými snímky dělali hororovému žánru ostudu a uspávali jimi diváky, by si měli vzít příklad z Benjamina Christensena, který natočil neotřelý čarodějnický horor-o-dokument, jímž zároveň nesměle definoval i hranice daného žánru. Nejvíce mě zaujala hned úvodní kapitola, která na základě ukázek nejrůznějších obrazů, kreseb či výtvarných kulis poutavým způsobem seznamuje diváka s tím, jak se měnil pohled člověka na čarodějnictví v průběhu věků. Naopak následná hraná část dokumentu byla pro mě spíše zklamáním, jelikož působí místy až rozdováděně a i přes ucházející masky a celkové výtvarné zpracovaní ji hodnotím mínusovými body. Co se týká obsahu, tak je nutno snímku vytknout i jistý etnocentrický nádech, který svědčí o tom, že Christensen ani přes podrobné studium pramenů do srdce čarodějnictví jednoduše nepronikl. Jakožto znalec tajemna pak dodávám, že čistě intelektuální přístup je v daném případě již předem odsouzen k nezdaru. Ve výsledku lze však Häxan považovat za nejlepší hororový film své doby, a proto mu také uděluji přívětivé tři hvězdy.

Už před projekcí mi bylo zcela jasné, že se bude jednat o odpad všech odpadů. Trailer sliboval prostoduchý scénář, krajně nesympatické herečky, trapný humor či béčkové triky. A sliby bohužel nelhaly. Jen díky volnému lístku jsem byl ochotný tuto slátatninu zhlédnout. A to především proto, abych svým následným komentářem varoval všechny nešťastníky, kteří chtějí mít s tímto splaškem z dílny Paula Feiga co dočinění. Naprosté znesvěcení žánru sci-fi a jednoznačně nejhorší snímek roku 2016.

Hororový seriál z produkce MTV automaticky vzbuzuje řadu otazníků, a tak lze s potěšením konstatovat, že Scream si udržel sledovatelnou úroveň až do úplného konce. Jakožto hororový expert bych však uvítal o poznání rafinovanější scénář, mnohem vyšší úroveň napětí, lépe zvládnutý casting, méně planého tlachání, atd... Je toho opravdu hodně, co lze seriálu Scream vytknout, avšak přes všechny tyto zjevné nedostatky jsem zhlédl všech deset epizod úvodní série. A proč? Jelikož jsem postavu, která se skrývá za maskou Brandona Jamese, sám pro sebe demaskoval již asi tak v průběhu 2.epizody, a byl tak zvědav, jestli jsou scénaristé schopni přijít s nějakým opravdu sofistikovaným rozuzlením, které zaskočí i takového hororového odborníka, jakým jsem já. Pochopitelně, že nebyli, a tak Scream po 1.sérii uzavírám slabšími třemi hvězdami s tím, že mi již dálší série nemá co nabídnout.